Vodafone si svými zlodějskými „revolučními“ tarify říká o pořádný výprask

Mně osobně na nějakých tarifech a GB neomezených dat zase až tak nesejde.mobil nemám, na co? Ale jsou lidé, a není jich evidentně málo, pro které je to otázka bytí či nebytí

            Svítalo.

            Pomalu, ale nezadržitelně. Nebe na východě bledlo jako nevinně odsouzený člověk, nad kterým je právě válečným polním soudem vynesen rozsudek smrti, jenž má být vykonán bez prodlení.

            Podíval jsem se na mobil.

            Bylo skoro už půl šesté.

            Strčil jsem mobil do kapsy a udělal pár rychlých dřepů, abych se zahřál a protáhl ztuhlé údy.

            „Jeden, dva, tři..., počítal jsem dřepy, aby to bylo veselejší, ale v tom se za mnou ozvaly kroky.

            Bleskurychle jsem z pouzdra vytáhl plynovou pistoli, odjistil a namířil ji proti postavě, jež se vynořila v kuželu světla, které vrhala pouliční lampa.

            „Kdo tam!“ uslyšel jsem svůj rázný hlas.

            „Já, to jsem já! Revoluční heslo je: ,Neomezená data zdarma!‘“ odpověděla mi postava.

            Sklopil jsem plynovou pistoli k zemi. Postava přišla až ke mně. Vyklubal se z ní zástupce velitele našich revolučních mas pro věci politické.

            „Servus! Jdu za tebou rovnou z hlavního revolučního štábu, soudruhu. Nechtěli jsme ti volat, ani jinak s tebou komunikovat přes telefon. Víš kvůli utajení. Jak to tam vypadá?“ řekla mi postava a kývla směrem k vysoké budově, kterou jsem celou noc střežil a na které krvavě plál celou noc nenáviděný nápis „SODAFONE“.

            „Před chvilkou se tam rozsvítila všechna okna,“ referoval jsem.

            Politrukovi se zkřivila nenávistí tvář: „Už jsou v práci, svině jedny! Už zase vymýšlejí, jak z nás vykořisťovat! Však my brzy s vámi zúčtujeme. Sto let jste nás dřeli z kůže, dávali nám nevýhodné tarify.

            Jenže časy se mění, milánkové!

            Za sto let nám duše ztuhla v železo, zkalila se jak ocel.

            Byli jste nemilosrdní, budeme nemilosrdní i my!

Už se nenecháme vykořisťovat!

Aby stálo 400 MB -250,-Kč?

Za to by vám v Nairobi zakroutili krkem!

Ale i my už jsme dospěli do revolučního stádia, i my svrhneme vaši prohnilou tyranii!

Volající a stahující člověk opět svobodně vydechne!

Nechtěli jsme nic jiného, než jen abyste přizpůsobili tarify a sítě potřebám lidí ne v roce 2005, ale potřebám lidí v roce 2017.

A vy jste se nám zase vysmáli do ksichtu.

Mysleli jste si, nás opijete rohlíkem.

Nabídli jste nám Red LTE Premium s 10 GB za 1599,- Kč měsíčně při úvazku, a mysleli jste si, že vám za to budeme líbat ruce!

Nabídli jste nám službu ,Zvětšení rodinného balíčku‘. Za navýšení o 8 GB jste nás zkasírovali o -1599,-Kč, takže rodinný tarif s 10 GB vychází měsíčně na -3098,- Kč a mysleli si, že se za to před vámi budeme válet v prachu.

Jenže lidé chtějí žít.

Chtějí žít neomezeně, a proto potřebují neomezená data!

Nechceme živořit bez dat!

Co je to 500 MB na měsíc?

To je nic, to člověku sotva zaručí důstojný život!

A my, my chceme žít důstojně!

Máme právo na důstojný, datově neomezený život!

Na internetu je ohromné množství videa ve vysokém rozlišení od on-line přenosů, televizní aplikace operátorů, videotéky typu HBO Go či Netflix až po Youtube!

A to všechno si máme kvůli vám odtrhnout od huby, to kvůli vám máme čučet jen do kamen na oheň jak nějací pralidé?

Chceme žít, chceme volat a psát svým blízkým, být s nimi v nepřetržitém kontaktu přes WhatsApp nebo Telegram, nechceme zůstat kvůli vašim omezeným datům sami jako kůl v plotě!

Po neomezeném volání, přichází i čas neomezených dat!“

„Čas neomezených dat!“ vrátila politrukovo volání ozvěna.

