Západní hodnoty, náš velký cíl a ještě větší vzor (rozhovor zcela imaginární)

Na Rusko si dnes musíme dávat pozor, protože Rusko patří částečně i do Evropy a z toho důvodu můžeme mluvit jen o západních, nikoliv evropských hodnotách...

Seděli jsme s paní senátorkou na starém stromě a vedli jsme spolu, za svitu luny, následující rozhovor o západních hodnotách.

„Jděte mi do háje s nějakými západními hodnotami, paní senátorko! Většina lidí je už ani nechce! A proč by je taky chtěla, když se kvůli nim lidem nezvyšují důchody?“ říkám paní senátorce.

„Máte pravdu, třeba takový právní stát, ten mi, jako advokátce, taky leze pořádně krkem. Řekněte sám, k čemu je dobrý takový právní stát? Já říkám, že k ničemu!“ souhlasí se mnou paní senátorka.

„Přesně tak! Lidi kašlou na právní stát. Většina lidí nechce rovnost, ani svobodu. Většina lidi chce v klidu žít, něco málo mít, ale ne moc, aby je o to stát nemohl ožebračit, jako tuhle stát ožebračil Jakla prostřednictvím inflace o pětinu jeho celoživotních úspor, a taky chce většina lidí vědět, že někde tady poblíž ve vesmíru jsou lidé, co je mají aspoň trochu rádi.

Muž, žena, dobré mezilidské vztahy, to je to, po čem lidé touží. To platilo za protektorátu, a platilo by to i teď, kdyby nám liberálové nekurvili životy těmi svými západními hodnotami.

Ať je to tady klidně jako v Číně, nebo někde v Africe, nebo jako za protektorátu, hlavně když budou zase dobré mezilidské vztahy a když budou lidé mít rodiny, které, mimo jiné, byly hlavní prioritou německých nacistů, proti kterým teď Rusko bojuje na Ukrajině a soudružka Konečná zase tady u nás a v Bruselu.

A ženy, které nemají děti, by se měly rovnou popravovat, protože nesplnily svou občanskou povinnost, vyjma katolických světic, samozřejmě,“ seznámím paní senátorku se svým pohledem na to, jak by měla vypadat ideální společnost.

„Ano, plně s vámi souhlasím. Takové ženy by se měly popravovat, protože nesplnily svou občanskou povinnost, protože pro mě jsou nejvyšší hodnotou muž, žena, dítě, rodina a dobré vztahy.

Dobrý příklad si můžu vzít ze sebe samotné. Nemyslím to, že jsem byla v KSČ, ale to, že jsem porodila deset dětí. Prostě jsem byla co chvíli těhotná a své advokátské praxi se skoro vůbec nevěnovala. Cecky mám vytahané od toho věčného kojení, ale byl to ode mne zločin, kdybych neporodila deset dětí a věnovala se místo toho své advokátní praxi.

To je to, o čem mluvím, o dobrých mezilidských a rodinných vztazích, takových, jaké mají třeba syrští migranti v Německu, nebo obecně muslimové.

V tom vidím naději, v tom vidím světlou budoucnost, že důraz na rodinu, kterým se vyznačují muslimové, bude inspirací pro ženy, aby porodily deset dětí, jako jsem porodila já,“ vyznává se paní senátorka.

„Ano, rodina je nejvíc, ne nějaké pitomé západní hodnoty. Ať jdou s nimi do háje. Jste moudrá žena, paní senátorko. Když máme ženy takové, je naše drahá vlast zachráněná!“ složil jsem hold paní senátorce a obratem poslal tento náš rozhovor do redakce časopisu To, ať se tam kluci taky pomějou.

psáno pro časopis ToiToi 8/2024