Babiš se Sobotkou si kupují voliče životem na dluh!

Babiš chce příští rok zvýšit zadlužení o 50 mld. Experti kroutí hlavou. Schytává za to kritiku, že v době ekonomického růstu plánuje rozpočet pro příští rok se schodkem. 

Výše jmenovaní aktéři se v koalici dohadují o zavedení stupňovitě progresivní daně fyzických osob z příjmu vyššího než 40.000 Kč měsíčně. Ta má postihnout hlavně vrstvu středně výdělečných občanů. Nikoli však multimilionáře a miliardáře, typu Babiše. Jaké mají k tomu pohnutky?

Sobotka si chce před volbami do Sněmovny získat přízeň špatně placených zaměstnanců a méně prosperujících OSVČ (pod úrovní statistického středního příjmu). Při ale tom riskuje ztrátu přízně vyšší střední vrstvy, která je pro dominující ekonomiku velkokapitálu nutná a proto jím honorovaná nadprůměrně (vysoko nad statistickým středním příjmem).

Já zde nyní nereaguji na myšlenku progresivního zdanění příjmu (především fyzických, ale i právnických osob) poprvé. Ale přesto zde zopakuji hlavní argumenty pro jiné, zásadní systémové řešení nestability a cyklických recesí kapitalistické tržní ekonomiky. 

Nestabilita existující tržní ekonomiky spočívá v iracionálním rozdělování vytvářené nadhodnoty (přidaná hodnota PH, Mehrwert, Value aded) mezi výrobními faktory: kapitálu ve formě zisku a práce (= zaměstnanci) ve formě mezd. Kapitál si přivlastňuje její většinu, protože může zneužívat nízké ceny práce v důsledku převahy její nabídky na trhu, a zaměstnanci obdrží jen takovou část z přidané hodnoty, která zabezpečuje jen udržení potřebné sumární potřeby „armády“ zaměstnanců. Nezaměstnané „hodí na krk“ státu, který pak svůj rozpočet naplňuje opět hlavně jen z daní všech občanů (i těch nejchudších, formou DPH).

Cykličnost kapitalistické tržní ekonomiky způsobuje relativní nadvýroba, která cyklicky naráží na chybějící koupěschopnou poptávku (jak investiční – u kapitalistů, tak konzumní – u obyvatelstva) a vede k zastavování výrob, absenci investic a propuštění zaměstnanců. To nemá negativní dopady jen na pracovní sílu, ale i na kapitál. Krachují slabší podniky výrobní, obchodní i peněžního trhu a jen ty nejsilnější (Babišové, Tykačové a jiní) dále koncentrují svojí moc.

Jedinou správnou cestou z této „slepé ulice“ může být pouze rovnoměrnější a spravedlivější rozdělování přidané hodnoty mezi kapitálem a prací. Nejlépe všeobecným zavedením logaritmicky kontinuální progresivní daně z příjmu fyzických (ale i právnických) osob. Ty by měly zmírnit naprostou nesouměřitelnost příjmů miliardových boháčů s příjmy masy ostatních, aniž by i „méně“ bohaté odradila od jejich podnikatelských aktivit. A současně pozvednout všeobecnou kulturní úroveň celé lidské populace.

To jsem napsal již v mém dřívějším blogu na toto téma v březnu tohoto rok.   

Oba naši „slovutní státníci a národohospodáři“, pečující o blaho národa, národu radí, aby si žil na dluh. Tak jak s tím začal „nezapomenutelný státník a geniální ekonom“ Václav Klaus, do jehož "blahodárného“ dědictví se potápí běžný občan ČR stále hlouběji: zadlužováním, osobními bankroty končícím exekucemi a bezdomovectvím.

Podrobnější informaci lze nalézt na: http://trinkewitz.cz v rubrice EKONOMIE, v článku: Daní z příjmu proti cykličnosti kapitalistické ekonomiky