Dopručení voličům pro volby 2010 - seriál, díl VII.

V předcházejících dílech tohoto předvolebního seriálu jsem se pokusil o stručnou kritiku dnešního systému zvrhlé parlamentní demokracie. Demokracie, kterou můj přítel Dr. Jiří Polák, politický exulant, žijící ve Švédsku, profesionální politolog a přesvědčený propagátor přímé demokracie, nazývá partokracií, vládou politických partají.

Podotýkám, že stejná partokracie vládla v naší  I. ČSR a také v předválečné Francii, což „dalo zelenou“ expanzi hitlerismu v Německu a Evropě, Mnichovu a porážce Francie v roce 1940. Zásadní odpor k partokracii měl i otec moderního liberalismu, rakouský filosof a ekonom Ludwig Mises (LIBERALISMUS-1927).

Dnešní politický systém v ČR vznikl v důsledku  politického diletantismu, romantismu a intelektuálštiny Václava Havla a jemu oddané a důvěřující družiny. V další fázi jako výsledek záměrů pragmatika a samolibého technokrata Václava Klause, který dosáhl své mety a stal se „vladařem“ republiky degenerovaného měšťáctví a upadlého kapitalismu.

Mnozí intelektuální defétisté tvrdí, že tento stav společnosti není nemožné změnit. Jejich názor je produktem jejich zbabělosti a lenosti, v nejmírnějším případě jejich hlouposti.  Bohužel jej s nimi sdílí mnoho občanů, kteří si toto pojmenování nezaslouží. Protože OBČANEM by měl být nazýván jen ten, kdo je rozhodnut bojovat za svá občanská práva a za blaho své rodiny a komunity až do vítězného konce. Jen takoví OBČANÉ byli v minulosti schopni vybojovat svá práva v revolucích, a kteří i dnes o ně musí vést trvalý politický boj. Sice bez potoků krve, ale možná se šrámy a modřinami (viz Kateřina Jacques).

Dnes stojíme před volbami do poslanecké sněmovny a máme příležitost udělat vládychtivým stranám a politikům „čáru přes rozpočet“. ODS i ČSSD vynakládají pochybně získané desítky milionů Kč na lživé předvolební kampaně, kterými chtějí opět ohloupit naivní voliče a získat neomezenou moc nad dalšími čtyřmi roky jejich života. V tom jim nahrává roztříštěnost mimoparlamentních politických sil, které dosud nebyly schopné proniknout do poslanecké sněmovny a vytvořit v ní opozici, která by kontrolovala a ovlivňovala její rozhodování.

V úvodu tohoto seriálu jsem referoval o snahách malých politických stran, vyzvat své voliče, aby v těchto volbách spojili síly. Aby dali své hlasy těm stranám, které v posledních volbách do Evropského parlamentu získaly počty hlasů, blížící se 5% hranici. To by umožnilo, aby se jejich poslanci v nové sněmovně ujali funkce skutečné opozice a vnášeli do jednání sněmovny témata, nepříjemná vládním stranám. Aby se stali se menšinou, která mnohdy rozhoduje v soubojích velkých stran.    

Proto nespokojeným občanům, kteří chtějí zlomit diktaturu ODS a ČSSD, chci doporučit:

- maximální účast ve volbách,

- nevolit dosavadní parlamentní strany, ODS a ČSSD zejména,

- volit jen takovou dosud neparlamentní stranu, která má reálnou nadějí na překročení hranice 5%. Měli
  by volit takto, bez ohledu na své dřívější sympatie.

V II. a III. části mého seriálu jsem doporučil voličům volbu stran, které mají ve svém programu přechod k přímé demokracii. Protože jednoznačně se chce pro přímou demokracii angažovat strana Věci veřejné, vyzývám své čtenáře, aby dali své hlasy právě jí. Kdo se nebude chtít spolehnout na její předvolební sliby a předáky, ale nynější stav změnit chce, má ještě jednu možnost.

Ta bude tématem poslední VIII. části tohoto seriálu: „Koho tedy volit?“