Většina skladníků se svůj názor říct nebojí, návrat před rok 1989 nám nehrozí!

Což je ovšem škoda, páč kdybychom se vrátili před rok 1989, tak by u nás Američani neměli žádné vojenské základny, naše suverenita by nebyla nijak ohrožena, a L. Jakl by šéfoval kulturnímu středisku. Na skladníky patří naplivat!

Karel měl svou práci moc rád. Byl totiž skladníkem, nikoliv kolektivem profesionálů, kteří psali štvavé blogy, jak soudila jedna, jinak moc hodná paní, podle toho, že dokázala, dle vlastního mínění, rozpoznat všelijaké styly psaní (jednou dokonce i tom napsala moc legrační blog), protože sama byla spisovatelka (jedna z nejlepších).

Ne, řekněme si to rovnou. Karel byl prostě skladník, dělňas, žádná elita, natož absolvent nějaké humanitní školy. Ale právě proto Karla jeho práce bavila, protože byl skladník a sklad, ve kterém pracoval, nebyl ledajaký.

A protože tento sklad nebyl ledajaký, chodily do něho i školní exkurze. A protože ty exkurze byly školní, v jejich čele stáli učitelé. Učitelé však dlužno dodat mlčenliví, protože navýsost připosraní, ostatně veškeré zlo se začíná v tom, že jsou učitelé připosraní a bojí se říct svůj vlastní názor.

Ale ovšem taky dlužno říct, že se mezi těmi připosranými učiteli našel tu a tam i učitel, který připosraný nebyl. Takový učitel se většinou poznal podle toho, že byl v nátělníku. A taky podle toho, že se náramně vyptával a všechno ho zajímalo. A Karel, protože už byl zkušený skladník, mu velmi ochotně odpovídal, ukazuje mu všechna zákoutí svého skladu.

„Tady máme například sklad vakcín proti covidu a respirátorů. O toto zboží je velký zájem mezi covidofašisty,“ vysvětloval Karel takovému učiteli, ukazuje na regály, a vodě ho z jedné haly do druhé, „a tady máme třeba sklad peněz, které jsou uváděny do oběhu za účelem inflace. O toto zboží je taky velký zájem.

Tady jsou třeba západní zbraně, které jdou na Ukrajinu, všechny projdou naším skladem, než je Západ vrhne do boje proti Rusku, včetně nekonečných tanků s vlaky, aby Rusko konečně porazil.

A tady máme zase sklad barevných stužek, které jdou velmi na odbyt při barevných revolucích. Dodáváme k nim samozřejmě i provokatéry i západní agenty, to jsou tady ti, s ostřelovačskými puškami.

Nechybí ani elektromobily, ty slouží k ožebračení Čechů, každý den ze skladu expedujeme aspoň tři, takže Češi už jsou skoro ožebračení.

A tato gigantická podzemní jezera?

To jsou ve skutečnosti nádrže plné chemtrails, to je velmi rychloobrátkové zboží.

A v tomto skladě máme Sudeťáky, krojované, i nekrojované, a taky novou sérii Sorosů, ti se moc povedli, po těch je taky poptávka, ale najdete u nás i Rothschildy, Rockfellery, Zelenské a konec konců i ty Fialy.

Pokud chcete ovládnout svět, v našem skladě najdete všechno potřebné, včetně platných československých občanských průkazů a pasů, samozřejmě!“

Sklad, ve kterém Karel pracoval, byl opravdu nádherný, spolehlivě zásoboval všechny světovládce vším potřebným.

Panu učiteli se to všechno líbilo, a na konci exkurze se dokonce zvídavě zeptal: „A jaký máte vlastně názor, když pracujete v takovém skladu?“

Karla ta otázka velmi rozesmála.

„Ha, ha, copak jsem Větvička, nebo moderátorka České televize, ty máme ostatně na skladě taky, i Větvičky, i moderátorky, abych měl nějaký názor, haha!?

Názor potřebuje jen nějaký blbec, aby si myslel, že má pravdu, že všechno prohlédl, typicky právě Větvička. Ale ti, co vládnou světu, ti žádný žádný názor nepotřebují, ti mají moc, ne názor, a když budou chtít vyhubit lidstvo, udělat velký reset, tak ho prostě udělají, a Větvička se může rozkrájet na Olšery a nebude mu to nic platné.

Kdybyste dělal v takovém skladu jako já, tak byste to pochopil.“

Učitel s Karlem vřele souhlasil, proto, jak pořád říkám, ne všichni učitelé jsou připosraní, to bychom učitelům fakt křivdili.

P.S. Škoda, pane učiteli, že jste to nedočetl až sem, abyste sám viděl, že vám opravdu nekřivdím, že to vůbec není o vás!