.....seš taky z děcáku ? Ne, já jsem z Vídně.......

Dcera se na tábor do ČR velmi těšila. Dorazila do chatky jako poslední a…..seš taky z děcáku ? Ne, já jsem z Vídně…..maš se mnou ňakejproblem mašproblem ? Nemám, odpověděla dcera, ačkoli v tu chvíli věděla, že problém tu je.....

Mami , poprvé v životě jsem viděla cikánku, prohlásila třináctiletá dcera po návratu z letního tanečního tábora v ČR.

Hned dceru opravím, že se má říkat romky, ne, byly to cikánky, protože to říkali všichni na táboře, a ti to přece musí vědět nejlíp, když tam žijou.

Dcera se na tábor do ČR velmi těšila. Dorazila do chatky jako poslední..........seš taky z děcáku ? Ne, já jsem z Vídně…..maš se mnou ňakejproblem mašproblem ? Nemám, odpověděla dcera, ačkoli v tu chvíli věděla, že problém tu je, protože na pokoji byly cikánky rovnou dvě. Mamese tadyk lip jak doma, řekly a začaly tančit a podupávat, ačkoli zbytek dívek chtělo již spát. Tančily a zpívaly nebo se hádaly, až ostatní děvčata musela povolat hochy z peintballového oddílu, tzv. táborové military, aby kluci v maskáčích zavedly na chatce pořádek. To zabralo, táborová vojenská síla v maskáčích budila respekt. 

Ačkoli dcera žije v multikultyekobiokřesťannislam Vídni, a je zvyklá potkávat dnes a denně děti a dospělé jiného etnika s šátkem, bez šátku, s burkou, bez burky, z daleko větších menšin jiné barvy pleti než je nejmenší česká menšina ve Vídni, na ulici, ve škole, kdekoli na veřejnosti, běžence na nádraží, v ne vždy příjemných situacích, často také navštívila arabské země mimo hotelový rezort, nakonec překvapivě prohlásí, že nikdy neviděla cikánky. Připadalo mi to zcela absurdní, zejména, když dcera to okomentuje slovy,.....a jsou fakt jiné, to mě překvapí ještě více.

V čem jsou jiné ? No prostě jsou jiné, úplně jiné mami, pochop to přece. Nic nedělají, neposlouchají, dělají nepořádek, stále tančí a zpívají, a když netančí, tak se perou a poslechnou jen military, ale jinak mi cikánky vlastně vůbec nevadily a bylo jich na táboře opravdu hodně. Rázem si vzpomenu, když před pár lety, kdy dcera ještě neuměla německy a na hřišti si neměla s kým hrát, mi přivedla představit černookou  holčičku se slovy, je moc hodná, je to moje kamarádka a jmenuje se Džáda. Německy neuměly, vůbec si nerozumněly, ale  tak nějak si  na hřišti prostě zbyly. Jedna mluvila česky, druhá turecky.  A tak se snažím pochopit její vidění světa, ale musím přiznat, že mám velké rezervy.....