Zelný úděl? Úděl? Bruselská hloupost to je!

Země, které přistoupily po roce 2004 do EU, jsou na tom hůře a to nejen ve výrobě potravin a zemědělství, teď je připravena řada strategií, která budou špendlíkem do rakve..., zelný úděl... koloniální politika EU... nesmysly...  

            Jandejskův statek měl evidentně už nejlepší léta za sebou.

Bývaly doby, kdy se tam vesele prohánělo třeba i sedm traktorů, které se od rána do večera nezastavily, jak měly plná kola práce a nebyly do traktory ledajaké, byly to na první pohled dobře krmené stroje, žádné chcíplotiny, jejich vyhřebelcované karosérie se leskly tak, že i kuchyně těch nejpečlivějších hospodyněk byly ve srovnání s nimi jen špinavými žumpami.

A žně?

Žně u Jandejsků byly vyhlášeny div ne za kulturní dědictví lidstva. Z široka daleka se na ně sjížděly davy lidí, aby na vlastní mobily viděli, jak se sklízí zrno, ze kterého se mele mouka, ze které se peče chléb, který pak lidé ráno přikusují ke kávě, nebo jim vytírají talíře, nebo jej prostě suší a pak nosí lesní zvěři do krmelců, aby i lesní zvěř z toho něco měla.

Ale teď?

Teď už jen Jandejskův statek pomalu dodělával. Po nějaké čeledi ani stopa, co mohlo, u Jandejsků rezivělo, a co nemohlo, to už se dávno rozpadlo a jediný traktor, který ještě jezdil, byl už tak slabý na karburátor, že sotva utáhl jednoradlicový pluh, nehledě na to, že měl levé zadní kolo skoro prázdné a všechna světla vytlučená.

Byl to smutný pohled. Zvláště teď v zimě, kdy se půda zahálčivě povalovala pod sněhem. Až to člověku rvalo srdce, při pomyšlení, jak daleko zašel úpadek Jandejskova statku, jehož legendární trojpolní hospodářství se kdysi, ovšemže marně, snažili napodobit i v daleké cizině. A tak mohli kolem Jandejskova statku chodit jen ti nejotrlejší, ti, kteří bez úhony snesli pohled na zahálející půdu, ale i mnozí z nich z toho jednou provždy zešedivěli, nikdy se jim už nevrátila původní barva jejich vlasů.

Ale bohužel se této katastrofě takřka biblických rozměrů nedalo nijak zabránit. Nejmladší z rodu Jandejsků se totiž dal na politiku, vstoupil do Trikolóry a od té chvíle neměl pro samý nářek na řádné hospodaření čas. Konzervativní pravicová politika, která se v Trikolóře hydroponicky pěstovala, z něj vysávala všechnu energii a tak šel Jandejsův statek, největší chlouba našeho nejen mikroregionu, ale i regionu do kytek, respektive do zelí.

Do zelí, protože, když jste nejmladšího z rodu Jandejsků zeptali, proč nepokračuje v tom, co uměli jeho předkové po celá staletí nejlíp, totiž obdělávat půdu, pokaždé odpověděl: „Copak jsem zelinář, abych pěstoval zelí? Já jsem sedlák, já chovám dobytek, pěstuji obilí a brambory! Se zelím ať jdou do prdele!“

Když člověk nejmladšího z Jandejsků slyšel, když znal bohatou historii tohoto selského rodu, jehož příslušníci se účastnili i památné bitvy proti Agroferu u Chlumce, musel mu dát za pravdu. Sedlák, který pěstuje zelí, opravdu není sedlákem, ale pouhopouhým zelinářem. Našli se sice naivní lidé, kteří pronesli něco v tom duchu, že zelí je přece taky polní plodina, kterou je možné stříkat vším možným, ale těm to nejmladší z rodu Jandejsků rychle vysvětlil, proč on, sedlák, nemůže být zelinářem, co se dal na tu politiku, měl nejmladší z Jandejsků docela dobrou vyřídilku.