„Neříkal jsem to?“ přikývl politruk a obrátil se na mě, „no nemám pravdu, soudruhu?“

„Máš, soudruhu,“ přikývl jsem a pokračoval, „omezování mobilního internetu ohrožuje i digitální ekonomiku. Nechci si ani představovat, jak motivují datové limity českých operátorů naše místní tvůrce aplikací.

S takovou sotva můžeme patřit k nejinovativnějším ekonomikám na světě, nemluvě o tom, že s každou novou další aplikací přichází i další ulehčení našich životů.

To, co dělají čeští operátoři, to je sabotáž, nic jiného. Vždyť prakticky vše, co se odehrává na displeji našich telefonů, jsou datové služby.

Básník už nemá pravdu, když říká, že život jinde.

Život už není jinde, život je na dotykových displejích našich telefonů a tabletů.

A ten, kdo brání životu, si nezaslouží nic než smrt!“

„Přesně tak, soudruhu! Nic než smrt!“ plácl mě politruk po zádech, povzdechnuv si, „mohu sám posloužit svou těžkou životní zkušeností. Byl jsem u nich 16 let, platil poctivě každý měsíc včas. Čekal jsem od nich nějaký vstřícný krok ke stálým zákazníkům, ale pořád nic.

A pak se stalo, že k nim přišel můj kamarád. Dostal neomezený tarif za -400,- Kč a k tomu 1,5 GB. Ale já za to samé platil jako stálý zákazník -692,- Kč!

Volal jsem okamžitě na klientské oddělení, jak je to možné, ale oni mi na to nedokázali odpovědět.

Zavolal jsem tedy rovnou řediteli. A ten mi řekl, že se nedá nic dělat, že to musím jako zákazník chápat, protože by jinak neměli z čeho sponzorovat Formuli 1.

,A na co byste se pak chtěl koukat v televizi?

Na koťátka, aha?‘ dorazil mě tou otázkou.

V tu chvíli pohár mé trpělivosti přetekl a já se stal revolucionářem, bojovníkem za světlé, datově neomezené zítřky.

Přijde čas, soudruhu, a budeme si na jednu SIM kartu neomezeně přenést třeba i 1TB!“

Politrukovi se objevily v očích slzy dojetí nad světlými zítřky, na jejichž prahu jsme právě stáli.

„Nebo třeba i 10 TB!

10 TB neomezeně na jednu SIM kartu!“ neubránil jsem se ani já dojetí.

„Třeba i 10 TB, soudruhu!“ vykřikl politruk, vytáhl z kapsy mobil a podíval se na něj, „zdá se, soudruhu, že už se rozednilo. Až vyjde Oskar, tak zaútočíme, srovnáme to všechno se zemí, jako Vandalové Kapitol.

Nejsme pro ně ničím, budeme tedy vším, od minulosti, internetového pravěku, spějme vpřed, my všichni, které hlad po datech zhnět!

Neomezená data zdarma!“

„Neomezená data zdarma!“ opakoval jsem naše revoluční heslo po politrukovi, který se odebral zpět do revolučního štábu.

Opět jsem osaměl na svém předsunutém stanovišti. Ale nebyl jsem sám. Za mými zády už srocovaly revoluční lidské masy, ochotné bojovat za neomezená data do posledního dechu. Cítil jsem jejich horký dech, jenž připomínal dech vulkánu, který se chystá k výbuchu. O úspěchu naší revoluce jsem ani v nejmenším nepochyboval.

Čas těch za okny té velké, nenáviděné budovy, byl již sečten. Nebyli snad všichni, co tam byli, muži v košilích a ženy v kostýmcích, v jádru špatnými lidmi. Ale jejich epocha se už skončila, stala se mrtvou minulostí, ocitla se na smetišti dějin, z jehož humusu vyrážejí ke světlu nové, vitálnější rostliny.

„Prásk!“ ozval se výstřel, signál k revoluci, přesně v tu chvíli, kdy se Oskar vyhoupl celý nad obzor.

Vzápětí na to se ozvalo hromové: „Hurá! Hurá! Hurá!“

„Hurá! Hurá! Hurá!“ křičím i já, přidav se k revolučním masám útočícím na paláce mobilních operátorů.

Mobilní revoluce se právě začala.

Až bude Oskar zase zapadat za svůj obzor, bude už nás svět lepší.

Lepší, protože konečně datově neomezený, s našimi mobily toho dokážeme neuvěřitelně víc, než si jen přehrát tři čtvrtě hodiny hudby denně jako teď...