Vzpoura proti rozumu v podání autorky knihy „Jak nepřijít o peníze“

Autorka výše zmíněného spisu a známá bojovnice proti kolektivismu  sice předpověděla nynější krizi už v roce 2009, ale jestli chcete slyšet, že může za vaši osobní mizérii i mizérii světa, protože ji přivolala, tak ne, nemůže

            Nežilo se nám vůbec dobře, obzvlášť, když zase vypukla krize, popravdě řečeno, byla to jedna velká bída, myslím po mravní stránce, Kant by z nás vůbec neměl radost.

          Majitel domu, v němž bydlíme, byl totiž fanatický kolektivista, jeho mozek byl totálně nasáklý duchem kolektivismu, na který jsme pochopitelně dopláceli a to především mravně.

            Nájem, který po nás chtěl, byl tak směšně nízký, až jsme se za to styděli a kolikrát se ptali sami sebe: „Máme vůbec právo zneužívat schopné lidi jako je majitel našeho domu?“

Už mnohokrát jsme za ním přišli, aby nám zvýšil nájem na tržní hodnotu, protože ho nechceme zneužívat, prosili jsme ho na kolenou, aby nás tak ponižoval a nedělal z nás méně schopné flinky, ne-li rovnou řecké nebo italské flákače.

„Nemůžu vám, a ani nesmím snížit nájem, protože lidská bytost nemá právo existovat sama pro sebe, ale musí být obětována celku,“ odpověděl nám vždy majitel našeho domu, významně dodávaje, „to dá rozum!“

Právě tato slova, o tom, že to dá rozum, nás vždy dokonale odzbrojila, nemohli jsme proti tomu nic namítat, když to dá rozum, a dál bydleli za tak směšné nájemné, že jsme se mnohdy styděli vyjít ven na ulici, abychom na sami na sebe hněvem nekřičeli: „Tržního nájmu se vám zachtělo, holenkové! Vůbec nepoužíváte rozum, ale přijímáte víru, že ekonomika prosperuje, a proto i vy můžete platit tržní nájem!“

Už jsme mysleli, že se z toho kolektivistického svrabu nikdy nevyhrabeme, že už nikdy nebudeme platit tržní nájem, jako všichni schopní lidé, ale pak se nám naštěstí dostala do ruky kniha, která nás zachránila.

Ta kniha se jmenovala „Jak nepřijít o peníze“.

Našli jsme ji v popelnici, kam ji vyhodil nějaký blázen, protože každý normální člověk musí považovat tuto knihu za svatou, neboť je v ní zjevena Pravda.

„V ekonomické, psychické i etické krizi nejhorší za mnoho desetiletí, srovnatelné s vyhynutím veleještěrů, je dnešní společnost nikoliv kvůli covidu; v krizi je prvobytně pospolná společnost kvůli kolektivistické doktríně, která hlásá, že méně schopní lidé mají právo zneužívat lidi schopné a žít z jejich práce.

Hlásá, že lidská bytost nemá právo existovat sama pro sebe, ale musí být obětována celku, který je tvořen lidskými bytostmi. To proto byla v za vlády Chammurapiho vypnuta ekonomika. To proto se začalo v Tikalském království přerozdělovat. To proto záporné úroky za vlády dynastie Chan. To proto tisk peněz mladším neolitu. To proto dluhyna planetě Hoth. To proto znásilňování a vypínání schopných podnikatelů ve jménu živení flinků z Next Finance.

A tato doktrína mohla přebrat vládu jen proto, že kritické množství společnosti odmítlo používat rozum a začalo pouze přebírat názory jiných. Nechalo si vnutit víru, že schopný jednotlivec se musí obětovat pro neschopné: zavírat své obchody, svými daněmi živit lidi na kurzarbeitu i úředníky, rouškovat. Nová označení sluníčkář či dobroser vlastně jsou jen zmatené pokusy o pojmenování starého známého kolektivismu,“ četli jsme nábožně, a pak rozhořčeně zvolali, „pryč s rozumem!

            Už se nenecháme nikdy oblbovat a zotročovat žádným rozumem!

            Smrt kolektivismu!“

            Popadli jsme cepy, sudlice i kudly za groš a vyrazili k majiteli našemu domu, abychom svrhli diktaturu rozumu, jež nás nutila platit nízké nájemné a dělala z nás flákače.

            „Nemohu vám zvýšit nájemné! Jedinec musí být obětován kolektivu! Ať žije kolektivismus! Ať žije gender! Ať žije Greta! Ať žijí roušky! To dá rozum!“ zvolal fanaticky majitel našeho domu.

            Ale nic mu to nebylo platné, ten jeho rozum.

            „To je vzpoura proti rozumu, žerty stranou, člověče! Buď nám zvýšíte nájemné na tržní výši, nebo skončíte v blázinci!“ dali jsme mu ultimátum, máchaje cepy, sudlicemi i kudlami za groš.

            A co je rozum proti cepům a sudlicím, kterými vám někdo mává před nosem?

            A tak jsme slavně zvítězili nad rozumem a dosáhli svého vysněného cíle.

            Sedláci u Chlumce prohráli, protože nečetli knihu „Jak nepřijít o peníze“.

Ale my tu knihu četli a tak se vymanili z otroctví rozumu, konečně platíme tržní nájemné, které se díky tisku nekrytých peněz neustále zvyšuje, a radujeme se každý den z toho, jak jsme s rozumem hezky zatočili.