Že novému komunistickému prezidentovi není co vytknout? Ale kdeže

Tak, jako každý smrtelník, chyby dělá i prezident. A pokud na ně někdo upozorní, neměl by čelit nevybíravým a brutálním útokům některých jeho často až fanatických příznivců  

Naše čajovna byla teď ještě tišší než kdykoliv předtím.

Pan učitel totiž měl už u sebe několik dní knihu, kterou bez přestání náměsíčně listoval natolik zaujatý, že se nejen neúčastnil diskuse, ale taky ani nepil, takže mi často nezbývalo, než vypít i jeho magorák, který před něj postavila servírka Leona, aby ten nepřišel na zmar, protože studený magorák je prostě hovno magorák, s tím nic naděláte.

Ale nemohl jsem to dělat samozřejmě dělat do nekonečna, protože bych se přemagorákoval a tak mi nezbývalo, než se zeptat pana učitele, co to čte.

„Ale čtu z Buzuluku do Prahy. To byste nevěřil, co všechno, se dá tomu prezidentovi Svobodovi vytknout,“ odpověděl pan učitel.

„Je toho hodně?“ zeptal jsem se.

„No, jéje!“ řekl pan učitel a nalistoval příslušnou stránku, „tak tady například píše, že na nás u Sokolova útočily německé tanky a že jsme tech tanků strašně moc zničili. A přitom na nás žádné německé tanky neútočily, takže jsme ano žádné německé zničit nemohli, jak se nám snaží prezident Svoboda podsunout.“

„A jejda, to je zlé, moc zlé, takové podsouvání a lhaní,“ přikývl jsem a dodal, „to by Babiš nikdy neudělal, on ve svých knihách nelže už jen proto, že je nenapsal on.“

„Máte naprostou pravdu. To by Babiš nikdy neudělal. On by si nikdy nevyřizoval účty se svými oponenty, on by nikdy nemluvil o spiknutí proti své osobě!“ řekl pan učitel.

„Máme na ty prezidenty smůlu, holt. Napřed Hácha, pak Svoboda, teď, aby toho nebylo málo, Pavel! Kam jsme to dali, oči, proboha!

Babiš, to by byl prezident!

Nelhal by, nekradl by jako brněnský šíbr, proti nikomu by se nevymezoval, ba naopak, pomáhal by Fialově vládě s vládnutím, jak to sám slíbil.

Ale nám to bylo málo!

A teď dopadneme u Sokolova jako tehdy Němci, až nás tam Pavel pošle!

Je to bída, pane učiteli, jedna velká bída!“

Ale pan učitel mi neodpověděl. Už byl zase začtený do Z Buzuluku až do Prahy. Nezbývalo mi, než vzít jeho magorák a obrátit ho do sebe, protože škoda každého magoráku, který padne vedle a v případě pana učitele to platí dvojnásob.

A když jsem ho vypil, zmocnil se mě zase ten povznášející pocit, že pravda zase zvítězila, vždyť proto ten magorák s panem učitelem taky pijeme, aby pravda zase zvítězila!