Zastupitelská demokracie je ze své podstaty systém nesplnitelných slibů, kamufláže a věštění budoucnosti. Tohle se strany a zastupitelé naučili rychle, z větší části proto, že podobně se choval i minulý režim, který ovšem nesouhlas tvrdě trestal. Nemůžeme se divit, že stejní komunisté a StBáci dělají stejné věci.
Zároveň je to zatím jediný systém, který demokracii umožňuje, chytrý volič se jen zasměje volebním heslům z plakátů a neoblbne ho ani červená čepice, či různě popsaná trika, má také jasnou představu své budoucnosti, volí toho kdo mu je nejblíže a hlavně průběžně kontroluje, kritizuje a případně i demonstruje. Vtip je v tom, že zvolenou elitu lze z vůle lidu vyměnit a to i předčasně, pokud je to nutné. Zakonzervováním politiků na jejich postech, když navíc získají představu o své nedotknutelnosti (neodstupím nikdy, nikdy to si pametajtě), končí demokracie a přichází další totalita.
Přímá demokracie je slepá ulička a lze uplatnit jen některé její prvky. Kdo asi bude formulovat otázky pro volbu, kdo k nim bude poskytovat rozbor právní a odborný servis, kdo zaručí, že bude nestranný a co je to vlastně "nestranný" a kdo takový je?
Přímá demokracie je jen zkratka k totalitě (proto se jí často ohánění extrémisti).
Jediné co je skutečně jisté a vede k dobrému cíli je chaos, vše co ho usměrňuje brzdí rozvoj, zároveň onen chaos brzdit potřebuje, a to hodně, od toho máme sepsána práva i povinnosti. Po nás se jen chce, nechat chaotický vývoj dělat svoji práci, zároveň ho nenechat ani nikým svázat, a ani přerůst v neřízenou obludu.
Technokrati a totalitní vůdci nesnáší chaos, přesto je vždy nakonec doběhne.
