Už ne Kalousek, ale Michal Šmarda je teď největším nebezpečím pro Česko

Každý občan České republiky, který ještě umí číst, a proto si může přečíst Ústavu, dobře ví, že největším nebezpečím pro demokracii v Česku už není Kalousek, nýbrž Šmarda

            Mé temné proroctví se, bohužel, vyplnilo.

            Varoval jsem Babiše: „Neber, toho Šmardu do vlády!

            Jak ho budeš ty, tak kulturní člověk s brilantním projevem, představovat třeba Macronovi v Národní galerii, kde je tvoje manželka pečená vařená?

            Jak mu, nebo rakouskému kancléři někde ve Vídeňské opeře, budeš říkat: ,To je, prosím pěkně, náš ne prezident, nebo premiér, ale náš ministr kultury!

            Ano, slyšíte dobře, Herr či monsieur, ministr kultury!

            Andreji, varuji tě před tím člověkem!

            Úplně ti rozvrátí vládu!

            Vláda má být jeden tým, který maká, až mu boule naskakují za ušima!

            Ale jak chceš makat, jak chceš budovat dálnice, zvyšovat důchody, řešit sucho a kůrovce a hraboše s takovým člověkem ve vládě?“

            Ale Andrej jen smutně pokrčil rameny.

            „Kdybych řídil stát jako firmu, tak bych toho člověka vůbec do vlády nevzal,“ usmál se smutně a strniště na jeho tváři v tu chvíli připomínalo skutečné strniště na poli, jež stalo se letos pozemským rájem hrabošů, „jenže já musím respektovat koaliční smlouvu.“

            „Vyser se, proboha, na nějakou koaliční smlouvu!

            Nedovol, aby si Šmarda bral jako rukojmí všechny obyvatele země, nedovol, aby pohrdal ústavou jako bezcenným papírem!“ chytil jsem Andreje pod krkem a třásl jím, abych mu dodal kuráže.

            Ale Andrej byl měkký.

            „Musím respektovat koaliční smlouvu.

            Co by si o mě pomyslel mí voliči, kdybych nedržel čestné slovo, které jsem dal jako chlap?“

            Pochopil jsem, že je vše ztraceno, že se naše nezadržitelně země řítí do katastrofy, která v našich dějinách snad ani nemá obdoby.

            Nemýlil jsem se...

            Byla horká srpnová neděle.

            Vláda makala jako urvaná, ze všech se ministrů ANO se kouřilo jako se zapařeného sena, jen Šmarda nic nedělal, seděl s rukama za hlavou a pískal si árii z Verdiho opery (samozřejmě, že vůbec nevěděl z které), ačkoliv ho Babiš na kolenou už mnohokrát prosil, aby taky makal jako on.

            Po jedné takové, opět marné prosbě, se Šmarda drze usmál a řekl: „Zloděje poslouchat nebudu!“

            „Co?“ zablekotal nešťastný Babiš.

            „Zloděje poslouchat nebudu!“ vykřikl zase Šmarda a zatvářil se tak drze, jako by ho Babiš opravdu představoval Macronovi v Národní galerii.

            „Já taky nebudu poslouchat zloděje!“ vyskočila zničehonic ze svého místa ministryně Benešová a taky se zatvářila drze a přestala úplně makat.

            „Já taky ne, hrom do police, ať nevážím metrák!“ vyskočila jako na povel nějakých spiklenců ministryně Schillerová a na důkaz toho začala hýkat jako osel, „iá, iá, iá!“

            Oslí hýkání bylo zřejmě předem domluveným signálem, protože v tu ránu všichni ministři za ANO vyskočili ze svých míst, přestali makat a místo toho začali hýkat jako osli: „Iá, iá!“

            Tak Šmarda, přesně jak jsem to předpověděl, zcela rozvrátil Babišovi jeho vládu, a nebýt pana prezidenta, který, v souladu s ústavou, duchapřítomně jmenoval vládu odborníků (využiv při to svou dávnou premiérskou zkušenost), byla by naše krásná země během chvilky rozvrácena zrovna tak,  že vůbec nebylo by líp, ale mnohem, mnohem hůř!