Západ se zbláznil! Genderoví šílenci zakázali v Katalánsku Karkulku, je prý sexistická!

Jak už všichni víme, na jedné katalánské škole vyřadili Červenou Karkulku z knihovny, jako by nebylo dost na tom, že křesťané v Polsku pálí H. Pottera a spol, protože je v něm málo křesťanství. Ale co je na Karkulce sexistického?

Žilo jednou jedno děvčátko a to dostalo od babičky k narozeninám dárek – červenou čepičku.

Rádo ji nosilo, a proto mu (tomu děvčátku, ne chlapci, co se necítil chlapcem, ale děvčátkem) říkali Červená karkulka. Babička bydlela za lesem a Karkulka ji často, asi jednou za měsíc, navštěvovala. Jednoho dne měla i babička narozeniny a maminka k ní Karkulku poslala s košíčkem plným dárků. Děvčátko muselo projít hlubokým lesem a proto jí maminka přikazovala: „Jdi rovnou k babičce, Karkulko, a nikde se nezdržuj a nescházej z cesty. Všude je plno muslimů, mohlo by se ti něco moc zlého přihodit.“

Karkulka to slíbila, ale na svůj slib brzy zapomněla, protože ji ani její heterosexuální rodiče k tomu nevedli, byli furt v práci, nebo se hádali a s manželským sexem na tom byli taky všelijak, vlastně se už rozváděli, a nic jim nepomohlo, že jejich manželství bylo ústavou definováno jako svazek muže a ženy.

Jakmile vešla do lesa, vytáhla mobil a začala do něj hledět, ani pomalu nevěděla kam jde. V hlubokém lese žil také zlý vousatý a obřezaný vlk. Karkulku zahlédl a začal ji zpoza stromů sledovat.

Po chvíli jí nadběhl, vynořil se před ní a ptal se: „Kam jdeš, Karkulko?“ (její jméno znal ze sociálních sítí)

„K babičce,“ odpověděla Karkulka, „nesu jí k narozeninám košíček plný dárků. Bydlí docela sama v chaloupce za tímhle lesem. Teď ji ale zvýšili důchod a taky má slevu na vlak.“

Vlk to uslyšel a pelášil k babiččině chaloupce, aby tam byl dřív než Karkulka. Zaklepal na dveře.

„Kdo to klepe?

To jsi ty, Karkulko?

Proč jsi mě neprozvonila, jak mám vědět, že jsi to ty a ne uprchlíci?“ ptala se babička.

„To jsem já, Karkulka, vybila se mi baterka. Jdu ti popřát hezké narozeniny a nesu dárky,“ odpověděl jí vlk tenkým hláskem.

Babička si myslela, že je to opravdu Karkulka. Pustila vlka do chaloupky a ten ji spolkl. Potom si nasadil na čumák brýle, vlezl do postele a přikryl se peřinou, aby mu nebyly vidět jeho oholené nohy s drápy.

Karkulka zatím doběhla k babiččině chaloupce a celá natěšená, že jí udělá dárečky radost, zaklepala na dveře. Vešla dovnitř, podívala se na vlka ležícího v posteli a podivila se: „Babičko, ty máš ale velké uši.“

„To abych tě lépe slyšela,“ řekl vlk.

„Ty máš ale pěkná oční víčka, babičko, jak po plastice,“ podivila se zase Karkulka a vlk odpověděl, „to abych tě lépe viděla.“

„Ty máš ale velké rty, jak po botoxu, babičko,“ podivila se Karkulka a vlk zařval, „to abych tě mohl lépe sníst!“

Pak otevřel svoji tlamu a Karkulku spolkl taky.

A jak měl plné břicho, svalil se zpátky do postele a tvrdě usnul.

Brzy jel kolem svým velkým terénním autem myslivec, náramně drsný chlapík ve značkovém oblečení, s poloautomatickou kulovnicí s optikou pro noční vidění přes rameno, který při svých pochůzkách lesem vždy babičku navštívil. Z chaloupky však uslyšel hlasité chrápání. Nakoukl dovnitř oknem a v babiččině posteli vidí ležet vlka s obrovským břichem!

„Ha, škodná! To on asi snědl babičku! To je jisté! Musím mu ten jeho bachor rozpárat, dokud spí,“ pomyslil si.

Vešel statečně dovnitř a nožem spícímu vlkovi břicho rozřízl. Jak se podivil, když z něho s babičkou vyskočila i Karkulka. Obě byly živé a zdravé, nic se jim v břichu vlka nestalo, jen tam bylo trochu těsno.

Myslivec si položil prst na ústa a zašeptal: „Máte tady, paní Kateřino, nějaký ochuzený uran?“

„Mám, jak bych neměla?

Proč se ptáte, pane Jiří?“ zašeptala babička.

„Dáme ho vlkovi do břicha. Až se probudí, tak dostane určitě žízeň. Půjde se napít a uran ho stáhne do study, kde se utopí jako uprchlíci v moři!“ řekl myslivec a všichni měli co dělat, aby se smíchy z toho žertu nepotrhali a taky je nemuseli zašívat v nějaké fakultní nemocnici nějací špičkoví lékaři ze Sýrie.

Všichni začali rychle nosit ochuzený uran a sypat jej vlkovi do panděra. To pak zašili. Když se vlk probudil, uháněl pryč do svého lesa. Bylo mu ale náramně těžko, jako by sežral polské hovězí, a taky měl žízeň jako vodák v létě na Berounce.

Nejblíž byla babiččina vrtaná studna, když se však nad vodu nakláněl, těžké břicho ho stáhlo dolů, takže ve studni zařval. Babička, Karkulka, ani myslivec k němu záchranáře s vrtulníkem, to se ví, nevolali a video, které Karkulka přitom natočila, mělo přes sto miliónů zhlédnutí, takže se z Karkulky rázem stala globální celebrita.

Když ji pak myslivec vezl přes les svým velkým terénním autem domů, řekla: „Já bych vlkovi břicho rozpárat tak brutálně nedovedla, jako ty.“

A myslivec jí na to řekl: „A já bych ho zase tak nedovedl tak pěkně zašít, jako ty a tvoje a babička, jen bych si při tom popíchal prsty. Strašně by mě to bolelo, protože chlapi vydrží míň než ženy, však taky dřív umíráme, i když jdeme do důchodu později.“

„Ale zase máte větší platy. Z toho jasně vyplývá, že rovnost pohlaví je nesmysl,“ řekla moudře Karkulka.

„Jasně, že je to pičovina. Ženským patří do rukou šulin a ne volant,“ přikývl myslivec a to je nejspíše ten důvod, proč je pohádka o Červené karkulce zakázaná.