„Kdepak, kdepak. Zelný úděl není úděl, ale hloupost, poslední hřebíček do skleněné rakve, nás sedláků pocházejících ze starých selských rodů,“ pustil se do vysvětlování a pokračoval, „Brusel, víte jistě, co tím myslím, přišel se Zelným údělem. Chce, abychom my, hrdí čeští sedláci, co máme rozumu na rozdávání, pěstovali jen zelí.

Ale já říkám ne!

To bohdá nebude, aby český sedlák pěstoval jenom zelí. Říkají, hlupáci v České televizi, že zelí je naše budoucnost, proto jej musíme pěstovat. Samozřejmě, že všichni politici mluví jen o budoucnosti, aby se nemuseli přiznávat ke špatnostem, které napáchali v minulosti. Ale naše budoucnost není zelí, žádný Zelný úděl nám radostnou budoucnost nezaručí.

K zelu musíme mít i vepřo a knedlo, přes to nejede pendolino!

My sedláci jsme nositeli těch nejlepších tradic českého národa, byly doby, kdy se před našimi cepy a pesticidy strachem třásla celá višegrádská čtyřka.

Proto říkám Zelnému údělu: ,Ne!‘

Nikdo mě nedonutí, abych pěstoval jenom zelí. Nikdo! Jsem český sedlák, nebudu se před nikým hrbit. To raději nechám půdu ležet ladem.

Ještě tak, abych se zelím objížděl farmářské trhy a vykřikoval, já sedlák, velký pán, jak nějaký hokynář: ,České zelí! Kupte si české zelí z české půdy od českého farmáře!‘

Vyřval bych si plíce a pak by někdo přišel a zeptal se mě: ,Jak daleko odtud leží vaše pole?‘

Já bych po pravdě odpověděl: „Dvacet kilometrů, víc jistě ne.‘

A on by mi řekl: „Chcete říct, že jste to zelí vezl sem dvacet kilometrů? Zbláznil jste se? Chcete, abych vás podpořil na úkor někoho místního? Dvacet kilometrů, taková dálka! Styďte se, pane, propadněte se hanbou!‘

A mám toho, já, potomek starého selského rodu, zapotřebí?

Abych dřel na poli, sháněl strašáky do zelí a pak mi někdo řekl, že jsem vezl svoje zelí příliš daleko?

A kdo mi dá za hlávku zelí stovku, protože žádní roboti vám na poli nepomůžou, a já nechci mít malý důchod?

Vždyť i pro mě je výhodnější, když si koupím zelí od Poláka, než abych ho sám pěstoval a čert to vezmi, že ho sem vezli kamiónem, já jsem, milí zlatí, všemi deseti pro tenhleten volný trh, to je teď moje, abych tak řekl, politické krédo. Poděkujte Zelnému údělu, že ze mě udělal politika, abych se bil za volný trh, poděkujte Zelnému údělu, že moje půda leží ladem, že na ni nedřu jako kůň, jako mezek, jako Babiš.

Tak je to, milí drazí, vším je vinen Zelný úděl!

A věřte mi, vím, co říkám!“

Kdo by po takovém to politickém školení bezmocně nezatnul pěst a neproklel do morku kostí Zelný úděl, který zlikvidoval selský stav spolehlivěji než komunisté?

Jak řekl Karel Marx: „Národ, který přestane obdělávat půdu, přestane být i národem, stane se pouhou směsí sociálních, genderových a jiných kategorií, takový národ, který přestane obdělávat půdu, ovládnou homosexuálové!“

A zdá se, že právě to, a nic jiného je skutečným cílem Zelného údělu, jenž přivodil i zánik prastarého gruntu Jandejsků, likvidace, skrze pěstování zelí, tradičních národů, která umožní nastolení velkouherské homosexuální diktatury, jak o tom sní ve skytu své imperiální duše všichni obřezaní Maďaři.