Vystrčil si s Mynářem nezadá, polemika s p. Ďuranem

Je mi padesát devět let. Dívám se. A občas i vidím. Vidím takové nesmysly a hlouposti, že se nestačím divit

            Bude-li mi někdo, nějaká žena, nóbl panička tvrdit do očí, že dnes již neexistují skuteční géniové, vyvedu ji okamžitě z tohoto naivního omylu.

            „Jste na omylu, milá paní! Podívejte se na pana Ďurana! Takto si protiřečit na ploše několika málo vět dokáže jen skutečný génius!“ ukážu na kterýkoliv článek pana Ďurana a budu mít nesporně pravdu, před kterou se bude muset sklonit i ta nejskeptičtější panička se stříbrnou liškou kolem krku.

            Svou genialitu prokazuje pan Ďuran i ve svém nejnovějším, vskutku filigránském, dílku s příznačným názvem „Vystrčil si s Mynářem nezadá“, v němž přirovnává předsedu Senátu Vystrčila (kterého kdysi v jiném svém článku jakýmsi omylem pojmenoval jako Vyskočila) k obrazu všech ctností, hradnímu kancléři V. Mynářovi, tedy člověku, o jehož ohromném útlocitu svědčí i to, že nesnese pohled na hladovějící a vyhublá prasata.

            Již samotné entrée díla páně Ďuranova je ohromující a nikdo se mne snad nebude zlobit, když jej přirovnám k úvodu Beethovenových symfonií, s nimiž si nijak nezadá, neboť pan Ďuran nám připomíná Vystrčilovu cestu na Tchaj-wan.

            A připomíná nám ji takovým způsobem, že kolaborantství Moravcovo či Biľakovo je proti tomu skutečnou demonstrací nejhoroucnější vlastenectví.

            „Nikdo nezradil národ víc než Vystrčil, když navštívil Tchaj-wan,“ připomíná nám pan Ďuran zradu, jíž se Vystrčil dopustil, když navštívil jednoho z největších zahraničních investorů v Česku, zradu, která se do duše pana Ďurana zaryla tak nesmazatelně, že mu doteď nedává spát a stále ho naplňuje spravedlivým hněvem nad tím, jak nás tento Vystrčilův truc očernil v očích všemohoucí Číny, snad ještě víc než když ten hajzl Havel přijal týden před svou smrtí dalajlámu!

            Po tomto strhujícím úvodu přechází pan Ďuran přímo k věci.

            Obviňuje, dodejme, že plným právem, Vystrčila z toho, že si nechal zaslat z ÚVN oficiální vyjádření k tomu, zda je M. Zeman schopen vykonávat funkci prezidenta, ačkoliv každému normálnímu člověku je jasné, jak na to zcela správně poukazuje pan Ďuran, že M. Zeman už ničeho takového schopen není.

            Tedy místo, aby se Vystrčil zachoval jako normální člověk, vyzvídá na ÚVN, zda je Zeman zdravý, a nejen to, dokonce po ní vyžaduje oficiální vyjádření, prý proto, aby měl Senát podklady pro své případné rozhodnutí, zda M. Zemana zbavit prezidentských pravomocí.

            Chápete to?

            Předseda Senátu se chce rozhodovat podle nějakého oficiálního lékařského stanoviska!

            Musím se přiznat, že to, stejně jako pan Ďuran, absolutně nechápu.

            Ale Vystrčil zašel ve své proradnosti, jak to dokazuje pan Ďuran, mnohem dál.

            Nejenže navštívil Tchaj-wan a vyžádal si oficiální lékařské vyjádření k tomu, zda je M. Zeman schopen vykonávat prezidentský úřad, ale on s touto zprávou hned běžel za právníky, aby se s nimi poradil, zda může tuto zprávu zveřejnit, třeba proto, aby Senát nebyl obviněn z toho, že lže, nebo z pokusu o státní puč!!!

            Jenže to není ani zdaleka ten největší zločin, kterého se tento zlosyn dopustil!

            Právníci mu totiž doporučili, aby nic nezveřejňoval a on je poslechl!

            Fuj!

            Hanba!

            „To se dělá, pane Vystrčile?“ ptám se!

            A tímto nezveřejněním lékařského dobrozdání, jak správně dedukuje pan Ďuran, se Vystrčil postavil na roveň Ovčáčka a Mynáře.

            Ti také nezveřejňují žádné informace o zdravotním stavu pana prezidenta, respektive o jeho schopnosti vykonávat prezidentský úřad (což je taková jemná nuance, která nemusí být každému hned zřejmá), jednak proto, že je to neetické, a jednak proto, že je vše v nejlepším pořádku a pan prezident je schopen i na ARO úřadovat, jako by se nechumelilo, dokonce svolal na 8. listopadu schůzi Sněmovny, přičemž 8. listopad je den, kdy by se Sněmovna, podle Ústavy sešla automaticky, takže o příčetnosti pana prezidenta nemůže být nejmenších pochyb.

            A teď se k těmto výtečníkům zařadil i Vystrčil, což se ovšem dalo čekat!

            Tím, že nezveřejnil oficiální lékařské stanovisko, které bylo určeno do jeho rukou, přiživil všelijaké spekulace, mnohdy i odporné, neutnul onoho nechutné hrabání se v prezidentově zdravotním stavu, který je důvodem toho, že M. Zeman není schopen vykonávat prezidentskou funkci.

            A tím se geniální dějový oblouk dílka pana Ďurana uzavírá.

            Na jedné straně si pan Ďuran nemyslí, že je třeba se hrabat v prezidentově zdravotním stavu, ale na straně druhé obviňuje Vystrčila z toho, že nic nezveřejnil a proto on, génius Ďuran mu nemůže nic věřit, ačkoliv sám tvrdí ve svém dílku, že každému normálnímu člověku musí být jasné, že M. Zeman není schopen být prezidentem.

            Resumé dílka pana Ďurana je tedy přibližně takové, že jemu, jako normálnímu člověku je jasné, že M. Zeman nemůže být prezidentem, ale když to prohlásí Vystrčil na základě oficiálního lékařského stanoviska (které ovšem nezveřejnil, protože v prezidentově zdraví se není třeba hrabat), tak mu pan Ďuran věřit nemůže, protože Vystrčil navštívil Tchaj-wan, což dosud pan Ďuran nevydýchal!

            Řekněte sami, není to geniální?

            Ale nebyl by to pan Ďuran, aby se spokojil jen s tímto resumé a tak na závěr svého dílka přidává temné proroctví, že ho nenapadá nikdo, kdo byl volitelným (což je výraz páně Ďuranův) kandidátem na prezidenta.

            Tak hluboko jsme klesli, že už nemáme nikoho, kdo by mohl být po Zemanovi prezidentem, teď už nás čeká jen anarchie, chaos a bezvládí, leda by to vzal ne čert, ale Babiš!