Zahajovací ceremoniál olympijských her byl naprosto fantastický!

Každý, kdo sledoval, stejně jako, zahajovací ceromoniál olympijských her, musí se mnou souhlasit. Letos se to opravdu povedlo!

            Na zdi, přes celou její šířku, visela televize tenká jako vlas. Před televizí seděla bělovlasá stařena a držela v ruce mobil.

Upřeně hleděla na televizi několik hodin, když v tom najednou několik hbitými pohyby palce oživila mobil a vzrušeným hlasem do něj vykřikla: „Naši! Naši už jdou! Rychle!“

„Víte to jistě, babičko? Nejsou to Čečenci?“ zahřměl z mobilu příjemný ženský hlas, protože mobil měl zvuk na maximum jak všechny provozuschopné soundsystémy při technoparty.

„Jsou to naši! Nesou ceduli a na ní je napsáno Czechia! Špatně slyším, ale oči mám ještě dobré. Jsou to naši!“ odpověděla stařena do mobilu.

„Hned jsme tam!“ zahřmělo z mobilu a vskutku se místnost brzy, v níž seděla bělovlasá stařena před televizí, zaplnila všemožnými lidmi, z nichž několik mělo respirátory.

Zahajovací ceremoniál letošní olympiády, na který se bělovlasá stařena dívala, byl v plném proudu a na stadión, kde se odehrával, právě přicházeli naši.

„To je nádhera, ti naši! Na ten náš modrotisk nikdo nemá, ukažte mi někoho na světě, kdo má ještě modrotisk! A ty vějíře! Jak nemá muž vějíř, hned vypadá podezřele, ale naši muži je mají!“ vydechl nadšeně nějaký prostovlasý muž při pohledu na naše.

„Takové úbory jsme měli naposled, tuším, v Tokiu 2020, už tehdy byl jimi celý národ nadšený, opravte mě, prosím, jestli se pletu“ prohodila žena, jejíž hlas zněl předtím z mobilu.

„Olympiáda v Tokiu se ve skutečnosti konala v roce 2021, mami. Vím to, učili jsme se to v posledním, šestém ročníku základní školy,“ opravila ženu mladá dívka, která kojila dítě, a pokračovala, „jenže tenkrát se na olympiádě ještě sportovalo, ne jak teď. Mladí lidé, speciálně k tomu cvičení, mezi sebou zápolili v různých dovednostech. Naši vlajku v Tokiu 2021 nesli tenistka a basketbalistka. Představte si, že ta tenistka měla už třicet a ještě neměla dítě, právě kvůli k tomu, aby mohla sportovat, v jejím případě mlátit tenisovou raketou do tenisového míčku!“

Dívka umlkla a nějaký starší muž k tomu řekl: „No, ono se obecně dřív tak nějak plýtvalo lidským potenciálem. Mladí lidi místo, aby šli do války a bojovali za vlast, pařili na letních festivalech, nebo, jako tihleti sportovci, zápolili mezi sebou na sportovních kolbištích. Dobrý to nebylo k ničemu, leda že si na tom pár lidí pořádně namastilo kapsu.

Jenže národ z toho div nezdegeneroval.

Představte si, že lidi, místo toho, aby mlátili cizáky na bitevním poli, se mačkali v ochozech stadiónů, mávali vlajkama a přitom si mysleli, že bojují za národ, za svoji vlast a přitom jenom byli zavřeni v kleci, jako nějaká zvířátka v zoologické zahradě. Ty starý olympiády, to byl jen výplach mozků, lidé nedělali nic jinýho, než jen seděli u televize a čučeli na to, jak se dva chlapi perou, tahaj za kimono a to bylo všechno.

Ale teď už to, naštěstí, není jako dřív, teď už na olympiádách skutečně o něco jde. Dřív byl takovej předsudek, že se, když je olympiáda, nesmí válčit.

Ale k čemu to, proboha, bylo dobrý?

Jen k tomu, že všude bylo plno buzerantů, chlapů předělaný na ženský, a naopak, lidem už z toho začalo přeskakovat. Kdepak, já to říkám porád, lidi potřebuji ke svýmu životu pořádnou válku, jinak začnou blbnout. A na to jsou tyhlety olympiády dobrý, aby si národy zaválčily, poměřily, jak jsou schopný prolévat krev vlastní i cizí, jak jsou dobrý válečníci.

