Znáte tu asi největší lež o státním převratu, který slavíme jako Velký Listopad?

Ani se nedivím, že dnes Babiš pložil kytici na Národní třídě za tmy, kdo soudný by taky za světla oslavoval státní převrat zosnovaný CIA a KGB, při kterém svatý komediant Havel jen sehrál svoji tradiční roli užitečného prosťáčka

                Zatímco se ráno 17. listopadu 1989 nemohl Václav Havel na Hrádečku pořád probrat ze včerejší opice, když chlastal celý den se Satanem, byl vedoucí vnitropolitického oddělení časopisu Květy, známý český spisovatel, Petr Hájek už od božího rána jako na trní.

                Nemohl chvíli posedět, pořád si zapaloval jednu cigaretu za druhou a vůbec se choval tak, že v redakci nemohl nikdo v klidu pracovat.

                Nakonec si musel spisovatele Hájka zavolat sám šéfredaktor, pod bílou halenkou se mu klubala prsíčka, a otcovsky mu domluvit.

                „Co je to s tebou, Petře? Jsi neklidný, práce v redakci nám kvůli tobě stojí, lidi se mi nemůžou na nic soustředit. Víš, že tě mám rád, chci, abys to tady jednou po mně převzal, až odejdu do důchodu.

Trápí tě něco?“ ptal se šéfredaktor Petra Hájka.

„Satan! Satan přichází!“ vykřikl Petr Hájek tak, až šéfredaktorovi praskl uzel na vázance.

„Satan? Jaký Satan? Myslíš hřib? Ale ten na podzim přece už neroste,“ vysoukal ze sebe šéfredaktor.

„Ne, hřib! Havel!“ zařval Petr Hájek.

„Havel? Ten z Charty 77, nebo jak se to jmenuje? To je přece prvotřídní ožrala a vekslák, sám u něho kupuji bony, dá se s ním smlouvat o cenu, tuhle mi je prodal za tři kačky,“ podivil se šéfredaktor Květů.

„Je to Satan!“ vykřikl Petr Hájek a chytil si hlavu do dlaní, „dnes večer dojde na Národní třídě k masakru. Ale bude to jen divadlo. Státní převrat zosnovaný KGB a CIA! Havel bude prezidentem a začne budovat korporátní fašismus! Postaví se mu jeden jediný člověk.

Ten člověk se jmenuje Klaus!

Víc o něm zatím nevím!

Musíme najít Klause, jedině on může Satana porazit!“

Šéfredaktor vážně pokýval hlavou: „No, potěš pánbůh! Už mám bolševiků taky plné zuby, ale pořád lepší bolševik než korporátní fašismus, to bude z bláta do louže.

Ale počkej, hochu zlatá!

Tuhle mi moje manželka říkal, že nějaký Klaus pracuje v Prognostickém ústavu, viděla ho v rakouské televizi, na tu naši se nedá koukat, je to v ní samý monoskop, zaujal ji jeho svetr, zrovna mi taky plete takový na zimu. Ale nevím, jestli je to on, protože Prognosťák je přece rezidentura KGB. Podle toho, co říkáš, by právě Prognosťák měl být novým mocenským centrem, lidi z něho by měli obsadit všechny klíčové funkce ve státě.

Ale jiného Klause neznám.“

Šéfredaktor se podíval na Petra Hájka.

Ale Petr Hájek už neodpověděl. Co potřeboval a musel sdělit, to už sdělil. Připadal si teď velmi unaveně. Vpich injekční jehly zaznamenal, ale jako něco, co se týká jiného těla. Kapali mu cosi do očí. Pálilo to asi.

„Neměli bychom přece jen, víte, co myslím, není člověk, není problém ..., na to je vakcína nejlepší," řekl kdosi se sympatickým knírkem, když se nad Hájkem sklonil.

Tvář Hájek neviděl, ale komu ten hlas patří, se mohl rozpomenout. Váhal, jednu chvíli si byl jistý, že je to opravdu ten Klaus, kterého tak hledal. Ale pak se rozhodl nevzpomínat.

„Počkáme do rrrána. Jistě, mohl by to být i zápal mozkových blan. Ale jestli byl, jak řřříkáte, celé odpoledne na tom slunci, bude to spíš úpal. Buďte klidný, soudrrruhu šéfrrredaktore, nic se mu v novém rrrrežimu nestane, za to vám ručím Lucerrrnou! V každém případě je dobřřre, že jste nás zavolal." řekl jiný, nápadně ráčkující hlas.

Hájek si přál, aby už ti muži odešli a on mohl zase zavřít bolavě těžká víčka.

Hlasy se opravdu vzdalovaly, i dveře zlehka zaklaply, ale Hájkovy oči náhle vyburcovala zář, rozplývající se vzduchem. Hájek si ze zvyku pokusil přičichnout, ale nemělo to žádnou vůni. A pak se zaoblil strop. Jako by ležel uvnitř splasklého kopacího míče, do něhož hustilka ráz za rázem protlačuje bezbarvé nic, a míč jím začne nabírat podobu koule.

Jak lehce se najednou pohybovaly oči po zaobleném tvaru!

Šlo teprve o první dotek. Bez přemýšlení to cítil. Pohlédlo k pootevřeným oknům. Přicházelo od nich vzdálené hučení, jak se na rozeklaných útesech tříštil příboj světélkujícího oceánu, to městem táhl průvod rozverných a bezstarostných studentů, které agenti KGB v jeho čele neomylně vedli na Národní třídu…

Ale Hájek neměl ani čas zneklidnět. Zlatavá záře se přestávala chvět, a jak se v zaobleném prostoru ustalovala, bledla, až nabrala bleďounce modravý odstín, který si už ponechala.

Hájek přikývl čemusi přikývl, nad hlavou se mu váhavě rozblikla první hvězda.

„Lavina to ještě ani zdaleka není, ale kdesi vysoko, mimo dohled hlavních ideologů současné totality a jejích mediálních a cenzurních nástrojů, se již potichu formuje. Takový je tajemný mechanismus lavin. Zatím jen její první kamínky občas dopadnou k nám do slzavého údolí, v němž je nám právě žíti naše nelehké životy. Přibývající četnost bombardování však dokládá, že se již dlouho na svahu neudrží.

Že by už napřesrok…?,“ stačil si ještě pomyslet Hájek    , injekce už totiž začala účinkovat, byla to vakcína proti covidu a on se stal 17. listopadu 1989 historicky první oběti genocidy maskované jako Veliký Listopad, neměl proti tomu svinstvu nejmenší šanci…