Vyvolá demokratická žumpa „Pražský Majdan“? Už aby to bylo!

Já osobně se na pražský Majdan náramně těším. Už jen kvůli tomu, jak o něm bude referovat třeba takový pan Petřík nebo Sputnik, ale taky samozřejmě i kvůli tomu brajglu, co se bude dělat. Na barikády!

Celou noc jsem nespal, vláda mi ležela v žaludku jak mlýnský žernov.

Převaloval jsem od klekání až do kuropění sem a tam, nadávaje na to nepohodlí, za které mohla vláda, která se vší silou prostřednictvím EET snaží posílit státní moc a tak se postavit nadnárodnímu, slovo nadnárodnímu podtrhuji, kapitálu, jehož jsem fanatickým fanouškem a obdivovatelem.

Konečně jsem, čekaje, jako správný zrádce národních zájmů, jen NATO, až kohout, černý s krvavě rudým hřebenem, třikrát zakokrhá, vstal a vykřikl: „Chce to majdan!

Neposlušní politici, Ondráček, Filip, ba i ten Okamura, se vymykají kontrole!

Nikdo a nic nesmí stát v cestě všezničujícímu globalismu!

Všechny prostředky jsou dobré!“

Rychle jsem roztrhal Haló noviny, nalámal třísky, strčil to do kamen, a podpálil. Plamen se hladově zakousl do stranické tiskoviny i do třísek. Hledě na to, odporně jsem se usmál, jako by oheň nestravoval papír a dřevo, ale pneumatiky na pražském Majdanu.

Ale nebyl čas na bláhové snění jako někde v kavárně nad šálkem kávy, nebo jak snad v tiché, zapadlé čajovně!

Sotva jsem zatopil v kamnech, vrhl jsem se střemhlav do vypracování plánu pražského majdanu.

„Musíme napáchat přesně to, co napáchala současná demokracie v Srbsku a v Libyi. Jo a taky v Iráku, na Irák nesmíme zapomenout, he, he!“ zasmál jsem a pokračoval, „takže to uděláme jako v Iráku!

Destabilizujeme stát, tím, že se postavíme zvolení Ondráčka jako předsedy sněmovního výboru, a taky že odvoláme Okamuru, který stojí v čele politické neziskovky SPD přisáté na státní rozpočet, z funkce místopředsedy Sněmovny..

Tím stát nejen destabilizujeme, ale destabilizujeme jej bezprecedentně.

To je důležité!

Co uděláme pak?

Pak pošleme lidi do ulic, ale napřed jim důkladně vymyjeme mozky, aby si mysleli, že bojují proti zlu za demokratické hodnoty!

A dál?

Dál co?

Už vím!

Zakážeme opoziční politické strany, začneme pronásledovat a vraždit politické odpůrce, jejich seznam (abecední), už naštěstí mám.

Naše rétorika musí být jak rétorika radikálních bolševiků v padesátých letech, aby za námi stál celý národ přesně tak, jako stál za nimi, když všichni jednohlasně schvalovali popravy Milady Horákové nebo Slánského.

 A nakonec ještě přísaha příslušníka demokratické žumpy, abychom v tom měli nějaký pořádek.

Ta by mohla znít takto:

,Já, příslušník demokratické žumpy, přísahám, že budu vždy obětavě a věrně sloužit nadnárodnímu kapitálu, západní demokracii a globalismu, upevňovat internacionální svazky se Sorosem a ostatními světovládci.

Budu s plnou odpovědností a svědomitostí zvyšovat svoji politickou a bojovou připravenost a uvědoměle plnit usnesení Římského klubu, Bilderbergu, rozkazy svobodných zednářů a všechny úkoly vyplývající z příslušnosti k demokratické žumpě.

Jsem připraven chránit se zbraní v ruce zájmy nadnárodního kapitálu, revoluční vymoženosti globalismu a západní demokracie před vnitřním i vnějším nepřítelem a v případě potřeby nebudu váhat při jejich obraně položit i svůj život.

Tak přísahám!´

A je to v kabeli, Majdan bude!“

Slastně jsem vydechl, hledě na papír úhledně popsaný psacím písmem.

Ale nebyl čas na nějaké slastné vzdychání.

Sruloval jsem jej tak, že symbolicky připomínal bílý policejní obušek a kvapil s ním do štábu demokratické žumpy.

„Chlapi šli do sněmovny destabilizovat společnost, naučili se to na západě,“ řekla mi Udženija, kterou jsem tam zastihl samotnou, a dodala, „já mám ale áčko, protože zrovna míchám Molotovovy koktejly. Pro Zemana, chacha!“

„Chacha, koktejl pro Zemana,“ smál jsem se spolu s Udženijou.

„Hodíme to zítra do Vladislavského sálu při inauguraci. Kalousek se převleče za Duku, je přece taky katolík, a propašuje to pod sutanou, hehe!“ zasmála se Udženija.

„Pod sutanou! Koktejly pro Zemana, haha!“ smál jsem se taky.

Když jsme se nasmáli do sytosti, odhrnula si Udženija z čela pramen černých vlasů: „To bude správná demokratická prča!“

„Proto jsem přišel. Nesu plán na pražský majdan,“ řekl jsem a podal Udženji srolovaný papír.

„Ukažte, už dlouho nad tím od voleb přemýšlíme, ale chybí nám nějaký pevný bod, abychom mohli pohnout celým vesmírem“ vzala jej, když si utřela ruce od směsi, kterou plnila zápalné lahve, a začetla se do něj.

„Vypracoval jsem to dnes ráno. Musíme, je-li nám demokracie milá, udělat všechno proto, aby nadnárodní kapitál smetl Babiše i Zemana, aby ovládl naší zemi,“ vysvětloval jsem.

Ale v tom mě Udženija začala vášnivě objímat a líbat na čelo: „Zákaz opozičních stran, pronásledování a vraždění politických odpůrců, to nás vůbec nenapadlo!

Ještě, že jste ten plán přinesl!

Bez toho by náš Majdan byl jen samozvaným Pseudomajdanem!“

A tak mě radostí z toho, že se budou pronásledovat a vraždit opoziční političtí vůdci, objímala a tiskla k sobě, až mě úplně umačkala.

Na závěr: Takže z toho vyplývá, že Ondráček je proti Udženiji, která mě umačkala, vlastně úplné neviňátko.