Za Jiřím Hermánkem

Pan Hermánek působil, stejně jako já, na blogu Lidovek. Považuji proto za svoji povinnost vzdát čest jeho památce

Dnes jsem se dozvěděl velmi smutnou zprávu.

Pan Jiří Hermánek, prvotřídní bloger, už není mezi námi.

To se ví, že mne to pořádně vzalo.

Znal jsem pana Hermánka ještě z blogu Lidovek a snad to není lež, když řeknu, že jsme si velmi rozuměli.

A snad není ani to lež, když řeknu, že to byl právě pan Hermánek, respektive jeho blogy, které mne podnítily k tomu, abych taky začal produkovat články jako na běžícím pásu.

Ale nejraději jsem měl jeho diskusní příspěvky, sice nekorektní, ale vždy neomylně mířící k meritu věci.

Pokud jsem se chtěl s některým blogerem vždy osobně setkat, popovídat si s ním, tak to byl právě pan Hermánek a po něm už jen pan Stejskal.

A to víc mě pak mrzelo, co se mu přihodilo zde na blogu iDNES v době, kdy ve vládě seděl Andrej Babiš, jemuž patřil, třebaže částečně nepřiznaně, i tento server.

„To se nemělo stát!“ věděl jsem moc dobře, že něco takového se nemělo stát a už vůbec ne panu Hermánkovi.

Stát se to dnes, mohli bychom odvážně mluvit o fialovém hnusu, ale tehdy neexistoval žádný fialový hnus, existoval jen Babiš. Pokud něco Babišovi vyčítám, pak především to, že odsunul pana Hermánka z hlavní strany blogu, což se de facto rovná zákazu publikování.

Vím, že pan Hermánek to nesl statečně, že nesvaloval vinu za to na Babiše. To nebyl jeho styl, kdy se zesměšňuje a napadá oponent.

I proto tuto svoji statečnost, ale samozřejmě nejen pro ni, zůstává pan Hermánek v mém srdci, a jistě nejen v mém, a nic na tom ani nezmění všudypřítomný fialový hnus, který by se k němu zachoval zcela jistě stejně, ne-li ještě mnohem hůř.

Měl jsem vás, pane Hermánku, hodně rád, čest Vaší památce!