Žije ještě Karel Gott? A Zeman?

Českem opět údajně proběhla fáma o neméně údajném skonu národního umělce. Psalo se o tom na facebooku a kdoví, kde ještě všude

                Krám byl plný lidí, hlavně žen, ostatně všiml jsem si, že dopoledne v úterý chodí do krámu hlavně ženy, vdané, rozvedené i dosud zcela svobodné, s vyřešenou minulostí i bez.

            Ženy se bavily o všem možném, jak už se ženy v krámě baví, samozřejmě, ne každý takové ženské hovory dobře snáší.

            „Ticho, ženské!“ zařval však náhle prodavač, vlastně jediný chlap v celém krámě a ženy, opravdu jako zázrakem, utichly.

            Bylo slyšet jen rádio.

            „Karel G. dnes nad ránem odešel na zasloužený odpočinek v pokoji,“ oznamoval zdrcený hlas.

            A sotva to oznámil, začalo rádio hrát píseň z filmu Tři oříšky pro popelku.

            Bylo jasné, že teď už je to doopravdy, že teď už je to skutečné.

            V rukou všech se kvapně objevily mobily, dosud kdesi skryté.

            Byla to pravda!

            Jeden za druhým potahovaly se facebookové profily smuteční černí.

            „Už je mu fajn!“ zdrceně hlesl prodavač a ještě zdrceněji dodal, „zavírám krám!

            Když jde o smutek, musí kšeft stranou!

            Otevřu, až to přebolí!

            Jděte domů, ženské!“

            A ženy šly, plačící, truchlící, každá z nich věděla, že už je po všem, že přišel konec.

            „Kdyby nezrušili Slavíka, ještě by žil, nepřišel by o smysl života!“ zaštkala, která si z nich, ale bylo to úplně zbytečné, život už to stejně nikomu nevrátilo!