Za Jakla se bojující Klaus vylučuje z ODS!

Z těla se nám pravidelně vylučuje moč, a z ODS se za Jakla zase vylučuje bojující Klaus, který dle všeho teď skončí někde v kotelně

            Kdykoliv zahlédnu v nějaké frontě bojovat Václava Klause ml., či ho jen někde bojujícího zaslechnu, či někomu nahlédnu přes rameno a spatřím na cizím mobilu jeho článek, v němž bojující říká to, co si ve svém, z jednoho života do druhého, věčně bloudícím duchu myslí většina lidí (že je nutno vystoupit z EU a zchudnout o 30%, aby byla naplněna idea pravicovosti), zachvátíme mne jakýsi, místy až odpudivě nesnesitelný obdiv k této figuře.

            „Taková sebestřednost se jen tak nevidí!“ pomyslím si a celý se otřepu, „sebestřednost docela již geniální, sebestřednost, jež je dle všeho prokletím, či konkurenční výhodou, jak se to vezme, celého rodu Klausů!“

            Nu, opravdu, nezbývá mi v takovéto chvíli, než obdivovat tuto sebestřednost, jež se evidentně před ničím a před nikým neskloní, leda tak před sebou samotnou!

            Kde se tato sebestřednost, za všech okolností nepokořitelná bere, netuším. Faktem však je, že existuje, a že Klausové, a mladší snad ještě víc než starší, jsou jejím živoucím ztělesněním a zhmotněním.

            Včera či dnes, pozdě v noci, či brzy nad ránem, už si přesně nevzpomínám, zaslechl jsem v souvislosti s událostmi posledních dnů, kterým vévodí vyloučení Václava Klause ml. z ODS, rozhovor dvou důchodkyň, kterým byla nedávno docela nepravicově zvýšena penze.

            „Klaus ml. žádnou pravicovou stranu nezaloží. Jednak by se tato strana rozpadla ještě před volbami kvůli jeho sebestřednosti, a jednak by to byla strana ne pravicová, ale strana kultu Václava Klause ml., jako kdysi byla ODS stranou kultu jeho otce.

            A pak Václav Klaus ml. je přese všechno dostatečně inteligentní, aby chápal, že skutečně pravicovou stranu by nikdo nevolil, lidé už si příliš zvykli na sociální stát,“ děla jedna důchodkyně.

            „On ani Václav Klaus ml. žádnou stranu, pravicovou stranu nepotřebuje, proto, aby se dostal na Hrad.

            Jen hlupák si myslí, že Zeman vydrží na Hradě do konce funkčního období.

            A až tam bude, stačí jen povolat zpátky na Hrad Jakla a Hájka a mladý Klaus se konečně ocitne ve vytouženém ráji, kde nebude existovat nic jiného než jen jeho Já!“

            Proč jsem si na tento, vlastně docela bezvýznamný rozhovor vzpomněl?

            Vzpomněl jsem si na něj proto, že se jen před pár sekundami na mě přilepilo jakési individuum se silně umaštěnými vlasy, ze kterého příšerně táhne pivo.

            „Václava Klause ml. vyloučili z ODS kvůli mně, to je co!?

            Já totiž kandidoval za SPD a von mě podpořil,“ vykládá individuum a vytahuje z kapsy jakýsi papír, který mi strká před nos, „hele, koukej, tady to je!“

            Ten papír, to jsou výsledky senátních voleb.

            Poprosím ono individuum, aby mne neobtěžovalo, ale individuum je neodbytné.

            „Hele, koukej, tady to je,“ opakuje individuum a zapíchne svůj prst do papíru, „tady to jsem já. Skončil jsem díky podpoře Václava Klaus pátej, a dostal celejch 2159 hlasů.

            A hele, víš kolik to je, když se to celý přepočte na procenta?

            Hele, to bys neuhád!

            Je to rovnejch 6,39%, ty vole!“

            Individuum nemluví o ničem jiném než o tom, jak skvělého výsledku dosáhlo.

            Nezbývá mi, než se mu vytrhnout a nechat ho daleko za sebou.

            „Moje postoje každý zná!

            A podpora těchto postojů má být dnes zradou ODS?!

To já mobilizoval proti socanům, aby se s nimi mohla podepsat opoziční smlouva!“ huláká za mnou ještě to individuum.

            A já, marná věc, opět pocítím ten nesnesitelně odpudivý obdiv ke klausovské sebestřednosti, která není sice pravicová, ale je nesmrtelná.

            Kam před ní prchnout?

            Při dotěrné vzpomínce na ono pivem páchnoucí individuum mi nezbývá, než konstatovat, že evidentně nikam.