Už chápete, že multikulturní levičák nemá nikdy dost, když chce doživotně zakázat tabák?

Až se doživotně zakáže tabák, tak už si nedopřejete onu nadpozemskou rozkoš, jakou dokáže v člověku vyvolat jen vodní dýmka, o dobře nakouřené pěnovce ani nemluvě, pan Vorel by mohl vyprávět

Ladik se s tím nesere, když jde o chlast, nebo o cigára.

Chlast zjasňuje mysl, činí lidi střízlivými v tom smyslu, že prohlédnou každou lež.

„Kdo chlastá, toho si jen tak neomotáte kolem prstu! To věděli už Židé v devatenáctém století, když houfně otevírali své lidové kořalny!“ hlásá Ladik.

A o cigaretách hlásá tohle: „Nikotin osvobozuje stejně jako heroin, kdo hulí, ten nezradí vlast ani za šluka!“

Vím, že když jde o chlast a cigára, tak se tím Ladik nesere, že nezná ani bratra Slovana.

A tak jsem vůbec nedivil tomu, že Ladik tuhle vtrhl do Kremlu jako NATO do Ruska, chytl nebohého Putina a třásl s ním na celé ruské kolo, jako by chtěl z něho vytřást tu černou fazoli, co má Putin na místo duše.

„Ty multikulturní svině, tak ty toho nemáš dost, ty levičácká buzno!?

Dělá ti dobře, že staří chlapi musí chodit kouřit ven a postávat na chodníku, dešti a tom vašem ruském mrazu, protože ty jsi zakázal v Rusku kouření!

Takto nedůstojně zacházet s lidmi, kteří jsou závislí na nikotinu a na alkoholu!

Naplivat ti do ksichtu, hajzle za tu tvoji speciální operaci proti kuřákům!“

Samozřejmě, že všichni byli Ladikovým extempore velmi zaskočeni.

Putin se nebránil vůbec, i když umí Judo, ostatní přihlíželi jako jantarové sochy.

První se vzpamatoval Peskov.

Nevrhl se sice na Ladika, to ne, ale za to, což bylo v dané situaci ostatně i mnohem vhodnější, důrazně pronesl: „Vladimir Vladimirovič vyznavá zdravý životní styl, sportuje a kuřáky nemá rád. V jeho okolí kouří vlastně jen Lavrov. Však mu taky za to Vladimir Vladimirovič strhává sto procent z platu. Popravdě řečeno, kdyby Lavrov nebyl poloviční Armén, tak by už dávno vypadl při kouření z okna.

Proto taky Vladimir Vladimirovič zakázal lidem kouřit na balkónech. Kdo neposlechne, bude mobilizován bez ohledu na pohlaví.“

Ale takové řeči Ladika jen ještě víc rozzuřily.

„Ty drž hubu, ty držko jedna!“ zařval a dobře mířeným chrchlem trefil Peskova rovnou do čela, takže ten zmlkl.

Pak se Ladik zase otočil k Putinovi a zdvihl jej za klopy tak, že jejich obličeje dělil prostor ne širší než jeden centimetr.

„A teď dobře poslouchej, co ti řeknu ty skřete!“ zasyčel Ladik a výraz jeho tváře opravdu nevypadal nijak přívětivě, „zakázal jsi kouření v restauracích, barech, taky v hotelích a vlacích! Zakázal jsi reklamu tabákových firem, zakázal jsi prodej cigaret v kioscích.

Ale já dobře vím, že jen u toho nezůstaneš!

Že půjdeš dál, že zakážeš i vojákům, aby kouřili na lodích, na leteckých základnách, nebo rovnou v tanku.

Zkus to!

Říkám ti zkus to!

A já z tebe udělám takové zrnko písku, že tě nepozná ani vlastní Zelenskyj!“

Pak Ladik pustil Putina a vyšel důstojně z Kremlu, zatímco všichni ostatní se třásli strachem.

„To je ale číslo, ten náš Ladik!“ otřásal se smíchem Rockfeller jr. IX., když jsem mu tuto historku vyprávěl.

„Ba, je to číslo ten náš Ladik,“ smál se starý Rothschild, kterému už táhlo na dvacátý křížek a který u toho taky byl, když jsem vyprávěl o Ladikovi.

„Vlastně má Ladik pravdu,“ nepřestával se smát Rockfeller jr. IX. A oči mu šibalsky jiskřily, „když člověk neprotestuje proti omezování práv jiných, v tomto případě práva na cigára, tak brzy budou omezena i práva jeho. Tak to na světě bylo, a tak to na světě i bude!“

„Mně zrovna o tom něco vykládejte! Jejda, kolik já si toho kvůli tomu užil, haha!“ řehnil se starý Rothschild a vesele dodával, „co kdybychom si zapálili pravé kubánské doutníky a popíjeli k tomu pravý dominikánský rum?

Co říkáte?

To by mohl být pěkný večer, když jsme tady sami chlapi!“

„Souhlasím!“ vykřikl jsem a dodal, „víte, čeho jsem si všiml? Že když si odpoledne, řekněme kolem páté hodiny, zapálím doutník a začnu popíjet k tomu dominikánský rum, tak mi večer uteče, ani nevím jak. Než se naděju, jsou tři hodiny ráno a je nejvyšší čas jít do práce!

„Já to mám taky tak!“ přiznal se Rockfeller jr. IX.

„Já jakbysmet! Když za večer vypiju litr dominikánského rumu, tak pomalu ani nevím, že už je ráno!“ přiznal se i starý Rothschild.

A tak jsme si zapálili kubánské doutníky, vytáhli ve čtyřech (byl tam s námi ještě Jelcin) desetilitrový soudek dominikánského rumu a dívali se u toho na Českou televizi. Starý Rothschil měl pravdu jako vždy, byl to opravdu pěkný večer, i když jsme tam byli jen samí chlapi.