Za starých dobrých časů by Lukašenko už čichal ke kytkám zespodu

Za starých dobrých časů, kdy muži byli ještě muži a ženské se nemontovaly do politiky, by už byly problémy na polsko-běloruské hranici vyřeny tím nejrozumnějším způsobem

Lidé ještě měli huby od posvícení mastné tak, že se jim leskly, až oči přecházely. Úroda byla letos v naší monarchii tak dobrá, jako už dlouho ne. Láce všeho druhu přidělávala lidem vrásky na čele, nevěděli, jestli mají běžet dřív do Lidlu, nebo do Kauflandu, jak se řetězce předháněly ve zlevňování.

Byl jsem na návštěvě u hraběte Stürgkha, muže, který strávil ve státní službě požehnaně, let a cpal se spolu s ním husou, která do nás lezla jak chlupatá deka.

„Zatrolená husa! Už mi pěkně leze krkem, vždyť už třetí měsíc nejím nic jiného než husu! Ale co mi zbývá, když je tak levná, protože je i levné obilí!

Dřív bylo posvícení jednou za rok, dnes je každý den, už aby zase všechno zdražilo! Řekněte sám, jak k tomu přijdeme my, vyšší vrstvy, když si dnes může každý žebrák dovolit kočár s livrejovým sluhou, jak je všechno levné!“ povzdechl si smutně hrabě Stürgkh, snaže se do sebe dostat kus husy nabodnutý na vidličku.

„Nu, obávám se, milý hrabě, že bude ještě hůř. Jistě je vám známo, že Rothschildové v konsorciu s baronem Křetínským postavili v Čechách a na Moravě sedm zbrusu nových uhelných elektráren, takže se dle všeho zdražení elektrické energie jen tak nedočkáme, ba právě naopak.

Elektrická energie bude tak levná, že i rodinný domek toho nejposlednějšího nádeníka bude honosnější než palác vašeho praděda,“ poznamenal jsem, snaže se o totéž, co hrabě, se stejným výsledkem, ať jsem dělal, co jsem dělal, nemohl jsem husu rozžvýkat a polknout, jak už jsem měl těch permanentních husích hodů po krk.

„To jsme to dopracovali! Co je to za svět, kde se kmán staví na roveň pánovi!“ zalkal hrabě Stürgkh a otočil se na svého tajemníka, který právě vešel do místnosti, „co mi chcete?“

„Dopis od Jeho Veličenstva. Do vašich vlastních rukou,“ řekl tajemník.

„Zase práce! To je tak, když člověk slouží eráru. Nemá nikdy klidu, Ovčáček by mohl vyprávět,“ povzdechl si hrabě a ukázal na husí pečínku, „prosím vás odneste to, dejte to nějaké chudině, a když to nebude chtít, protože je už přežraná, tak to třeba dejte psům, prostě s tím něco udělejte, já už husu nechci ani vidět.“

Tajemník vzal husu, hrabě Stürgkh si rychle umyl ruce a vzal si dopis od Jeho veličenstva, aby se pustil do jeho čtení.

Přiznám se, že nikdy jsem neviděl člověka, kterému by se změnila zdravá červená barva ve tváři v barvu mrtvolně nazelenalou tak rychle, jak tomu bylo nyní u hraběte, který položil dopis od Jeho Veličenstva na stůl s takovou bezmocí, že jsem se ho musel zeptat: „Co se děje? Snad ne další lockdown?“

Hrabě Stürgkh se na mne zoufale podíval, právě: „Ne, lockdown tentokrát ne. Tentokrát je to válka.“

„Válka? Kde by se najednou vzala válka?“ podivil jsem se.

„Čtěte,“ podal mi hrabě dopis od Jeho Veličenstva.

Vzal jsem dopis a začal číst: „Byl Jeho c. a k. Apoštolské Veličenstvo ráčil nejmilostivěji vydati tento Nejvyšší vlastnoruční spis a manifest:

                                                           Milý hrabě Stürgkhu
Vidělo se Mi, naříditi ministru Mého domu a věcí zahraničních, aby oznámil běloruské vládě, že mezi mocnářstvím a Běloruskem nastal stav válečný. V této osudné chvíli jest mi potřebou, obrátiti se Svoje milované národy. Nařizuji vám tudíž, abyste přiložený manifest veřejně vyhlásil.
V Lázních Išlu, dne 22. listopadu 2021
                                                  František Josef v. r.
                                                                                                       
