Aneb vytečkovaný vulgarismus je také nepublikovatelný? Jak by tedy měl podle cenzora vypadat nadpis článku, kde by ten vulgarismusm mohl být? Dokonce nevytečkovaný?
Dnes píši druhý blog. Stejně vzteklý, jako ten první, psaný ráno. Nevadí, že tady je tedy nějaký kodex blogera, který jsem dodržel, nevadí, že ten vulgarismus jsem z důvodu nesmazání té části nenapsal, ale z velké části vytečkoval. Stejně mi byl nadpis změněn.
Tak k čemu je tahle citace z Kodexu blogera a diskutéra o zakázaných textech? „texty obsahující vulgarismy (zvláště v titulku a perexu), pokud není vulgarismus ojedinělý a nevyhnutelný pro celistvost textu (o přípustnosti v případě sporu rozhodnou administrátoři).
Ten vulgarismus byl odrazen mé momentální nálady. Hodně špatné nálady z toho, že se člověk stává pouze hmotou. A nadpis článku je bez něj nic neříkající.
Cenzor rozhodl, že vytečkovaný vulgarismus není v textu nutný. Co na tom, že perex článku tím pádem postrádá jakýkoliv smysl, a když jsem na to cenzora upozornil, napsal mi, že si ho musím bohužel opravit. Takže až někde budete číst článek, který bude v částech nelogický, neviňte hned autora. On v tom může být docela nevinně.
Co vede člověka k tomu, že chce rozhodovat o tom, co je, a co není vhodné k publikování? Vhodné k tomu, aby si to přečetli další lidé? Co nutí člověka rozhodovat za jiné o tom, co se jim má líbit?
Nebo tady v mém případě bude důvod jiný? A to, i když mě cenzor ujistil, že to tak není, moje kritika pod jeho minulým článkem?
PS : vytečkované slovo v nadpisu není vulgarismus.
