Žádný socialismus se k nám ze Západu nevrací

Zdejší apoštolové nového bytí tvrdí sice vehementně něco jiného, ale to si jen pletou pojmy. Ostatně takřka jako vždy

            Josef K. si před dvěma či třemi týdny uvědomil, že už si odseděl onu nezbytně nutnou dobu, po jejímž uplynutí může, za předpokladu svého vzorného chování, požádat o prominutí zbytku svého dlouholetého trestu.

„Bude-li mi zbytek mého trestu prominut, ocitnu se zase na svobodě. Možná to nebude svoboda v pravém smyslu (protože, co je to dnes vlastně tato svoboda?), ale aspoň budu venku z vězení,“ pomyslel si.

            Proto si vyžádal papír a psací potřebu, chtěje napsat žádost o prominutí trestu a odeslat ji na příslušné místo. Tedy k soudu, v jehož obvodu se věznice, v níž si odpykával svůj trest, nalézala, aby tam mohl nějaký soudce, snad slušný a shovívavý člověk, rozhodnout o tom, že již není třeba Josefa K. dále omezovat na svobodě, neboť svým vzorným chováním dosvědčil, že je již napraven.

            Papír, ani psací potřebu však Josef K. neobdržel, namísto toho však byl povolán k řediteli věznice.

            „Jste spisovatel?

 Nebo básník?

Chcete napsat román či snad nějakou báseň?

O zamřížovaném nebi, či snad o vnitřní svobodě, jež jediná zbývá člověku, je-li mu odňata svoboda vnější?

Ptám se proto, že ve vašich materiálech o ničem takovém, že byste byl básník či spisovatel, není žádná zmínka.

Nebo jste aspoň grafoman?“ zeptal se jej se zájmem ředitel věznice.

„Nejsem spisovatel, ani básník a ani grafoman,“ řekl Josef K.

„Nač tedy potřebujete papír a psací potřebu?“ podivil se náramně ředitel věznice.

„Chci napsat žádost o podmínečné propuštění z vězení,“ odpověděl Josef. K.

Slyše to, rozesmál se ředitel věznice na celé kolo: „Žádost o podmínečné propuštění, hehe! No, to se povedlo, hehe!“

Josef K. musel čekat dobře deset minut, než se ředitel věznice vysmál do sytosti.

Pak mu, lapajícímu po dechu, rozhodně řekl: „Mám na to právo! Ze zákona mám na to právo!“

„Ale, ano, jistě, že máte na právo,“ přikývl dobrácky ředitel věznice, párkrát se zhluboka nadechl, aby mohl dodat, „právo na to samozřejmě máte.

Ale jako vy máte právo žádost podat, soudce má právo vaši žádost zamítnout, shledá-li vás nezpůsobilým pro předčasné propuštění.“

„Mé chování je přece vzorné!“ namítl rázně Josef K.

„To ano,“ přikývl ředitel věznice a tónem takřka otcovským pokračoval, „a to je právě ten problém.

Co když se chováte vzorně jen proto, abyste mohl být předčasně propuštěn?

Ano, co když je vaše vzorné chování jen, abych tak řekl, plodem vaší vypočítavostí?

Ano, té nejpřízemnější vypočítavosti, či dokonce, toho nejhnusnějšího prospěchářství?

To by se přece pak každý dovedl chovat vzorně, kdyby věděl, že za to bude podmínečně propuštěn, že si tím zkrátí svůj trest o mnoho let!

To musí soudce, rozhodující o žádosti o prominutí zbytku trestu, kterou si podá vězeň, brát v úvahu. A pak, mám-li být upřímný, vaše žádost byla by tak jako bez naděje na kladné vyřízení. Co vím, co tady sedím, byl zbytek trestu za vzorné chování vždy prominut jen vrahům, kdežto vy jste přece nebyl potrestán za vraždu, ale za svoji hloupost.

Hlupákům není trest nikdy prominut. Hlupáci si trest vždy musí odpykat celý. Ale trváte-li na tom, chcete-li tím ztrácet svůj čas, můžete si žádost podat, na to právo samozřejmě máte.“

Přes to, co mu ředitel věznice řekl, podal si Josef K. přece jen žádost o prominutí zbytku trestu a dnes mu přišla zamítavá odpověď.

Soudkyně, která o ní rozhodovala, odůvodnila zamítnutí na třech stranách, její hlavní obavou bylo to, že nejen Josef K. není ještě zcela dostatečně připraven na život, jenž ho čeká po propuštění z věznice, ale že na jeho propuštění není dostatečně připravena ani společnost, nezbývalo tedy Josefu K., než si svůj trest odpykat celý...

Na případu Josefa K. bylo ovšem nejabsurdnější to, že na něm vlastně nebylo nic absurdního, že byl Josef K. ke svému trestu odsouzen zcela spravedlivě, protože byl k němu odsouzen za svoji vlastní hloupost a za nic jiného.

