Vidláka Sterzika nezachránil před debaklem u Stalingradu ani levný ruský plyn...

Podle Sterzika měly být tyto volby otevřeným střetem, ve kterém se vlastenci pod jeho velením měli utkat se světovými liberálními elitami. A zatím Sterzika jako psa vypráskal Babiš...

Sterzikova hlava byla celá bílá jako náhrobní kámen z toho nejušlechtilejšího a navíc ještě leštěného mramoru, z takového, z jakého Michelangelo vytesal svého Davida.

Dílem to bylo způsobeno tím, že majitel této hlavy, to jest sám Sterzik, byl bledý jako stěna a dílem to bylo proto, že tato hlava byla celá pokryta jinovatkou, která je, jak známo, právě bílá.

„Brr, to je zima! Jako u Stalingradu! Ukradli nám volby!“ drkotal nebohý Sterzik zuby od toho, jaká mu byla zima.

Kateřina Konečná ho lítostivě hladila: „Chudáčku! Zanedbával jsi rodinu, opustil jsi pluh, tolik jsi toho najezdil po celé zemi, a teď je ti taková zima jako u Stalingradu!

Tak ráda bych ti pomohla, trochu tě zahřála!

Za chvíli odlétám zpátky do Bruselu, mám tam teplé místečko, vzala bych tě s sebou, tam by ti určitě nebyla zima!

Ale v letadle už není pro tebe místo, už se tam nevejdeš, musíš zůstat u Stalingradu!

Ale peníze, co dostaneme za volby, ty si nechej, ať uživíš rodinu, já je nepotřebuji, mám docela dost našetřeno na horší časy, odkládám si peníze do kabelky Gucci.

Tak je mi líto, že tě nemůžu vzít do Bruselu.“

Kateřině Konečné skutečně stékaly po tváři slzy, jak litovala, že nemůže Sterzika vzít do Bruselu, aby se tam ohřál.

„Můžu ho přetáhnout svojí holí. Nemám totiž rád trpaslíky a neúspěšné hlupáky!“ nabídl se Miloš Zeman a skutečně začal Sterzika mlátit svojí holí.

Ale ani to nepomohlo, Sterzikovi bylo pořád zima, i když Zemanovi po třech úderech padala ruka únavou.

„Holomráz! Holomráz!“ jektal po Zemanově masáži Sterzik zimou ještě víc

Ale dobří lidé, kteří se nebojí nezištně pomoci svému bližnímu, stále, naštěstí, žijí.

„Stačilo!“ vykřikl Matěj Stropnický, který se prodral až ke Sterzikovi. „Zahřeji ho vlastním tělem! Komunisti se mi čtyřicet let vzorně starali o moje hnízdečko lásky, o můj zámeček, na který jsem si poctivě vydělal, když jsem pracoval jako nosič kufrů na pražském hlavním nádraží, splatím jim teď svůj dluh!

Nemějte strach, už mu nebude zima, nikomu už nebude zima!“

A Matěj Stropnický začal zahřívat Sterzika vlastním tělem.

A světě div se, jinovatka na Sterzikově hlavě skutečně roztála a na tváři jejího majitele se objevil blažený úsměv, peníze za volby mu zůstanou a hlupáků, kteří mu rádi pošlou svoje peníze, se taky jistě najde dost, vlastně to nedopadlo tak špatně, to Hitler u Stalingradu dopadl mnohem hůř, tolik vojáků tam ztratil, ale Paulus, hlavní viník porážky, se mu jak na potvoru nezastřelil...