Už tak drahé energie budou ještě dražší

Indičtí zelení do toho praštili! Za poněkud extrémní či ambiciózní byli označováni už v minulých letech. Ovšem nyní se do úsilí o záchranu světa dali s ještě větší vervou Litvínov

            „Cože, vy sedíte potmě! Vždyť si nemůžete vidět ani na špičku nosu!“ zvolal jsem zděšeně, když jsem navštívil Gandhího a on vám, představte si, sedí doma v naprosté tmě, takže jsem si na něj musel posvítit karbidovou svítilnou, jinak bych na něho vůbec neviděl.

            „Jak bych mohl svítit, když jsem upadl do naprosté energetické chudoby, energie jsou teď u nás v Indii po čertech drahé,“ odpověděl mi smutně Gándhí.

            „Cože, i u vás v Indii předpověděla Markéta Šichtařová energetickou krizi kvůli německému zelenému šílenství?“ zhrozil jsem se, že snad i v Indii podlehli zelené ideologii a dočista se zbláznili.

            „Ano, i u nás v Indii předpověděla Markéta Šichtařová energetickou krizi,“ řekl Gándhí a jeho hlas zněl ve tmě opravdu smutně, „abychom spotřebovali, dejme tomu, jednu megawatthodinu z nových zdrojů, musíme mít k dispozici příkon nikoliv jednu, ale dvě megawatthodiny příkonu z obnovitelných zdrojů kvůli jejich nestabilitě. Takže to už by znamenalo nikoliv zdvojnásobení, ale zečtyřnásobení příkonu!

My přitom vypínáme kvůli zelené ideologii stabilní klasické zdroje a nenahrazujeme je dostatečně rychle zdroji novými, takže příkon rozhodně nepřibývá, a už vůbec ne stabilní.

To právě tohle je hlavním důvodem energetické krize a prudkého růstu cen energií. A pokud jste si mysleli, že energie dlouhodobě zlevní, tak jste vedle jako jedle, protože zelení teď tlačí na ještě rychlejší vypínání zdrojů. Čím rychleji se budou staré, klasické a stabilní zdroje vypínat, tím rychleji bude energie zdražovat.

            Politici se prostě u nás zbláznili.

            Víte, co navrhuje třeba taková Zohra Chatterjiová, bývalá šéfka společnosti Coal India Limited – státního podniku, který je zodpovědný za 80 % dodávek uhlí do země. “Elektřina pohání všechno, takže nedostatek uhlí ovlivní veškerý průmysl?“

            „Co navrhuje?“ chtěl jsem vědět.

            „Navrhuje, abychom, tady u nás v Indii, snížili přílišnou závislost na uhlí a začali agresivněji prosazovat strategii obnovitelných zdrojů.

            Ale já jsem proti jakémukoliv násilí!“ zabědoval Gándhí.

            „Panebože, tak u vás se politici taky zbláznili! To je nějaká zelená pandemie, nebo co!“ kroutil jsem nevěřícně hlavou.

            „Ale bude ještě hůř. Drahé energie budou ještě dražší,“ ubezpečil mě Gándhí.

            „Ještě dražší?“ vstaly mi vlasy na hlavě děsem.

            „Ano, ještě dražší,“ přikývl Gándhí a div se nerozbrečel, „nejbohatší Asijec Mukéš Ambání investuje v příštích deseti až patnácti letech šest bilionů rupií, tedy asi 1,7 bilionu korun, do obnovitelných zdrojů energie v západoindickém státě Gudžarát.

Miliardář tak chce tomuto státu pomoci dosáhnout uhlíkové neutrality. Za většinu peněz ze zmiňované částky má být v regionu postavena nová elektrárna a vodíkový systém. Počítá se také s vytvořením až milionu pracovních míst. Ambání se už delší dobu snaží zbavit svoji petrochemickou firmu Reliance Industries závislosti na ropě a chce ji přetvořit na globální technologický gigant.“

            „Panebože další zelený blázen. A blázen na druhou, protože chce vrazit do zeleného šílenství vlastní prachy a ne prachy daňových poplatníků, celá Indie se promění v jeden velký slum! Já se z toho zblázním!“ zasténal jsem.

            „Já už jsem se z toho zbláznil,“ přiznal se Gándhí a dodal, „sedím tady ve tmě, nemám čím svítit a leze mi to na mozek. Tahle moderní náboženství a fanatismy a lockdowny a fotovoltaiky a větrné elektrárny nás jednoho dne zničí, rozvrátí naši ekonomiku, přivedou na mizinu – možná za dvacet, možná za třicet let, kdoví. A dobře tak. Už aby na troskách zchudlé civilizace mohlo vyrůst něco smysluplnějšího.

            Ale co smysluplnějšího, to už vám neřeknu.“

            „Co vím, tak nejsmysluplnější jsou auta na benzín. Nic smysluplnějšího prostě neexistuje, a ani existovat nemůže. I ta vaše slavná satjágraha je proti benzínovým autům naprostý nesmysl,“ odpověděl jsem.

            „Vidíte, a já jsem takové blbosti zasvětil život místo toho, abych strávil mnohem užitečněji celý život v autě na ucpané D1,“ povzdychl si ten velký muž a rozplakal se jako dítě, a tak jsem raději svoji karbidovou svítilnu zhasil, sám dobře vím, jak je mužům, a těm velkým obzvláště, trapně, když nemohou plakat o samotě, zalezlí pod manželskou postelí.