Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Vyrážím do Santiaga de Compostela!

Pročistit hlavu, vystoupit z komfortní zóny, a taky se patřičně duchovně obohatit. Jednoho i druhého mám zapotřebí víc než dost

            V pomalém, pravém, pruhu už nebylo k hnutí, a v rychlém, v levém, se tvořily krevní sraženiny tak, že byl zcela neprůjezdný. Nezbylo mi, než vylézt z auta, nechat klíčky v zapalování, kdyby se snad moje auto někomu později hodilo a mělo mu pomoci v nouzi, a jít dál pěšky. Sledoval jsem pořád dálnici, držel se jejího břehu a asi po dvaceti kilometrech, tedy přibližně necelých pěti hodinách, narazil na benzinku.

            Hlad, který jsem v tu chvíli nenadále pocítil ve svých útrobách, mne přinutil, abych přerušil svou cestu a řádně se občerstvil před jejím dalším pokračováním. Vešel jsem tedy do vnitřních prostor benzinky. Ty byly sice kupodivu poloprázdné, leč v bistru nebyl žádný stůl volný, u každého seděl minimálně jeden člověk, který měl o stůl opřenu poutnickou hůl.

            Byl jsem z toho trochu na rozpacích, leč můj hlad se stal již docela svíravým, a tak jsem si přece jen k jednomu stolu, i když v autě taky nejraději jezdím sám, přisedl, bylo zřejmé, že pokud do sebe nedostanu aspoň jedno teplé jídlo, nebudu s to pokračovat dál, přičemž cíl mé cesty ležel ještě mnoho kilometrů odtud.

            Přisedl jsem tedy, už i s teplým jídlem, k člověku, který mi z přítomných připadal, na letmý a zběžný pohled, nejsympatičtější.

            „Máte pravdu, chodit do Compostely je úplně zbytečné, když naše dálniční síť nabízí stejně tak dobře skvělou možnost k chůzi jako svatojakubská cesta. Já už prochodil všechny naše dálnice a pokaždé se nemůžu dočkat, až otevřou nový dálniční úsek, abych si ho mohl projít.

            Přesně před čtrnácti dny jsem psal i přímo ministru dopravy, zdali by se nemohla výstavba dálniční sítě rapidně zrychlit, ale zatím mi neodpověděl,“ pustil se mnou onen člověk sám od sebe do řeči, aniž bych se byť jediným slůvkem zmínil o zbytečnosti poutě do Compostely.

            „Nejdu pěšky dobrovolně.

            Musel jsem z auta vystoupit, protože v pomalém pruhu už nebylo k hnutí a v rychlém se tvořily krevní sraženiny. Zřejmě se někde vznítil kamión a všech život na dálnici se zastavil,“ vysvětlil jsem onomu člověku.

            „No, jo, já to měl přesně taky tak. Taky jsem musel z auta vystoupit a jít pěšky. A už jsem se do něho zpátky nevrátil, už mi to chození zůstalo, i pěknou poutnickou hůl jsem si kvůli tomu pořídil. A ani vy už se do auta nejspíše nikdy nevrátíte,“ prorokoval mi ten muž.

            „Jak to můžete vědět?

Odkdy je chůze rychlejší a pohodlnější než jízda autem?

            A copak na chůzi může vzniknout závislost stejně jako na autě?“ podivil jsem se.

            „To byste se divil, pane!“ uhodl onen člověk, že se divím, „já už jsem na chůzi závislý tak, že bez ní nemůžu být.

            Kdyby mi to někdo řekl, když jsem ještě seděl v autě, taky bych se divil, ale teď už se tomu nedivím ani trochu. Chůze je strašně návyková, já už bez toho nemůžu být, bez toho pěšího putování.

            Můžu se vás na něco zeptat?

            Jak dlouho už jdete?

            Kde jste zanechal svůj automobil?“

            „Svůj automobil jsem zanechal asi dvacet kilometrů odtud,“ odpověděl.

            „Tak to jste na nejlepší cestě do toho spadnout, pane!

            Ještě deset kilometrů a budete v tom až po uši jako já, jako my všichni tady,“ rozmáchl se člověk po bistru.

            „Nezlobte se, tomu nevěřím.

            Opravdu nevím, proč bych měl pořád chodit už jen pěšky.

            Dobře, ušel jsem teď dvacet kilometrů, dalších třicet ještě ujdu.

            Jako výzva to není špatné, jistě na to budu vzpomínat v dobrém, jak jsem překonal sám sebe, vystoupil z komfortní zóny a překonal své limity, ale že bych měl do toho, jak vy říkáte, spadnout?

            To mi přijde trochu uhozené, nezlobte se,“ namítl jsem.

            „Být na vašem místě, taky bych sobě příliš nevěřil.

            Ale tomu, co vás čeká, a k čemu u vás nejspíše dojde, půjdete-li dál pěšky, se říká satori,“ řekl docela vážně člověk.

            „Cože, satori!?“ vykřikl jsem, protože jsem už o satori hodně slyšel od těch, co došli pěšky až do Compostely, „chcete říct, že tady na D1 může dojít k satori?!“

            „To je to, o čem celou dobu mluvím, pane.

            I já jsem prodělal satori a vás to brzy čeká.

            Nebojte se však, není to nic strašného, jen vás na chvíli oslní světlo, budete si připadat, jako by vás právě na přechodu srazil kamion a z nebe se ozve hlas: ,Proč pořád sedíš v autě a pronásleduješ mě?’

            A od toho okamžiku si už nikdy do auta nesednete, budete všude chodit pěšky, i kdybyste se měl jen plazit,“ řekl člověk a zvedl se k odchodu, „no nic, já už do sebe své teplé jídlo jednou denně dostal, musím pokračovat ve svém nekonečném putování po našich dálnicích.

