Válka na Ukrajině je to nejlepší řešení, polemika s panem P. Hannigem

Pan Hannig tvrdí, že válka je to nejhorší řešení. To je ovšem tragický omyl, který se nám může krutě vymstít

„Nikdo z nás válku na našem území nezažil,“ dopouští se pan Hannig hned v první větě perexu ke svému článku „Válka je to nejhorší řešení“ hrubé nepravdy.

            „A co Václav Klaus? Který během Pražského povstání sám zneškodnil dobře tucet nepřátelských obrněnců?“ ptám se pohoršeně, konfrontován s touto obludnou nepravdou, kterou vypustil do světa pan Hannig, protože Václav Klaus přece stále žije a stejně tak žije i v paměti českého lidu, a nikdy z ní nevymizí, hrdinství VáclavaKlause, s jakým odpaloval jednu pancéřovou pěst za druhou (na rozdíl od Havla, kterého choval na klíně kat českého národa Heydrich)

            Toto demagogické opomenutí našeho prvního, čistě českého prezidenta (Havla za českého prezidenta opravdu nepovažuji) jehož se pan Hannig nejspíše záměrně dopouští, jako kandidát na prezidenta musí vědět, kdo seděl na českém prezidentském stolci, je však ničím, při vší úctě k Václavu Klausovi, proti obludnosti dalšího obsahu článku pana Hanniga, který je ve skutečnosti manifestem zrůdného pacifismu.

            Ano, toho pacifismu, jehož skutečné ledví odhaluje ve své, dnes již v kultovním eseji skvělý, nutno dodat, že konzervativní, myslitel Roman Joch, když si bere na paškál tu z největších zrůd, která kdy po zemi chodila a to Johna Lennona  a jeho píseň Imagine, jednu z dvou nejodpornějších písní, jaké kdy člověk stvořil (spolu s písní Chvalte Hospodina).

            Pan Joch v tomto svém kultovním eseji píše: „Válka je sice zlo, ano, ale není tím nejhorším zlem“.

Tím je podle jeho přesvědčení dobrovolná rezignace na svobodu bez boje, což má za následek, že se svobodní lidé stanou otroky

            Nemá pan Joch pravdu?

            Respektive, kdo si troufne tvrdit, že pan Joch nemá pravdu?

            Joch totiž varuje před zrůdností pacifismu, který, kromě Lennona, propagovala i taková monstra jako L.V. Tolstoj či Gándhí.

            Aby, ostatně velmi bravurně, dokázal zrůdnost pacifismu, použil Roman Joch následující příklad. Představme, když už nás k tomu Lennon vyzývá, že by se v roce 1940 mírumilovní lidé řídili radou Johna Lennona.

            Jak by pak vypadal svět?

            Vypadal by tak, že by Hitler v době napsání písně Imagine měl 82 let (pokud by se ho lékařům podařilo udržet při životě, nebo naklonovat) a spokojeně by se díval na svou Evropu, která by byla velkým jedním hřbitovem a koncetrákem.

            To bychom opravdu chtěli?

            Že se tak nestalo, vděčíme tomu, že lidé, třebaže sebevíce prahli po míru, byli ochotní jít do zla jménem válka. Bez tohoto zla by nebylo vítězství nad skutečným Zlem, které zosobňuje postata německého nacistického.

            A teď, padesát let po tomto, co Lennon napsal zrůdnost jménem Imagine, píše pan Hannig, tváří v tvář situaci na Ukrajině, bez jediného uzardění tato neméně zrůdná slova: „Na závěr svého zamyšlení nad situací na hranicích Ukrajiny a Ruska bych rád uvedl slogan nás mladých v druhé polovině šedesátých let. Je to název hitu naší nejdéle hrající rockové skupiny, Synkopy 61 ,Válka je vůl‘ ze šedesátých let.

Tito moravští Beach Boys, jak se jim přezdívalo, svou vlastní tvorbou vystihli to, čím žila mladá Amerika té doby. Odporem k válce. ,Make love, not war‘, ,Dělej lásku (miluj), ne válku‘. Američané tehdy museli narukovat do Vietnamu a umírali tam. Toto protiválečné hnutí, za které se postavilo spoustu nejslavnějších umělců té doby, mělo svým způsobem také vliv na ukončení tehdejších exteritoriálních amerických válečných operací. Mějme na paměti, že válka je to nejhorší řešení.“

            Fajn, takže podle pana Hanniga má Rusko jen přihlížet k tomu, jak jej Zlo obkličuje ze všech stran, má nečinně přihlížet tomu, jak na Ukrajině rostou jak houby po radioaktivním dešti americké základny, ze kterých doletí americké rakety do Moskvy za čtyři minuty?

            Vzpamatujte se, proboha svatého, pane Hannigu!           

Roman Joch to správně napsal, že někdy je nutné zabíjet, riskovat při tom svůj život a případně i umřít, aby statisíce a miliony nevinných mohly žít ve svobodě, nezotročení americkým imperialismem.

To, co napsal pan Hannig, to je bez diskuze jeden z nejdestruktivnějších manifestů v dějinách lidstva (spolu se Starým zákonem). Je nebezpečnější o to více, že pro duše idealistů s hodným srdcem, leč nedovzdělaným mozkem je velice svůdný, protože se nabízí mír, za nímž je však

Větší škody vždy napáchá vlk v rouše beránčím než vlk v rouše vlčím.

            Ctím pana Hanniga jako skvělého hudebníka (byl to on, kdo doslova vypiplal Lucii Bílou), leč zde jsem nucen konstatovat, že spolkl západní propagandě návnadu i s navijákem.

            Větší škody napáchá NATO, onen vlk v rouše beránčím, než vlk v rouše vlčím (vlk ovšem jen podle západní propagandy), to znamená Rusko.

            Spravedlivá válka je vždy víc než otrocký mír. Válka Ruska proti fašistům je spravedlivá, protože svatá.  Rusko má nejen právo, ale povinnost bránit své území a jedině Rusko dokáže porazit Zlo, kterým jsou USA, a které nás už takřka pohltilo.

            Nechceme-li skončit jako otroci, nechceme-li mít na svém území americké a chemické jaderné zbraně, chceme-li opět svobodně dýchat, pak je válka na Ukrajině tím nejlepším řešením.

Nejlepším, protože jediným. Dělání lásky, jak nás k němu vyzývá ve svém zrůdném manifestu pan Hannig, z nás amerického otroctví skutečně nevysvobodí. Ta skutečná a pravá svoboda přijde, jak už tolikrát, jen s válkou proti NATO, tedy přijde s ruskými vojsky, protože věčný pokoj v Evropě bude až tehdy, ať se to panu Hannigovi nelíbí, kolik chce, až se kozácký kůň napije z Vltavy.