Zakázat silvestrovské a novoroční ohňostroje si nedovolili ani komunisti, pane Rakušane!

Kdo ještě pochybuje o tom, že nová totalita je tady, tak si může zkusit na Silvestra odpálit ohňostroj. Seberou ho, než se naděje, a napaří mu nejmíň deset  roků za podporu terorismu, ani nemrkne!

            Totalitní zákaz novoročních ohňostrojů nesl Jura Burčák obzvláště těžce.

            Ne, že by bylo odpalování petard na Silvestra jeho jedinou životní radostí, neboť krom toho Jura Burčák pil ještě vlastnoručně vyrobenou domácí slivovici. Ale jestli se na něco těšil jako malý kluk celý rok, tak to bylo práskání petard a vůbec všechen ten rachot, se kterým je neodmyslitelně spojen konec roku starého a začátek roku nového.

            A tak není divu, že Juru Burčáka letošní silvestrovská noc zastihla opravdu ve velmi skleslé náladě. Pil sice po kýblech slivovici, díval se na nějakou pornokomedii z ruského venkova, ale do smíchu, do smíchu mu opravdu nebylo. To všudypřítomné ticho, které se převalovalo v ulicích měst, mu až příliš připomínalo smrt, jejíž kult vyznávají nacisté na Ukrajině.

            „Když se skončí válka, tak je vždy ticho, protože ticho, to je mír. Ale tohle ticho, to není mír, to je smrt, protože to je mrtvé ticho, kterým neprobublává život, jako když skončí válka!“ sténal Jura Burčák a ani slivovice, jinak opravdu skvělá, ho nezbavovala chmur, které mu do duše zasévaly kulometné dávky toho mrtvého strašidelného ticha.

            Ale čeho je moc, toho je příliš!

            Blížila se jedenáctá hodina večerní, když Jura do sebe obrátil desátý kýbl slivovice.

            „Tak dost!“ praštil rozezleně do stolu a rozzlobeně si nasadil ušanku s odznakem pohraničníků, „na Ploštině se taky střílelo a teď se dělá všechno, aby se na ni zapomnělo, dokonce se kvůli tomu zakazují ohňostroje!

            Ale raději budu dezolát, než abych byl otrokem!“ vykřikl a začal vytahovat ze všemožných úkrytů všechnu tam před Rakušanovým gestapem schovanou zábavnou pyrotechniku, které bylo nakonec tolik, že mu mohl jeho arzenál závidět i Kim Čong-il, jenž je hrdinou českých vlastenců.

            A od toho už byl jen maličký krůček k rozhodnému činu.

            „Za svobodu!“ vykřikl Jura Burčák a odpálil, první petardu, a potom další a další, a pak ohňostroj, a další ohňostroj, a další ohňostroj.

            A opravdu netrvalo to dlouho a Jurovi začali padat na hlavu první mrtví ptáci.

            I psi vyli jako šílení a všechna polní zvěř zběsile prchala, kamsi pryč jakoby v předtuše, že na tom místě brzy vybuchne atomová bomba.

            Jeden mrtvý pták spadl Jurovi i na hlavu a to Juru povzbudilo, aby práskal petardami ještě víc.

            Snad by Jura Burčák vypráskal všechen svůj pyrotechnický arzenál, kdyby se nesplašilo stádo divokých koní, které se páslo nedaleko. Splašeným koním se těžko něco zakazuje a tak se jejich stádo hnalo přímo na Juru. Ten si koní ale nevšiml, protože byl zcela zaujat petardami, takže ani nestačil uskočit, kdyby ovšem bylo kam, protože to stádo divokých koní, co se po Jurovi přehnalo, nebylo zrovna malé.

            Řeknu vám, že je to opravdu velmi fascinující zážitek, vidět běžet divoké koně silvestrovskou nocí, pravda sice splašené od petard, ale přece jen běžet za obzor, i když jen ze strachu, ovšem na druhou stranu zase bez myšlenky na návrat…

            No, a když dozněl dusot koňských kopyt, bylo ticho, mrtvé ticho jako vždy, když na nový rok nic nepráská a nic nevybuchuje…