Mým národům!
Bylo mým nejvroucnějším přáním, abych léta, která z Boží milosti jsou Mi ještě dopřána, mohl zasvětiti dílům míru a uchránil Svoje národy před těžkými obětmi a břemeny války.
V radě Prozřetelnosti bylo jinak rozhodnuto.
Pletichy protivníka plného nenávisti nutí Mne, abych na obranu cti Svého mocnářství, na ochranu jeho vážnosti a moci k zabezpečení jeho državy po dlouhých letech míru chopil se meče.
S nevděkem rychle zapomínajícím nastoupilo Bělorusko, které od prvního začátku své státní samostatnosti až do nejnovější doby od Mých předkův a ode Mne bylo chráněno a podporováno, cestu otevřeného nepřátelství proti Rakousko-Uhersku.
Když Jsem po třech desetiletích požehnané práce míru v Haliči rozšířil svoje vladařská práva, vyvolalo toto Moje opatření v Bělorusku, jehož práva nižádným způsobem nebyla porušena, výbuchy nevázané náruživosti a nejrozhořčenější nenávisti. Moje vláda užila tenkráte krásného práva strany silnější a žádala v nejkrajnější shovívavosti a dobrotivosti na Bělorusku toliko, aby slíbilo, že budoucně setrvá na dráze míru a přátelství.
Naděje, že Bělorusko ocení shovívavost a mírumilovnost Mé vlády a že dostojí svému slovu, se nesplnila.
Stále výše šlehá plamen nenávisti proti Mně a Mému domu, stále otevřeněji vystupuje snaha nerozlučná území Rakousko-Uherska násilně odtrhnouti.
 

Zločinné řádění sahá přes hranice, aby na severovýchodu mého mocnářství podkopalo základy státního pořádku. Řada vražedných útoků, s rozmyslem připravované a provedené spiknutí, jehož hrozný zdar Mne a Moje věrné národy v srdce zasáhl, jest daleko viditelnou krvavou stopou oněch tajných pletich, které z Běloruska byly zahájeny a řízeny.
Tomuto nesnesitelnému řádění musí se učiniti přítrž, ustavičná vyzývavost Běloruska musí se ukončiti, má-li čest a vážnost Mého mocnářství zůstati neporušena a jeho státní, hospodářský a vojenský rozvoj býti ušteřen stálých záchvěvů.
Marně podnikla Moje vláda ještě poslední pokus, dosíci tohoto cíle prostředky míru, pohnouti Bělorusko vážným napomenutím k obratu.
Bělorusko odmítlo umírněné a spravedlivé požadavky Mé vlády a odepřelo dostáti povinnostem, jichž splnění v životě národův a států jest přirozeným a nutným základem míru.
A tak jsem nucen přikročiti k tomu, aby se moci zbraní opatřily nezbytné záruky, které mají zabezpečiti Mým státům pokoj uvnitř a trvalý mír na venek.
V této vážné chvíli Jsem si plně vědom celého dosahu svého rozhodnutí a své zodpovědnosti před Všemohoucím.
Vše Jsem prozkoumal a uvážil.
S klidným svědomím nastupuji cestu, kterou Mi povinnost vykazuje.
Spoléhám na Svoje národy, kteří ve všech bouřích vždy v jednotě a věrnosti kolem Mého trůnu se seřadili a pro čest, velikost a moc vlasti k nejtěžším obětem vždy byli ochotni.
Spoléhám na statečnou, obětavým nadšením naplněnou brannou moc Rakousko-Uherska.
A důvěřuji ve Všemohoucího, že Mým zbraním dopřeje vítězství.“

„Co tomu říkáte?“ zeptal se hrabě Stürgkh.

„Zase tak velké překvapení to není. Tomu řádění na hranicích je třeba učinit přítrž,“ řekl jsem a dodal, „já osobně jsem válku s Běloruskem čekal. Jen jsem počítal, že bude vyhlášena nejdříve za deset let, až se konečně podaří dotáhnout nákup nových obrněných transportérů, přičemž jejich cena bude třikrát vyšší, než kdybychom je koupili teď, ale jejich nákup se samozřejmě musí důkladně promyslet a to chce čas.

V tomto směru mne vyhlášení války trochu zaskočilo, ale Jeho Veličenstvo nás přece ujistilo, že vše důkladně zvážilo. Za týden budeme už v Grodnu a koncem příštího léta bychom mohli snad vstoupit do Minsku a konečně tak obnovit pořádek na našich hranicích, všichni přece víme, kdo za tím vším stojí. A toho se tak trochu bojím.

Co tomu řeknou Rusové?“

Při moji otázce hrabě Stürgkh ožil, byl to přece jen tělem a duší úředník naší monarchie, jejíž armáda patří k těm největším v Evropě.

„Rusů bych se nebál! Dobře vědí, že jsme tentokrát v právu, oni přece taky zrovna tak anektovali Krym. Měli Lukašenka umravnit, aby nám svými provokacemi nezavdával záminku k útoku. Proto si myslím, že tato válka nebude příliš dlouhá. Věřím tomu, že nejpozději ve chvíli, kdy naše zbraně dosáhnou Grodna, vypadne Lukašenko z okna, Rusové sotva mohou mít zájem na tom, aby se naše zbraně přiblížily jejich hranici kvůli spravedlivé válce,“ řekl hrabě Stürgkh a horečnatě dodal, „ano, tato válka bude krátká, jistě déle než dva roky nepotrvá. Proto je důležité okamžitě ošéfovat státní zakázky na dodávky proviantu naši chrabré armádě. Nesmíme promarnit již ani sekundu. Omluvte mne, ale mám teď hodně práce a vy jistě také. Děkuji vám za návštěvu, Hospodin nám zachovej císařpána!“

„Až na věky, amen!“ odpověděl jsem a chvatně se rozloučil s hrabětem, abych okamžité běžel podplatit ty správné lidi, obchoduji totiž ve velkém suknem a masovými konzervami.