Větvičkův stát založený na lži a volebním podvodu

Jak správně poukazuje pan Větvička, je náš stát založený toliko na lži a podvodu. Jenže každá lež bude dřív nebo později odhalena!!!

            „Ladik se už začal holit. Musíš si s ním promluvit. Jako chlap s chlapem. Říct mu celou pravdu. Uděláš to pro mě? Já na to nemám kule,“ požádal mne tuhle Olšer, protože Ladik se nám opravdu začal holit.

            „Řeknu Ladikovi pravdu. Neboj,“ slíbil jsem Olšerovi, protože je to rovný chlap.

„I blbá pravda je pravda,“ řekl jsem proto Ladikovi  při první vhodné příležitosti a objal ho přátelsky kolem ramen, „víš, asi ti budu muset něco říct. Abys nežil ve lži. Už jsi velký chlapec, holíš se. Děti, ty mohou žít ve lži, vždyť i to jejich dětství není nic než lež, která bude jednou odhalena.

            Ale takoví velcí chlapci, jako jsi ty, Ladiku, ti nemohou, ani nesmí žít ve lži.

            A tak musíš i ty znát pravdu, ať si je sebblbější.

            Víš, v listopadu ´89 to nebyla žádná revoluce, ani boj.

            Byla to realizace plánu Reagana a Gorbačova.

            ,Zase někdo jednal o nás bez nás! Jako v Mnichově‘ myslíš si teď určitě.

            Ano, jsi chytrý chlapec, Ladiku, zase se jednalo o nás bez nás. Ti dva pánové se prostě dohodli, že Gorbačov demobilizuje půl miliónů vojáků (vždyť půl miliónů vojáků, to není jen tak, ti už denně toho sní víc než dost a kdo má tolik lidí pořád zásobovat prošlýma konzervami a vodkou, o munici nemluvě) a my sami si můžeme zvolit svoji cestu.

            Tak to bylo a ne jinak.

            Samozřejmě, můžeme polemizovat, jestli zpráva o smrti studenta Šmída byla dezinformace nebo ne, když na Národní třídě ležel přikrytý pracovník StB a předstíral, že je mrtvý student Šmíd, přinejmenším bývá ale v listopadu už celkem dost chladno od země a on se mohl škaredě nastudit, takže to zase až tak velká lež nebyla.

            Ale to není důležité. Důležité je, že to všechno je podvod a lež, že vůbec nešlo o žádný boj, ale právě naopak, že šlo o státní převrat, přičemž spiklenecké centrum bylo v Prognostickém ústavu.

            Nu, snad by, Ladiku, ani nevadilo, že to byl podvod, že to byla lež, že se jednalo o nás bez nás, kdybychom se po to všem vydali tou jedinou dobrou cestou.

            Jenže my se po listopadu 89 vydali naopak tou nejhorší možnou cestou.

            Ale můžeš se tomu divit?

            ,Stát se spravujeme těmi prostředky a idejemi, na kterých byl založen,‘ řekl Masaryk a dobře věděl o čem mluví, protože i to jeho slavné Československo nebylo nic jiného než jen podvodem a lží.

            Vždyť my za něj vůbec nebojovali, vždyť 28. října nepadl jeden jediný výstřel. My jen čekali, až se Rakousko-Uhersko zhroutí, a když se zhroutilo, tak jsme vytáhli fangle, zatímco kdesi v Paříži světovládci rozhodli o tom, že nás nechají existovat jako nárazníkové pásmo před bolševickým Ruskem, které financovali poražení Němci.

            A od té doby se to s námi táhne. Všechno je lež a podvod. Prostě už nedokážeme žít bez toho, aby tady všechno bylo u nás jen lež a podvod.

            Všichni nám lžou a všichni nás podvádí.

            I letošní volby budou jeden velký podvod.

            A víš proč, Ladiku?

            Protože Havel, ta svině, nebyl nic jiného než vekslák, který nás prodal za třicet říšských marek, a jako dramatik ti, Ladiku, nesahá ani po kokota.

            Tak, to je celá pravda, Ladiku.

            Pravda, kterou musíš znát, že všechno je jen lež a podvod.

            Ty se směješ, Ladiku?“

            Vypadalo to, že se Ladik opravdu směje. Jenže on ve skutečnosti plakal. Když jsou k vám lidé obráceni zády, tak nevíte, jestli pláčou, nebo se smějí.

            „My to v nadcházejících bojích, které jsou před námi, zase prosereme!

Půjdeme se opít, budeme nenávidět Židy, kteří nám prohru způsobili, ti chytřejší s nimi začnou kolaborovat, ti, kteří se s nimi zkompromitovali dřív, přejdou do ilegality a budou čekat na další příležitost, aby se Židům mohli vetřít do přízně. Nás statečných bude jen pár, maximálně sedm jako krkavců!“ štkal Ladik.

            „Asi ano, asi to prosereme. To už je náš úděl, dopadnout pokaždé maximálně blbě,“ přikývl jsem a strčil Ladikovi do kapsy na přilepšenou, aby nevěděl, dvě brambory.

Už oloupané, vím dobře, jak je hrdý, urazil by se, že jsem mu je oloupal.