Vzpamatujte se, pane kardinále Duko! Otevřený dopis p. kardinálu Dukovi

Jako prostý a slušný člověk nemohu mlčet k tomu jak p. kardinál Duka svým modloslužebnictvím hanobí Ježíše Krista a popírá Jeho učení

            Vážený pane kardinále,

            od, z prstu církve vycucaného svátku sv. Václava, uplynuly již celé tři dny a přesto se mě, kam se hnu, převážně prostí a slušní lidé neustále ptají: ,Proboha, co měla svatováclavská pouť ve Staré Boleslavi společného s Ježíšem Kristem, a co má, u všech rohatých, s Ježíšem Kristem společného ten kardinál Duka?

            Vždyť to producírování s lebkou, to její uctívání je docela nechutné, vždyť je to stejné jako uctívání Bafometa!

            Co je, ten kardinál Duka, vlastně za ptáčka?

            Trestní oznámení kvůli nějaké divadelní hře podává, ale že on sám takovýmito satanskými rituály, jako byla svatováclavská pouť, nejenže uráží, ale i totálně popírá Ježíše Krista, to mu vůbec nevadí, ba právě naopak, považuje toto Kristovo hanobení za důkaz své křesťanské víry!

            Fuj, z takových lidí se nám chce jenom zvracet!“

            Tak míní o Vašem účinkování v odporné svatováclavské modloslužbě prostí a slušní lidé a já jim na všechny jejich otázky mohu odpovědět toliko jediné: „Svatováclavská pouť nemá nic společného s Ježíšem Kristem, jakožto nemá s Kristem nic společného uctívání lebky domnělého světce (údajně bránícího s mečem v ruce svoji vlast, haha!) a jakožto nemá s Kristem nic společného ani kardinál Duka.“

            To jim, všem těm prostým a slušným lidem, kteří jsou plným právem zhnusení onou svatováclavskou blasfemií, odpovídám a nic jiného jim ani odpovědět nemohu.

            „Tak, tak.

            My si to hned myslili,“ přikyvují slušní a prostí lidé, aby pak, se zcela vážnou tváří, dodali, „ale proč to vlastně ten kardinál Duka dělá?

To chce skončit v pekle?“

            „Nevím, proč to dělá,“ pokrčím rameny, protože ani já nevím, proč to vlastně děláte, leda byste snad chtěl opravdu skončit v pekle.

            Není přece možné, abyste se Vy, člověk tak vzdělaný, člověk, který je schopen odrecitovat na jeden nádech všechno Písmo svaté, zcela vědomě propůjčoval něčemu tak ohavnému, abyste si myslel, že Ježíš je, když se navlečete do ornátu, když vytáhnete na světlo boží jakousi lebku a té se klaníte a vzýváte ji.

            Kdo už jiný než Vy, pane kardinále Duko, by měl vědět, že v celém Písmu svatém není o české státnosti ani jediná čárka, kdo už jiný než Vy, kardinál a arcibiskup, služebník boží, za kterého se prohlašujete, musí být obeznámen s tím, že ve velkolepém božím plánu lidské spásy se českým státem a českou státností vůbec nepočítá?

            Nebo si opravdu myslíte, že skutečnou a jedinou vlastí křesťana není boží království, ale český stát?

            Skutečně si myslíte, že křesťan má především milovat svoji zemi a nikoliv boha, že má být pro něj důležitější český stát než bůh, jehož Syn přijde podruhé na tento svět, právě proto, aby ukázal, jak je vše pozemské, včetně státních hranic a světské moci, pomíjivé?

            Skutečně jste toho názoru, že odhodlání bránit svoji vlast, a tedy ji bránit i před Kristem, neboť s druhým příchodem Ježíše Krista nutně zanikne i český stát, je a má být mocnější než právě všemohoucí naděje ve spásu, v druhý příchod Krista a tím i zánik české státnosti i českého národa?

            Poslyšte, pane kardinále Duko, jste Vy skutečně křesťanem, nejste jen a pouze přisluhovačem Ďábla, kterému je mnohem bližší světská moc než radostná zvěst, kterou nám, prostým a slušným, lidem přináší Kristovo slavné zmrtvýchvstání?

            Pokud jste skutečně služebníkem božím, proč potom každým svým slovem, každým svým skutkem popíráte Krista, jenž pro nás zemřel na kříži, obětován svým Otcem pro naši spásu?

