Václav Klaus je takový náš malý český Biden

Už víc jak padesát let je oportunismus Václava Klause nádhernou ukázkou toho, že i naše země dokáže vyprodukovat takové charaktery jako je nynější americký prezident Biden

            Už jedenáct let uplynulo od oné chvíle, kdy si Václav Klaus potřásal rukou s Biden a tato chvíle se mu navždy vryla do mozku.

Vykračuje si totiž letos v lednu takto Václav Klaus po dlouhých chodbách svého Institutu, a všem vykládá: „Já jsem Biden! Je pravda, že je Biden klasickým představitelem amerického establishmentu – ale je to možné říci jen v jednom jediném smyslu: Biden za téměř pět desetiletí v politice prokázal, že odkudkoli vítr v Demokratické straně fouká, Biden je vždy na místě“. Nemá žádný etický nebo ideologický základ. Je tvárný (formbar) a ovlivnitelný (beeinflussbar).

Zrovna jako já, já jsem taky vždy na místě, odkudkoliv vítr vane. Napřed mě z akademie vyhodili do ČSBS, na podřazené místo, kde jsem dřel jako kůň, místo, aby mě poslali do kotelny, kde bych mohl studovat zahraniční odbornou literaturu, pak jsem zase nepracoval a nevytvářel žádné skutečné hodnoty v komunistickém Prognostickém ústavu, pak jsem pro měnu dělal křoví Havlovi, podepsal Lisabonskou smlouvu, ukradl pero, a teď nenosím bederní roušku. Pro levicově radikální demokraty je můj oportunismus přesně to, co potřebují, protože já jsem ve své podstatě levičák, nikdy jsem neudělal nic skutečně pravicového, Havel je proti mně hotový Trump!“

            „Jo, ty jsi Biden, ať visíme jestli ne, stejný oportunista, tvárný a ovlivnitelný,“ přikyvují všichni souhlasně v čele s Jaklem a Vajglem, berou s neskrývaným obdivem Václava Klause za ruku a důvěrně mu sdělují: „vždyť mi taky všude říkáme, že Klaus je ,stará struktura´, která nemá zájem o revoluce, ale jeho oportunismus naznačuje, že to může být i jinak. I oportunismus může otevřít cestu k revoluci – je-li země na natěšena na revoluci a na to, že na Hradě bude zase Klaus a my, jeho věrní zbrojnoši s ním.“

            „Tato země si to zaslouží a vy taky, abych byl zase prezident, jsem jedinou nadějí všeho lidstva, ať žije Klaus, blbost je opium lidstva!“ zvolá dojatě Václav Klaus a mašíruje si to dál po chodbě svého Institutu.

Má pravdu, prof. Klaus, když říká, že izolovat by se měli především nemocní lidé, on ten jeho Institut není zase tak zbytečná věc, jak by se mohlo na první pohled zdát, i ty největší blázince často zvenčí vypadají jako rozkošné vilky a na Hanspaulce obzvláště.