Co se stane, když se potkají dva autobusy na sicilské adrenalinové serpentině ?

Co se stane, když se potkají dva autobusy na sicilske adrenalinové serpentině, z nichž jeden je city bus hop on hop off ?

Je to skutečně adrenalinová chvilka, zj. když sedíte v hop on hop off právě na té straně horské neudržované silnice, kde pokud by řidič otevřel dveře, tak válíte sudy rovnou do údolí a ani nestihnete vnímat v dáli stále činnou a dýmajicí 3 340 m vysokou Etnu a kde máte pocit, že pokud by se slovy pár cestujících vyklonilo oknem bez skel směrem do údolí, tak autobus válí sudy také. Asi v nadmořské výšce 300 m, kde se v bodě D mezi dvěma zatáčkami s ostrým úhlem potkají dva autobusy, si raději připínám bezpečnostní pás a v myšlenkách se přidám k 95 % věřících, jejichž víra jim pomáhá unést nevyzpytatelnost sopečné aktivity, a kteří se modlí, aby nezadržitelná  láva valící se do vesnice minula jejich dům. Začínám svůj zrak upínat nikoli ke zdemolovanému svodidlu, ale k nebi a přeji si, abych dojela do horské vesnice Savoca a přenesla se tak díky F.Coppolovi do minulého století a vnímala atmosféru sicilských kamenných domů, ve kterých je po několik desítek let ukryto tajemství místních Siciliánů a Kmotra.Jediní, kdo si tuto chvilku opravdu vychutnávají, jsou páni řidiči, kteří se zastavili jen proto, aby se pozdravili a prohodili pár slov. Oba řidiči byli tak blízko, že by se mohli obejmout a poplácat chlapsky po zádech, evidentně nikam nespěchali a měli si co říct. Odhodila jsem svoji akrofobii do údolí, naladila se na sicilskou pohodu a přenesla se v Savoce do sedmdesátých let, kdy se tu procházel za Kmotra oscarový M.Brando a Al Pacino, šlo mi to.

Cestou zpět řidič před každou  zatáčkou zatroubíl a tím pádem troubíl neustále, naštěstí cesta byla rychlá, žádné protijedoucí vozidlo, ulevilo se mi. Celou cestu jsem totiž byla zaneprázdněna vytahováním neviditelných bodlin opuncie, neboť jsem měla skvělý nápad  holýma rukama si oloupat a ochutnat mexickou pochoutku. Náš řidič hop on hop off se s úsměvem zapojil do klasické páteční kolony doprovázené bouřkou a mohutným prudkým deštěm, takže nás pět cestujících velmi ochotně za jízdy stahovalo folie, abychom v city buse neměli potopu. Zdálo se, že sicilského dobře naladěného pana řidiče, který nás osobně obešel o omluvil se za vícehodinové zpoždění a za počasí, opravdu nemůže nic rozhodit, i stalo se. 

Stojící kolona aut v jednosměrné ulici přímořského městečka se opět rozjede, aby s naším údivem zdánlivě bezdůvodně opět zastavila. Z auta, které před námi zastaví, vystupuje pán v požehnaném věku a začne odemykat vrata od garáže, jeden zámek za druhým, v počtu tři, aby se násladně vrata velmi pomalu začala rolovat. Náš řidič se chytá za hlavu, vykřikuje mamma mia do chvíle, než automobil začne couvat do garáže, v ten moment zpozorní. Z celé situace se rázem stane jedno velké show, neboť starému pánovi se nedaří zacouvat, všichni v autobuse ho začneme povzbuzovat a ve chvíli, kdy je konečně auto v garáži , starému pánovi zatleskáme a zamáváme jeho paní, která celou dobu stála trpělivě na chodníku, nakláněla se ke všem okénkům projíždějících aut a s úsměvem na rtech děkovala grazie.

Zřejmě se hrozba lávové fontány ze stále aktivního  starovulkánu přetavila do tolerance a pokory k životu  neustále ohroženém erupcí, sopečných plynů,gravitačních kolapsů a lávových proudů, bylo co závidět........