            Jestli někdy půjdete přes Rozvadov, tak tam pozdravujte na benzince a vyřiďte, že jsem živ a zdráv.“

            Po těchto slovech vzal člověk svou poutnickou hůl, a aniž by mi řekl, od koho mám vlastně na Rozvadově pozdravovat, vyšel pevným krokem ven.

            Nebral jsem jeho slova na lehkou váhu, ale co mi zbývalo než se po chvíli zvednout a taky pokračovat dál, chtěl jsem-li dojít do svého cíle co nejdřív?

Čekalo mě ještě třicet kilometrů po nekritičtějším úseku dálnice, nemohl jsem ztratit už ani jednu jedinou sekundu. Zaplatil jsem a vyšel ven. Dálnice byla pořád ucpaná, ale na její krajnici bylo pro mne dostatek místa. Posilněn teplým jídlem přidal jsem do kroku, když půjdu takto svižně celou dobu, mohl bych těch třicet kilometrů ujít i za pět hodin.

            To vědomí mne povzbudilo natolik, že jsem si ani nevšiml ježka, který se mi připletl pod nohy a já ho div nerozšlápl.

            Nebo to byla veverka a ne ježek?

            Sám už nevím, nezastavoval jsem se kvůli tomu, ale záleží vlastně na tom nějak?

            Myslím, že ne.

           

Autor: Karel Trčálek | čtvrtek 10.10.2019 18:27 | karma článku: 12,55 | přečteno: 339x
  • Další články autora

Karel Trčálek

Otčenáš

Vzývaní Boha a všech svatých v písních, poezie a literatuře je docela běžné. Jen když se jedná o nějakou fantasmagorii, je to urážení Boha!!!

26.9.2024 v 17:24 | Karma: 17,42 | Přečteno: 464x | Diskuse | Poezie a próza

Karel Trčálek

Otřásají se nám hodnoty. Lidé mohou věřit už jen Petru Fialovi!

Jsou sice lidé, kteří ještě věří v Babiše, nebo v Konečnou, nebo v Okamuru, že je spasí. Ve jménu pravdy budou tito lidé navždy umlčeni!

26.9.2024 v 8:56 | Karma: 27,43 | Přečteno: 870x | Diskuse | Společnost

Karel Trčálek

Hnací silou socialistů je závist...

Že by naši vlastenci, zhusta volící s. Konečnou a zhusta brojící proti ožebračování českého národa a adorující socialistu Fica, byli jen obyčejní závistivci? Tomu se mi věřit nechce!

18.9.2024 v 11:10 | Karma: 23,64 | Přečteno: 678x | Diskuse | Společnost

Karel Trčálek

Co kdybychom ty policisty a hasiče teď při povodních neměli?

Česká televize nás před volbami už zase straší povodněmi. Ale já jsem opravdu velmi zvědavý, co by naše slavná liberální vláda dělala, kdyby Českou republiku skutečně zasáhly povodně...

16.9.2024 v 10:03 | Karma: 25,94 | Přečteno: 703x | Diskuse | Společnost

Karel Trčálek

Vzdělání soukromé, nebo veřejné? Polemika s p. L. Jaklem, zaměstnancem IVK

Pan L. Jakl, opsal, zdá se, konečně svůj bludný kruh, když požaduje ve svém článku, zveřejněném v časopise To, takové uspořádání základního školství, jaké známe např. z nacistického Německa nebo z CCCP...

10.9.2024 v 16:01 | Karma: 21,72 | Přečteno: 501x | Diskuse | Poezie a próza
  • Nejčtenější

K romskému chlapci po konfliktu s učitelem jela záchranka. Zasáhla policie

5. října 2024  13:02,  aktualizováno  8.10 14:41

Policie řeší incident, při kterém se v Koryčanech na Kroměřížsku fyzicky střetl učitel s žákem....

Pavel ve volební kampani porušil pravidla, zjistila kontrola. Trestu unikne

9. října 2024  15:24

Premium Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSH) nedávno zveřejnil...

Porno a Česko. Jsme téměř unijním extrémem, ukázala data

14. října 2024

Je to vlastně vedlejší, nezamýšlený produkt evropské legislativy. Její nařízení o digitálních...

Matka žáka přišla do školy na schůzku, na chodbě vlepila učitelce facku

10. října 2024  14:33

Napadení učitelky základní školy ve Zlíně matkou jednoho z žáků řešili městští policisté. Žena,...

Zemřel český raper Pavel Protiva. Bylo mu sedmadvacet let

9. října 2024  21:41

V sedmadvaceti letech zemřel raper Pavel Protiva, informovalo hudební vydavatelství Blakkwood, pro...

Mladí čeští filmaři převzali v Londýně studentského Oscara za film Krajan

14. října 2024  21:51,  aktualizováno  22:11

Mladí čeští filmaři Viktor Horák a Pavel Sýkora dnes večer v Londýně převzali studentského Oscara...

Přepadl trafiku a ohrožoval se nožem. Muže na Smíchově zkrotila zásahovka

14. října 2024  21:58

Pražští policisté večer zasáhli proti muži podezřelému z přepadení trafiky, který se ohrožoval...

Soud propustil vražedkyni brněnského místostarosty, odseděla si 12 let

14. října 2024  21:20

Opavský soud rozhodl o podmínečném propuštění Radky Onderkové Pojerové, která si odpykávala...

Má slova neověřujte. Trump bojuje proti „fact-checkingu“ v debatách

14. října 2024  21:05

Americký exprezident Donald Trump, jenž usiluje o návrat do Bílého domu, už několik měsíců brojí...

  • Počet článků 3029
  • Celková karma 24,02
  • Průměrná čtenost 856x
Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Seznam rubrik