Zemanova notorická podřízenost Putinovi

Je snad Hrad plný notoriků? Mají tam notorici notoricky porušující ústavu právo azylu? Někdy to na Hradě opravdu vypadá jak v azylovém domě  

Miloš byl smutný, že Nikulina vydali do USA a ne do Ruska, jak svatosvatě slíbil Putinovi.

Hleděl z okna a bylo mu na nic z toho, jak je svět zlý a nenávistný.

Šel kolem jistý arcibiskup, a když uviděl Milošovu tvář v okně jeho kanceláře, hned si pomyslel, že Miloš potřebuje duchovní útěchu.

Neváhal proto ani chvilku, vyběhl proto rychle po schodech a uhodil na hned Miloše: „Co tě trápí, synu? Svěř se mi! Snad ti mohu nějak pomoci!“

„Trápí mě, že vláda ministr spravedlnosti vydal netradičně Nikulina do USA, ačkoliv já jsem to slíbil Putinovi, že ho vydáme Rusku“ svěřil se Miloš.

„Tak to tě trápí, milý synu?

Jistě, není to pěkné, když člověk nesplní, co slíbil.

Ale uvaž sám!

Cožpak Náš Pán nevstal taky proti vší tradici z hrobu?

Ale nebýt tohoto zcela netradičního zmrtvýchvstání, neslavili bychom dnes tradiční Velikonoce!“ připomněl arcibiskup Milošovi, jaký význam mají netradiční rozhodnutí význam pro naše tradice.

Ale Miloš na to nic neřekl, jen si proti všem ústavním zvyklostem otřel obličej bílým kapesníkem.

Komu tím dával znamení a jaké?

Nikdo nevěděl, protože Ovčáček, který to jediný mohl vědět, si právě doma pletl pomlázku.

Byl to takový jeho tradiční zvyk, že si ji pletl doma ve svém volném čase a ne v práci na Hradě, na rozdíl od Mynáře a Nejedlého.