Výuka klimaalarmistické zelené ideologie do škol nepatří, pane Gazdíku!

Klimaalamamistické neziskovky usilují o zintenzivnění enviromentální ideologické výchovy na českých školách a příští ministr školství Petr Gazdík jim v tom bohužel vychází vstříc...  

            Tak nevím.

V českém školství působím jako učitel již takřka třicet a všechny ty roky jsem odučil v jednom jediném nátělníku a nikdy jsem s tím neměl žádný mravní, natož estetický problém. Právě naopak, to považuji za velkou výhodu, protože pedagog, jako rozhodující prvek vzdělávacího systému, by měl být ve své morální integritě nanejvýš konzistentní a budou-li si mí studenti něco pamatovat ze školy, tak si to budou pamatovat i díky mému nátělníku, stačí, když si vybaví můj nátělník, a vybaví si i veškeré učivo, které jsem jim kdy vysvětloval.

Tolik na úvod a nyní k aktuální problematice v našem školství.

Poslední dobou jsem si všiml, že za mnou chodí rodiče s jedním a tímtéž problémem.

Přijdou a řeknou: „Ten náš kluk je zase zádumčivý! Tuhle si nechal změnit pohlaví, prý mu to poradili tady u vás ve škole. Chvilku to opravdu vypadalo, že je na tom líp, ale teď je zase zádumčivý.

Tak jsme se ho zeptali, co ho trápí.

,Klima,‘ odpověděl.

,Jaké klima?‘ chtěli jsme vědět.

Chvíli na nás zádumčivě hleděl a pak nám řekl: ,Nedokážeme zachránit naši planetu! Přivedeme svět k ekologické zkáze! Vůbec se ve škole neučíme, jak zachránit lidstvo!‘

To nám ten náš chlapec řekl a tak nás napadlo, jestli byste, pane učiteli, nemohli tady u vás ve škole učit i něco o ochraně klimatu, když už učíte děti všechny ty detaily o sexu a sexuálních úchylkách. Víte, ať není ten náš kluk tak zádumčivý, moc vás o to prosíme,“ prosili mne zrovna dnes rodiče jednoho žáka.

„Pojďte se mnou do kabinetu. Tam si o tom důkladně pohovoříme,“ vyzval jsem je, protože jsme stáli na školní chodbě.

„A není to daleko?“ měli strach rodiče.

„Ale kdepak. Je to jen pár kroků, támhle za rohem,“ ukázal jsem na vzdálenější roh chodby.

„To by šlo,“ souhlasili rodiče a tak jsme šli do mého kabinetu.

Když jsme do něho přišli, stáhl jsem okamžitě venkovní žaluzie, aby nás nerušilo Slunce, hbitě rozsvítil stolní lampu a požádal rodiče, aby si někam sedli.

A když si rodiče někam sedli, pustil jsem se do rozhovoru s nimi.

„Jak jsem se dnes dočetl v osvědčeném Nature,“ řekl jsem a svižně pokračoval, „má údajně při podstatně vyšší průměrné teplotě zemského povrchu spodní část atmosféry nutkavou tendenci rozdělit se na dvě obtížné mísitelné vrstvy. Na tu spodní, silně prohřátou a svrchní, ze které uniká teplo do vesmíru, taky kam jinam.

Rozdíl ve fyzikálních vlastnostech těchto vrstev samozřejmě narůstá, ale několik dní se zdánlivě nic neděje. Ale pak si přece jen horký vzduch uvolní cestu, překročí, takříkajíc Rubikon, a během několika hodin spadne více srážek než při tropické cyklóně za několik dní. A že se při něčem takovém přemístí ohromné množství štěrku, nemusím snad ani dodávat, jsme snad inteligentní lidé.

Můžete samozřejmě namítnout, že nyní probíhající klimatická změna není natolik intenzivní, aby k něčemu takovému tady u nás docházelo.

Ano, k něčemu takovému u nás zatím dojít nemůže, ale chci tím jen říct, že rozhodně nechci téma zhoršování životního prostředí podceňovat, a dovedu si živě představit, že bych mohl se studenty jednu hodinu věnovat tomuto klimatickému modelu, abychom si osvěžili fyziku a taky se u nich posílilo kritické myšlení.

Ale když jsme u toho kritického myšlení, pak bych jim musel jedním dechem připomenout, že během karbonu a permu byl obsah oxidu uhličitého v atmosféře mnohem větší, díky čemuž máme dnes uhlí. Asi už tušíte, co tím chci říct. Ano, chci tím, říct, že se váš chlapec bojí změny klimatu úplně zbytečně.

Zvyšování oxidu uhličitého v atmosféře vracíme klima do jeho původního stavu, to jest do stavu, v jakém se nacházelo během karbonu a permu. Nynější stav, to je toliko klimatická anomálie. Zvýší-li se obsah oxidu uhličitého v atmosféře, životu na zemi, ani přírodě to nijak neublíží, naopak to přispěje k návratu původních druhů, jako jsou třeba stromové plavuně, nebo krytolebci.

A víte, což je zajímavé, že právě v, klimaaktivisty tolik démonizovaném, karbonu ustoupila hladina moře?

Jak říkám, obavy vašeho potomka jsou zcela zbytečné. Planeta byla v období permu a karbonu učiněným rájem, do kterého se právě vracíme. Když mu to takto rozumně vysvětlíte, že to říkal pan učitel, jistě přestane být zádumčivý.“

Rodičům se viditelně ulevilo.

„Děkuje vám, pane učiteli! Víte, my už měli strach, že z našeho školství vymizelo zcela kritické myšlení, ale nevymizelo! Kéž by všichni učitelé nosili jeden nátělník jako vy! Když řekneme tomu našemu klackovi, že to říkal pan učitel, jistě ho ten strach z budoucnosti přejde,“ děkovali mi rodiče.

Vyprovodil jsem je až na konec aleje, která vede k naší škole. Ta alej měří, bratru, na délku dobře deset kilometrů a je stará nejmíň tisíc let. Některé stromy jsou ještě dva metry nad zemí tak široké, že je neobejme ani pět dospělých chlapů. Jsou to, myslím, baobaby.