            Ano, nejspíše nejste služebníkem božím, ale jen přisluhovačem Ďábla, protože proč byste jinak pořád mluvil o bezpečnosti země a o tom, abychom nezapomínali na dějiny?

            Každý křesťan, myslím skutečný křesťan, ne takový člověk, který se, jako například Vy, za křesťana vydává, přece ví, že mu nehrozí žádné nebezpečí, protože nad ním vždy bdí milující bůh a všechno, co se na tomto světě děje, je božím úradkem.

            Vyzýváte snad, když mluvíte o bezpečnosti země, k boji proti bohu, proti jeho vůli?

            Neodporujete touto výzvou sám sobě, když na jedné straně uctíváte lebku domnělého světce, jenž má být u boha přímluvcem za náš národ, a na druhé straně vyzýváte, aby nezapomínalo na bezpečnost země, která je však v rukou boha, u něhož za nás lobbuje sv. Václav?

            O svou bezpečnost, jak vyplývá z Vašich slov, bychom se tedy museli bát jen tehdy, pokud by neexistoval bůh a pokud by sv. Václav nebyl ve skutečnosti svatý, nebo byl sice svatý, ale byl stejně tak neschopný přímluvce za náš národ, jako byl za svého života naprosto neschopným vladařem, jehož nechopnost hájit naše české národní zájmy byla do nebe volající.

            Mluvíte, pane kardinále Duko, zaníceně o našich dějinách. Ale každý skutečný křesťan přece ví, že druhým příchodem Krista Spasitele se veškeré dějiny tohoto světa, tedy i naše národní dějiny, končí, neboť vše pozemské musí být tváří v tvář bohu, zcela nepodstatné.

            Ano, každý skutečný křesťan ví, že se v božím království nebude vztahovat k žádným dějinám, k tomu, co bylo, ale že se bude vztahovat k bohu, tedy k tomu co je, a je jen bůh a je jen věčná boží přítomnost, a ne nějaké dějiny, nějaké národy, stejně jako nejsou v božím království žádní starci a žádné děti, kterým by snad bylo potřeba zajistit v božím království bezpečný domov.

            Každý skutečný křesťan to ví, proč to tedy nevíte Vy, pane kardinále Duko?

            Proč se producírujete s lebkou, proč ji uctíváte, jako by tato lebka byla bohem, proč se oblékáte do skvostných ornátů, jako byste byl bohem vy sám?

            Proč mluvíte o Ježíši, proč si berete do svých nenasytných úst Jeho jméno, když Ježíš je úplně jinde, když Ježíš přišel na zem, aby nám ukázal, že vše, o čem tak zaníceně mluvíte, na čem tak lpíte a v čem si, včetně pozemské moci, majetku a komické pompéznosti, tak libujete, je směšné, neboť pomíjivé a proto nicotné, a tedy ke spáse zcela nepotřebné.

            Není nejmenších pochyb, pane kardinále Duko, že sloužíte nikoliv Kristu, ale Ďáblu. Ale i Vy ještě pořád můžete být spasen, neboť boží láska je nekonečná a i pro Vás zemřel Kristus na kříži.

            A proto, abyste byl i Vy spasen, aby Vaším skutečným domovem bylo boží království, kde není žádných dějin, ani žádných národů, kde je jen bůh, stačí málo, strašlivě málo.

            Ano, stačí, pane kardinále Duko, když odhodíte vše, čím se tak pyšníte, stačí, když místo vzývání a uctívání lebky přijmete do svého okoralého srdce Ježíše Krista, stačí, když zahodíte kardinálský prsten, když svléknete arcibiskupské hadry a místo nich obléknete poustevnické roucho a uprostřed pustiny, živící se kořínky, budete se kát, neboť konec věku se blíží.

            Tak málo stačí, abyste byl spasen, tak málo, že by bylo hříchem neučinit to všechno!

            Vězte, pane kardinále Duko, že se budu za Vás modlit, že budu prosit boha o milost pro Vás, aby Vám ve své nesmírné lásce ukázal cestu, aby vám dodal odvahu k výše uvedenému prvnímu kroku na cestě ku Vaší spáse, protože jeden zachráněný hříšník má, jak známo, větší cenu než tisíc nás, slušných a prostých lidí.

            Nechť i Vaše nebohá duše, pane kardinále Duko, dojde spásy!

            S pozdravem prostý a slušný člověk Karel Trčálek.