Vyzývám blogera p. Petříka k odpovědi na moji otázku ohledně Ústavního soudu!

Pan Petřík ve svém včerejším článku tvrdí, že Ústavní soud prohlásil anexi Krymu za nezákonnou. Byl bych rád, kdyby uvedl nález, kterým Ústavním soud rozhodl, že anexe Krymu je nezákonná. Tak co, p. Petříku, pochlapíte se?

            Žiji mizerně, nejmizerněji jak se dá, aby taky ne, když jsem ten nejmizernější člověk na světě, i pod sluncem, protože se živím jako ústavní soudce.

            „Tfuj! Tfuj!“ plivám sám na sebe a na svůj soudcovský talár, protože si nic jiného ani nezasloužím, ale stejně to k ničemu není, protože už mám docela zkažený charakter, a moje náprava v člověka počestného je zcela vyloučená.

            Dobře vím, o čem mluvím, vůbec nepřeháním, když tvrdím, že jsem ten nejmizernější člověk na světě, protože ústavní soud, jehož jsem soudcem, je jenom politickou organizací.

            Aby taky nebyl, když ústavní soudce navrhuje prezident a schvaluje je senát, kde sedí, nu ovšem, politici!

            Zrovna nedávno jsem se zachoval, jako největší, zcela bezzásadové hovado, hned vám o tom povím víc!

            Šlo o vcelku banální případ.

            Jakýsi hotel odmítl ubytovat Rusy, jestliže nepodepíšou prohlášení, že odsuzují anexi Krymu. Jen na okraj podotýkám, že Krym byl, jak víte, ukrajinský, ale toto referendum nevyhlásila ukrajinská vláda, ostatně v tu dobu byl Krym už de facto obsazen ruskými vojáky.

            Tento hotel dostal za to pokutu, kterou ovšem odmítal zaplatit, tak případ různými cestami doputoval až k Ústavnímu soudu, kde jsem se ho náležitě ujal.

            Chtěl jsem pokutu potvrdit, abych to měl co nejdřív z krku a neseděl v práci až do tmy, ale dopadlo to úplně jinak.

            Ještě týž den mne totiž navštívil politik (!) Václav K. ml., který na mne okamžitě uhodil: „Je potřeba rozhodnout tak, aby hotel nic neplatil. Bojuji udatně za svobodu slova i politických názorů a postojů, a jsem tedy toho názoru, že nejde nikoho odsoudit za to, že neubytovává Rusy, kteří neodsoudí anexi Krymu.

            A pak jsem taky pravicový, ale opravdu pravicový politik, a proto zastávám názor, že každý může nakládat se svým majetkem, jak se mu líbí. Proto jsem taky hlasoval proti antidiskriminačnímu zákonu.

            Rozumíte, co jsem vám řekl?“

            „Ano, rozumím,“ přikývl jsem, a pokračoval, „nejde nutit nikoho, aby ubytovával Rusy, kteří nesouhlasí s anexí Krymu.

To bychom pak mohli nutit prezidenta, aby jmenoval Pocheho ministrem, protože neexistuje žádná zákonná překážka, aby ministrem nebyl, nebo aby jmenoval profesory, kteří splnili všechny zákonem stanovené podmínky pro profesuru.

            Když je prezident nejmenoval, proč by měl potom někdo mít povinnost ubytovávat Rusy souhlasící s anexí Krymu?

            Ale co za to?“

            Ano, nestyděl jsem se říct si tak přímo o odměnu za své rozhodnutí.

            A politik Václav K. ml. se mi nestyděl přímo odpovědět: „Za to, že takto podpoříte svobodu projevu, vás jmenuji předsedou Ústavního soudu. Již brzy budu totiž prezidentem, zbývá mi už jen vymyslet název politické strany, kterou zakládám. Ne, neděkujte mi, za podporu svobody projevu a vůbec veškeré svobody si to zasloužíte.“

            A tak jsem rozhodl, jak jsem rozhodl, a vlastně tím uznal, že anexe Krymu je v rozporu s mezinárodním právem, i když jsem v meritu věci nerozhodoval o tom, ale úplně o něčem jiném, totiž o tom, zda byla pokuta hotelu udělena oprávněně, a ačkoliv v tomto smyslu nenajdete ve Sbírce nálezů a usnesení žádný nález, ve kterém by Ústavní soud prohlásil anexi Krymu za nezákonnou, ostatně takovou ústavní stížnost, tuším, k Ústavnímu soudu ani nikdo nepodal.

            Ale nejste přece blbci, kteří by nedokázali číst mezi řádky, dobře víte, stejně jako já, že moje rozhodnutí je politicky motivované.

Ale řekněte sami, co jsem měl dělat, když mi Václav K. ml. nabídl tu funkci předsedy ústavního soudu?

            Měl jsem mu s nevídanou lehkostí a chutí rozmlátit hubu a poslat ho do prdele?

            Vždyť to bych se mohl nechat rovnou zavřít do blázince, to bych si mohl rovnou místo soudcovského taláru navléknout svěrací kazajku jako p. Etřík!