Stalo se takto. Josef K. se shodou okolností ocitl v Bruselu, v samotném srdci těch nejtemnějších temnot. Když už byl v Bruselu, tak ho nenapadlo nic lepšího, než si pořídit selfíčko s europoslancem Machem.

A když už měl selfíčko s europoslancem Machem, tak ho nenapadlo nic lepšího, než ho okamžitě hodit na fejsbuk, na istagram, na twitter a kdovíkam ještě všude a doprovodit těmito slovy: „Pád socialismu ve východním bloku byl následován nástupem nového socialismu v západním bloku. Blbost je opiem lidstva. Ať žije Putin!“

Po příletu domů, když už před letištěm nastupoval do auta, které si nasdílel přes uber, k němu přistoupily dvě nenápadné ženy, z nichž mu jedna řekla: „My vás, pane K., do města rády hodíme, nemějte strach. Dokonce tam budete dřív než taxíkem.“

A zatímco mu první žena říkala tato slova, druhá mu nasadila pouta na ruce tak šikovně, že si nikdo ničeho nevšiml, a objímajíc ho tak, jako by Josef K. byl jejím manželem, jenž se právě vrátil z opačného konce světa, odvedla jej do nenápadného auta a šups ním dovnitř.

Za hodinu se již Josef K. nalézal v nechvalně známé budově, které se každý, vyjma lidí v ní pracujících, vyhýbal širokým obloukem.

„Jste to vy?“ zeptala se jej žena, která jeho případ vyšetřovala, statná černovláska s plnými obnaženými prsy, ke kterým si tiskla kojence, pěkného cvalíka, a ukázala mu jeho selfie z Bruselu

„Ano,“ jsem to já nezapíral Josef K.

„Napsal jste tu hloupost o tom socialismu?“ zeptala se ho kojící vyšetřovatelka.

„Jakou hloupost? Vždyť je to pravda!“ vzbouřil se Josef K. tak, že div nepraštil rukou do stolu.

„Je to hloupost a vy jste hlupák, proto jste tady. To čím jste se provinil, není nic jiného než jen vaše hloupost,“ řekla vyšetřovatelka a, přehodíc si dítě k druhému prsu, pokračovala, „socialismus ve východním bloku byl vládou, či chce-li někdo, diktaturou, pracujícího lidu, proletariátu, tedy byl skutečnou demokracií.

Avšak to, co vy nazýváte novým socialismem v západním bloku, může být sotva skutečným socialismem, protože se jedná o vládu, či chce-li někdo diktaturu, úzké vrstvy světovládných elit.

Chápete ten rozdíl?

Ve východním socialismu se vše dělo z vůle pracujícího lidu, nyní se však vše děje proti vůli lidu. Vládl-li ve východním socialismu lid, jehož předvojem byla komunistická strana, tedy masová organizace, jež přirozeně selektovala ty nejschopnější a nejlepší kádry, které pak stály v čele lidu, pak nyní si všechnu moc uzurpuje jen pár jednotlivců, světovládců.

Východní socialismus byl z Ruska řízenou vzpourou lidu proti kapitalismu a jeho protagonistům, tedy světovládné plutokracii. Kdežto to, co vy ve své blbosti nazýváte novým socialismem v západním bloku, je právě vládou této plutokracie, a tedy se to těžko může nazývat socialismem.

Nebo snad chcete říct, že tito světovládci jsou socialisté, komunisté a že jim jde o blaho lidu, nikoliv o své vlastní zájmy?

Jen totální hlupák může mluvit o novém socialismu v západním bloku.

To, co je nyní v západním bloku, není socialismus, ale nejvyšší a proto i nejprohnilejší stádium kapitalismu, který dosáhl svého vývojového vrcholu, jak o tom píše Marx.

Copak to sám, nevidíte, člověče blbá?

Copak nečtete současné ruské filosofy, třeba Dugina?

Nebo aspoň ten blbý Protiproud?

Pár světovládců si uzurpuje všechnu moc. Prostřednictvím finančních trhů a spekulací na nich ovládá svět a vy to nazýváte socialismem, který je naopak vzpourou proti tomu a který, až se uskuteční socialistická revoluce, všechny tyto plutokraty oběsí na kandelábrech, a pak bude zase líp!

Jak jste mohl napsat takovou hloupost!?

Není nic společensky nebezpečnějšího než srážka s blbcem a proto vás obviňuji z hlouposti, a jako hlupák budete taky společností spravedlivě potrestán!“

A jak ta kojící vyšetřovatelka řekla, tak se taky stalo.

Josef K. byl shledán hlupákem a jako takovým byl spravedlivě odsouzen k mnohaletému žaláři, protože nikdo neškodí víc než právě takovíto hlupáci.

„Takovým hlupákům, kteří ze sebe dělají hogofogo, a nechápou ani ty nejzákladnější věci, by patřilo napařit bez milosti doživotí!, říkali si lidé, když vycházeli ze soudní síně, v níž byl Josef K. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na horní hranici trestní sazby.