Představte si, že bychom se místo finále soubojů sniperů, ve kterém by byl náš, museli dívat na finále nějakýho pingpongu, ve kterým by byl taky nějaký náš. Nebo že bychom se místo tankovýho útoku museli dívat na nějaký moderní pětiboj!“

Všichni souhlasili. Na obrazovce defilovali právě příslušníci našich speciálních jednotek pro operace v týlu nepřítele, kteří mávali našimi vlaječkami a usmívali se do kamer.

„Letos to vypadá, že máme dobrý mančaft,“ řekla bělovlasá stařena a ukázala na obrazovku, „no tak určitě doufám, že udělají v týlu nepřítele pořádnou paseku. Minule se nám ta olympiáda moc nevyvedla, přišli jsme skoro o celé Sudety a taky ten čínský vliv by mohl mít menší.

Jsme malý národ, musíme se držet při zemi, nemůžeme na olympiádě konkurovat velmocem, ale ty Sudety bychom si od Číňanů mohli vzít zpátky. Musíme hlavně zabojovat ve vzduchu, využít tam naši lstivost. Ženisty máme taky dobré, jen se trochu bojím o naše dělostřelce, tam ta příprava na olympiádu kvůli přezbrojování opravdu nebyla ideální.

Ale doufejme, že nás dělostřelci překvapí, a kdyby se našim lukostřelcům podařilo připojit k nám Tchajwan, byla by to naprostá bomba.

O to, co nám ještě zbylo, snad po letošní olympiádě snad nepřijdeme, to by nás musela potkat opravdu nějaká velká smůla. Hlavně musíme vycházet ze zabezpečené obrany s přechodem do rychlých protiútoků po křídlech. Pokud se budeme držet toho, co jsme si řekli před olympiádou, pokud budeme plnit pokyny našich velitelů, kteří patří ke světové špičce, nemáme se čeho bát.“

„Jo to nemáme. Hlavně abychom letos měli co nejvíc padlých. Minule to byla špaténka. Národ potřebuje hrdiny, ale minule se nikdo nechtěl na olympiádě moc obětovat, jeli tam jak na výlet, proto jsme taky ztratili tolik území a závěrečném ceremoniálu vypadali vedle vítězů jako zmoklé slepice, vždyť i ti blbí Poláci získali minule zpátky Krym. Ti lidi, co nás letos reprezentují na olympiádě, ti musí doslova žrát zemi.

Jasně, může se prohrát, ale musí se prohrát se ctí!

Můžeme klidně přijít o další území, ale musíme bojovat do poslední kapky krve.

Miluji padlé hrdiny a už se těším, jak si po olympiádě oblepím svůj dívčí pokojík jejich portréty, jak se do nich zamiluji a jak budu každou noc plakat, že padli na olympiádě za vlast.

Co myslíte, nevrátí se letos z olympiády domů aspoň polovina našich olympioniků?“ zeptalo se asi desetileté děvčátko.

„Doufejme, že jich tam zůstane aspoň půlka. Rusákům minule na olympiádě, až na Meresjeva, ten se doplazil zpátky, zařvali všichni. Jak to dělají, vědí, jen oni, že jim na olympiádě zařve vždycky tolik lidí. Předseda ČOV před olympiádou prohlásil, že když se vrátí domů víc jak dvě třetiny olympioniků, tak rezignuje na svou funkci,“ zadoufala žena v plátěné zástěře.

„Já bych řekl, že to bude letos dobrá olympiáda, že si naši kluci a holky pořádně zabojují, a my budeme na ně hrdí,“ odtušil muž v montérkách, ale pak vytřeštil oči na obrazovku, „to ať mi někdo vysvětlí, proč tam vždycky po nás jde Izrael!?

To přece nedává žádný smysl, aby hned po nás šel Izrael, to nám na těch olympiádách dělají naschvál!“

A opravdu naši už z obrazovky zmizeli a místo nich defilovali na ploše olympijského stadiónu Izraelci ve svých tradičních oděvech, jakoby se během olympiády mělo válčit jen v Negevské poušti, což ale samozřejmě není pravda.