Ženy diskriminovány jsou. Třeba menstruací

Nemyslím si, že by nebyly ženy diskriminovány. Z vlastní zkušenosti vím, že třeba taková menstruace není vůbec žádná sranda, která by ženy ani trochu nediskriminovala přinejmenším podle nařízení Starého zákona

            Žil jsem si do té chvíle docela bezstarostně, mnohdy i přízemně, ale pak se mi najednou život obrátil docela naruby a nic už nebylo jako dřív.

            Seděl jsem na drinku s nějakou ekonomkou, těšil se na to, co přijde pak, protože drinky, to byl samozřejmě jen začátek.

            Když do sebe obrátila třetí drink (všechno jsem samozřejmě platil já), vycítil jsem svým přirozeným samčím instinktem, že už bez obav můžu, a položil jsem svoji ruku na její macaté stehno.

            A právě v tom okamžiku mi v podbřišku najednou zničehonic vystřelila naprosto nesnesitelná bolest, celého mne křečovitě zkroutila tak, že jsem se ocitl hlavou v klíně té ekonomky.

            „Do prdele!

            To je bolest!“ svíjel jsem se, nemoha se skoro ani nadechnout.

            „Něco vás bolí?“ zeptala se ekonomka.

            „Kurva, že jo.

            V podbřišku a vystřeluje to až do beder!“ zasípěl jsem, protože mi bylo tak blbě, až jsem se z toho ekonomce pozvracel do klína.

            Ekonomka mi však za to nevyčinila, naopak, ještě se rozesmála.

            „Člověče, vždyť vy menstruujete!

            Máte krámy!

            Barvíte, hehe!

            Jste podle Starého zákona nečistý, hehe!“ řvala na celý bar a já se nikdy nestyděl a nehanbil víc než teď, když se na mě všichni dívali tak nějak divně, jako bych mohl za to, že menstruuji.

            „Co mám dělat?“ sténal jsem.

            „Sežerte co nejvíc ibalginu, a hlavně si kupte vložky, nebo se nedoperete,“ poradila mi ekonomka.

            Nezbývalo mi tedy, než se naprat ibalginem a jít si koupit vložky.

            Drogérie byla plná ženských, co si kupovaly vložky, kterých se v regále válelo jako nasraných. Prd jsem věděl, které jsou nejlepší, ale dlouho mi trvalo, než jsem se osmělil a zeptal se, jaké si mám vzít.

            „To je pro manželku?“ zeptala se prodavačka.

            „Ano, pro manželku,“ zalhal jsem.

            Ale asi ne moc dobře, protože prodavačka se na mě zkoumavě zahleděla a pak řekla: „Protože kdyby to bylo pro vás, musela bych vám dát tyto.“

            Prodavačka ukázala na protější regál, na kterém byly taky vložky, které mi však připadaly úplně stejné.

            „Je v tom nějaký rozdíl?“ zeptal jsem se.

            „Je, velký.

            Tady ty vložky jsou pro ženy, a tady ty pro muže,“ řekla prodavačka.

            „A jak se to pozná?“ chtěl jsem vědět.

            „Jednoduše. Tady ty, co jsou pro ženy, mají na obale piču, a tady ty, co jsou pro muže, tam tu piču nemají,“ vysvětlila mi prodavačka.

            Sklopil jsem zrak a špitl: „Tak mi dejte ty bez piče.“

            „Kolik?“ chtěla vědět prodavačka, zatímco kolem nás chodily ženy, které si mne měřily výsměšným pohledem.

            „Nevím, ještě jsem nemenstruoval,“ div jsem se hanbou nepropadl.

            „Deset balíčků by vám mělo stačit.

            Nebo jestli chcete, můžete použít menstruační kalíšek,“ řekla prodavačka.

            „Co to je?“ vůbec jsem nevěděl, o čem mluví.

            „Taková šikovná věcička. Tvarem připomíná zvoneček,“ vysvětlila mi prodavačka.

            „Zvoneček?“ řekl jsem a konečně odlepil svůj zrak od země.

            „Ano, zvoneček,“ přikývla prodavačka a s úsměvem dodala, „na celou menstruaci si vystačíte s jedním kalíškem. A používat ho může opakovaně i několik let. Při správném zacházení vydrží jeden kousek 5 až 10 let, někteří výrobci uvádějí až 15 let.“

            „Až patnáct let?

            S jedním kalíškem?“ ožil jsem a bez váhání dodal, „tak mi dejte raději ten kalíšek.

            Přece si nebudu pořád dokola kupovat vložky, které navíc obsahují plasty!“

            „Některé ženy spotřebují za život až jedenáct tisíc vložek,“ připomněla mi prodavačka a opět se usmála, „ještě něco?“

            „To je všechno,

Žiletky na holení ochlupení ještě mám,“ řekl jsem a zaplatil zvoneček.

To bylo před třemi dny. Bolesti, zdá, se konečně trochu polevují. Ale chlapi v práci říkají, že menstruační bolesti mohou trvat třeba i celý týden. Ibalginu mám dost a zvoneček mi stačí vylévat jen třikrát denně, těch pár dní to snad už nějak vydržím, a pak budu mít na tři týdny od toho zase svatý pokoj.

Celé tři týdny bez bolesti, ani se tomu věřit nechce, hlavně pak ale nesmím zapomenout důkladně umýt kalíšek, ať je připraven k dalšímu použití!