Velikonoční výlet s Ježíšem do Emauz

Kdo by nechtěl spolu s Ježíšem kráčet do Emauz, rozmlouvat s ním, třebaže nepoznaným? Kupodivu se najdou i takoví

            Plus mínus tisíc devět set osmdesát sedm let po Ježíšově ukřižování, to jest v pondělí, počítáme-li dobře, se brzy ráno ubírali dva katoličtí faráři do vsi jménem Emauzy, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty a rozmlouvali o tom všem, co se událo.

            „On trpěl na kříži za naše hříchy, zemřel na kříži zástupně za všechny z nás, vzal naše prokletí jinak nás bezmezně milujícím bohem na sebe,“ říkal jeden z farářů.

            „A že těch hříchů máme, obzvláště my faráři! Ježíš ale svou cestou s křížem (křížovou cestu), svou smrtí a nakonec svým zmrtvýchvstáním „prošlapal“ cestu pro každého z nás. Cestu i přes mnohá životní trápení a nakonec i smrt. Ale je to cesta k naplněnému životu s Bohem, cesta skrze vzkříšení k Bohu (do nebe),“ přitakával druhý.

            A jak v řeči probírali své kněžské hříchy, za které Ježíš trpěl, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. Ale něco, snad kněžské vysvěcení, jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali.

            Řekl jim: „O čem to spolu cestou rozmlouváte?

            Jeden z nich, jménem Vojtěch, mu odpověděl: „Ty jsi asi jediný z celého světa, kdo nesleduje Facebook, ani Instagram, ani Twitter a neví, co se stalo!“

            On se jich zeptal: „A co to bylo?“

            Faráři mu odpověděli: „Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný, slovem i skutkem před bohem, i před vším lidem, naší velekněží a členové rady vydali, aby byl na smrt odsouzen, a ukřižovali ho jak vídeňský párek, jak kabanos. A my jsme doufali, že je to ten, který nás má vykoupit.

            Ale už je to tisíc devět set osmdesát sedm let, co se to stalo. Ovšem některé z žen nás ohromily. Byly totiž tehdy zrána u hrobu a nenalezly jeho tělo a vyprávěly, že měly i vidění andělů, že jich bylo všude najednou plno, kteří říkali, že je živ, ale PMS to určitě nebyl. Někteří z nás pak odešli k jeho hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli.

            A on jim řekl: „Jak jste nechápaví, blbí faráři!

            To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci o světelné bytostné podstatě?

            Že, ten kdo koná skutky ctnosti, jako je konal Ježíš, kterého jste viděli a který zemřel na kříži, v dostatečném odosobnění, žije jako činná bytost ve stavu, jehož emanace vytvářejí siluetu duchovní bytnosti. Tato bytnost se stává prostředím, kam se postupně přesune vědomí člověka, který koná skutky ctnosti.

            Při zániku jeho existence, například na kříži, na kterém dle vás zemřel ten, o kterém mluvíte, se tam jeho vědomí přesune zcela a to je předpokladem budoucí objektivizace ve sféře, kam bytostná světelná bytostná podstata, vámi hodně nepřesně nazývána, duch svatý, kvalitativně náleží, tedy v nebi.

            To, co nazýváte vykoupením, je substancionální stav emanací mravností, které dozrávají do bytostného stavu.

            Proč jste potom, vy hloupí, tak zmatení ze smrti toho, koho jste považovali za svého Spasitele?

            Nenaslouchali jste snad prorokům, a proto nevíte, že mystická smrt je duševním usmrcením a proto i začátkem duševní a mravní obrody, která předchází duchovní obrodu?

            Nevíte, že smrt na kříži je smrtí duše, onoho souhrnu citů, chtění a popudů, jež jsou zcela soustředěné do světa smyslů, tedy, že je pouze smrtí toho, co bylo v Ježíši, kterého považujete za bohočlověka, lidským?

            Nechápete, že smrt na kříži, je počátkem toho, co je nadlidské?

            Ale jak byste to mohli chápat?

            Vždyť vaše věrouka, její dogmata ostře od sebe oddělují člověka na jedné straně a boha a spasitele na straně druhé, vaše věrouka staví mezi člověka a boha zeď, a tak člověka od boha odděluje, aby ho tím duchovně poškozovala, o vás, farářích, jež jste vykonavatelé tohoto zla, ani nemluvě.

            Vy jste povinni chápat svět a stvoření podle církevních teologických dogmat a tím si připravujete nejen sebe, ale i ty, které nazýváte svými ovečkami, a za jejichž pastýře se považujete, o ztotožnění s absolutnem, sami sobě i svým ovečkám bráníte v realizaci nadtvárného skutečna, které má božskou povahu.“

            Tu se oněma dvěma farářům konečně otevřely oči a oni jej poznali.

            Pevně nacvičeným pohybem uchopili kříže, jež se jim při chůzi houpaly na hrudi, napřáhli s nimi předpisově ruce a unisono zvolali: „Odstup, Satane!

            Poznali jsme tě, náš neoklameš!

            Tvoje lži odporují učení, v němž nám církev zjevuje pravdu!

            Zmiz z tohoto světa, zlý duchu, a už se v něm víc neukazuj!“

            Kříže zafungovaly a stejně tak i zaříkávání vysvěcených osob, Ježíš zmizel a už se víc v tomto světě neukázal.