Upřímný vzkaz přátelům svobodného Ruska

Cituji ze dne 16.03. 2021: „Skupina českých poslanců a senátorů vytvořila deformovanou platformu Přátelé svobodného Ruska“

            Ivan Ivanovič hleděl na protější panelák z okna, které mělo místo skla igelit, protože igelit prostě vydrží víc než sklo.

            „Vidíte, dal jsem ho tam už před třemi lety a pořád drží jako Putin v Kremlu,“ pokýval hlavou Ivan Ivanovič a pokračoval, „dejte pokoj s nějakou svobodou, na co by nám Rusům, byla?

            To, je to poslední, co potřebujeme, my si vystačíme s tím naším barbarstvím. Toho si vážíme více než svobody, naše barbarství je pro nás vším. Ano, jsme barbaři, totiž musíme být barbaři, protože naše barbarství je svaté.

            A víte proč?

            Protože, co je ruské, to je svaté, a proto i naše barbarství je svaté. Ano, je to tak, my Rusové jsme svatí jen tehdy, když jsme barbaři, barbarství je, abych tak řekl, smyslem naší svaté existence, jsme to my Rusové, kteří proti dekadenci Západu stavíme naše čistá srdce barbarů. Byli to přece barbaři, kteří nakonec ovládli Řím, a proto je i Moskva třetím Římem, metropolí barbarství, ovšem barbarství svatého.

            Ostatně není pravda, že nejsme svobodní.

            Jsme svobodní a naší svobodou je vodka.

            Vezměte nám vodku a vezmete nám i svobodu.

            Když se Rus napije, je tím nejsvobodnějším člověkem na Zemi, a dá-li bůh, bude jednou i tím nejsvobodnějším člověkem i na všech ostatních planetách a všech galaxiích, vždyť i tam už brzy poletíme!

            Tam na Západě si myslí, že nemáme u nás v Rusku svobodu. A přitom my tady nevíme, co si se svobodou počít, protože garantem svobody každého Rusa je náš gosudar.

            Co jiného je, ptám se, se svoboda, když si může člověk dělat, co se mu zlíbí?

            A gosudar dělá, co se mu zlíbí. Na nic nehledí, a tak je to správně, protože gosudarova svoboda, je i naší svobodou!

            Ano, víme, že tam všichni nahoře kradou, a gosudar krade nejvíc, ale taky víme, že dokud budou krást, tak je u nás v Rusku všechno v nejlepším pořádku. Taková je totiž, už nás po staletí, tradice, kterou si chráníme.

            ,Bože dej, aby ti nahoře nepřestali krást, protože pak by už Rusko nebylo Ruskem!‘ modlíme se za ty nahoře, aby snad nepřestali krást, aby byli pořád svobodní a mohli dělat, co se jim zlíbí.

            Přijdete na úřad, okradou vás, potkáte milicionáře, okrade vás, ale vy se na ně nezlobíte, právě naopak!

            Kritizovat, nebo se dokonce na někoho zlobit, to my nemáme ve zvyku.

            ,Tuhle jsem byl na úřadě, chtěli po mě dva tisíce rublů bokem, tak jsem jim dal tři tisíce, jsou to kabrňáci!‘ chválíme všechny, kdo nás okrádají, protože právě to se nám Rusům líbí.

            A pořád lepší, když nám vládnou zloději, než aby nám vládli buzeranti!

            Vidíte tu mouchu?“

            Ivan Ivanovič ukázal na mouchu, která lezla po igelitu.

            „Vidím, je to masařka,“ přitakal jsem.

            „I ta moucha si myslí, že je to sklo a ne igelit! Tu máš!“ Ivan Ivanovič připlácl mouchu svou medvědí tlapou a přitom protrhl igelit.

            Dovnitř se začal drát okamžitě studený ledový vzduch, kdepak, do přehlídky na Den vítězství pořád zbývají skoro ještě dva měsíce, jedna moucha ještě jaro nedělá ani tady u nás v Pokrovu ve Vladimirské oblasti, vždyť je teprve březen, své vatované kazajky ještě dlouho neodložíme.