Už je to u nás zase jako za totáče

Myslíte si, že se můj článek dostane okamžitě automaticky na titulku? Nedostane, protože je to u nás jako za totáče, a čemu se divíme, když iDNES patří Babišovi?

Káťu zbožňuji, udělal bych pro ni všechno, ale někdy se pohádáme jako psi, rafáme se a koušeme, nakonec musí přiběhnout lidé a polít pořádně ledovou vodou, aby nás od sebe odtrhli.

Většinou se hádáme kvůli totáči.

„Už je to u nás jako za totáče!“ povzdechnu si vždycky a to Káťu, ačkoliv je to pravda, spolehlivě rozčílí.

„Jo, jako za totáče? Běž si do Německa, tam je to jako za totáče! Popíráš klimatickou změnu? Tak ti snížíme sociální kredit a nepoletíš na Kanáry!“ vyštěkne na mě Káťa.

„Haha, s tím svým Německem jdi někam! Já žiji tady a žiju tady jak za totáče!

Proč se tak Zeman bratříčkoval s Čínou, kde došli s umělou inteligencí, která bude hlídat lidi, nejdál?

Proč se nezakázalo Forum 24, které šíří evidentní dezinformace?

Protože žijeme v totáči,“ vmetu Káti do obličeje, protože mě ta její nevšímavost fakt sere.

Žijeme v totáči, voliči Babiše si nemůžou koupit levné máslo, protože nemají nárok na slevové akce, a Káťa bude tvrdit, že totáč je v Německu a ne u nás.

„Tak jak můžu vědět, že je v Německu totáč? Kdyby u nás byl totáč, tak bych nemohla vědět, že je v Německu totáč, že se v Německu masově vyhazuje z práce!

Jak může být u nás totáč, když vím, že generální štáb AČR úplně zešílel a ve spolupráci se zfašizovanou vládou Petra Fialy hledá cesty, jak ČR co nejrychleji zatáhnout do otevřeného konfliktu s Ruskem, pokud k tomu dá aliance v Bruselu šanci?

Aha, teď jsi zticha!

No tak mi teda, ještě řekni, jak může být u nás totáč, když vím, že Černochová v projevu na velitelském shromáždění odhalila, že dojde ke spuštění virtuálních náborových středisek, tedy náborů přes internetové stránky, kde ministerstvo bude cílit hlavně na mládež a mladé lidi, kteří hrají na konzolích a počítačích Call of Duty a Fortnite, a kteří o válce mají zkreslenou představu a neví, že hlavním úkolem výcviku každého vojáka je zbavit ho strachu ze smrti a zabíjet jiné lidi. 

A jak můžu vědět, když je totáč, že Erich Maria Remarque řekl, že válka je osobní, a že chtěl tímto citátem všem bláznům toužícím po válce vysvětlit to hlavní.

Jakmile do té války vstoupí, stane se od té chvíle celá válka pro ně osobní záležitostí a každého, koho zastřelí, tak zastřelí kvůli tomu, že budou mít strach, že budou zastřeleni sami.

Do války se s představou boje za svobodu, za denacifikaci. Ale první útok vás přesvědčí, že to je pouze boj o váš holý vlastní život. Remarque uměl vylíčit jako málokdo, co je to vlastně válka. Žádná svoboda, žádné ideály, žádná denacifikace, jenom boj o vlastí život. Válka je osobní záležitost, jakmile do ní člověk vstoupí. A starší lidé se zkušenostmi to vědí. Mladí nevědí nic, ty je možné nahnat do zákopů pomocí propagandy a médií.

Kdyby byl totáč, tak bych to nevěděla, protože právě to by chtěl totáč před námi utajit!“ řve na mě Káťa jako šílená, aby mi dokázala, že není u nás totáč.

Ale já se nedám zastrašit tím jejím řevem.

Řeknu s ledovým klidem: „Je u nás totáč. Proč by jinak v roce 2016 a 2012 psaly noviny, konkrétně Babišovy Lidovky, že Evropská unie získala na olympiádě nejvíc medailí? Takové oslavné články na sportovce se přece píšou v Rusku, nebo v Číně!“
Káťa zalapala po dechu. Na to neměla odpověď, články z roku 2016 a 2012 jasně dokazují, že je u nás totáč, protože nejvíce medailí na olympiádě získala Evropská unie, to musela uznat i ona.

A protože Káťa nesnáší, když nemá čím argumentovat, tak zlostně zasyčela: „Nenávidím tě!“

Usmál jsem se a dorazil ji.

„A co ty tvoje mrkváče, co máš na sobě? Ty se přece nosily za totáče!

Tak to prostě, Káťo, je, s tím svým jako že pravicovým smýšlením se můžeš jít vycpat, můžeš jít s ním do prdele, to ti říkám na rovinu. Nadnárodní finanční kapitál nám tady z toho udělal totalitu jedna báseň a ty ještě budeš něco vykřikovat o tom, že u nás není totáč?

Komu patří média, která nás oblbují?

Státu, komunistům?

Ne, patří nadnárodnímu kapitálu, který ovládá státy!

Kdo tlačí green deal?

Komunisti?

Ne green deal tlačí ten tvůj slavný finanční kapitál!

Žijeme v kapitalistické totalitě, nejsme zotročeni komunisty, ale všemi těmi Sorosy, Rothschildy a Rockfelllery!

Otevři konečně oči, Káťo, a podívej se na to, v čem žijeme!

A podívej se hlavně na sebe! Sama máš mrkváče, jak za totáče!“

A Káťa zahnaná do kouta se na mě v tomto momentě, když ji připomenu, že totáč, ve kterém žijeme, je kapitalistický totáč, vrhne jako smyslů zbavená.

Rveme se a rafáme jako psi, musí přiběhnout lidi a polít nás studenou vodou, aby nás mohli od sebe roztrhnout.

Káťi se zvedá hruď hněvem, ale i ona dobře ví, že žijeme v totáči, zbaveni svobody.

Dobře ví, že přecházíme ve svých domovech sem a tam, že rozhazujeme ruce a naříkáme: „Takto se už nedá žít. Musí se něco stát, abychom byli zase svobodní, to přece není možné! Musí přijít nějaké revoluce, musíme se vzbouřit proti totalitě, která nám zajišťuje chléb a hry a sociální sítě!“

Ale nic se nestane.

Už navěky budeme nesvobodní, už se zašlo příliš daleko, už jsme příliš zotročeni, už nerozeznáme svobodu od od pouhé iluze svobody. Ti, co vládnou tomuto světu, nás dostali tam, kam chtěli. Za to, abychom měli třeba  auto, a cítili se v něm svobodní, nebo nás nesmazali na Facebooku, zaprodáme klidně i duši.

Není z toho cesty ven, Káťo, vlastně ti závidím tu tvoji naivitu, i když ty tvoje mrkváče jsou fakt, jak z totáče.