Udavač z čajovny, dokud se udává, ještě se nepochcípalo!

Pan Ondřej Filipczyk mě obviňuje, že jsem udal jeho diskuzní příspěvek pod mým článkem administraci, načež byl tento smazán. Ano, udal jsem ho a udám ho klidně zas, když to bude třeba!

            Jak už zcela jistě pochopili i ti nejméně bystří z vás (a na to, abyste to pochopili, nemusíte být opravdu učitelkami češtiny), nejsem ve skutečnosti žádný Karel Trčálek. Texty na objednávku (mluvím teď o svých článcích) musí psát profesionál, nikoliv absolvent hnojárny, žijící v jakési řiti, která může děkovat Bohu za to, že má vůbec vlastní PSČ, totální vidlák, který navíc ještě pracuje manuálně.

            Samozřejmě, že nejsem Karel Trčálek, kterýžto nicotný nick používám, protože jsem náš největší žijící básník. Výše uvedený nick používám z toho prostého důvodu, že už mám až po krk těch sentimentálních sraček, které produkuju, ale na druhé straně dobře chápu, že nemůžu kousat do ruky, která mne živí a proto, z těchto čistě praktických důvodů, používám krycí jméno Karel Trčálek.

            „Vlhly by paní učitelky na mých koncertech, kdybych ,Trčálkovy ? texty zveřejnoval pod svým pravým jménem největšího žijícího básníka?“ ptám se sám sebe a když uvážím, že si za jeden koncert, na kterém lidé doslova pláčou dojetím, účtuju dvě stě fíků, byl bych blázen, kdybych se nevydával za Trčálka.

            Tolik trochu obšírný, nicméně nezbytný úvod a nyní se vydejme husím pochodem k meritu věci.

            Pod mým článkem „Doufal jsem, že královna zůstane slovutným literárním magorem Trčálkem ušetřena“ umístil pan Ondřej Filipczyk (mimo jiné autor vtipné předělávky mého smyšleného jména na Grcálek) diskusní příspěvek napsaný v polštině.

            No tak, diskuzní příspěvek, on to byl vtip.

            Tento vtip zněl v češtině následovně, a snad se pan Stejskal nebude na mě zlobit, že překlad tohoto vtipu nebude doslovný: „Přijde kohout Karel (Trčálek) z dědiny do města. Prochází se po tržišti a najednou vidí stánek, ve kterém se grilují kuřata. Přiběhne ke stánku a zařve: ,Vy kurvy jedny, solárko, kolotoče a na dědině nemám koho šukat!?“

            Tento příspěvek byl ovšem smazán a pan Ondřej Filipczyk mě obviňuje z toho, že jsem ho udal adminům.

            Co k tomuto, jistě závažnému obvinění na svou obhajobu říct?

            Jednak k tomu musím říct, že tento Trčálkův článek jsem nepsal já, ale kolega, který je rovněž naším největším žijícím básníkem a kterému se už taky zvedá kufr z těch sentimentálních sraček, které produkuje.

            To za prvé a za druhé musím říct, že pan Filipczyk má pravdu, skutečně jsem ho pro tento vtip udal adminům.

            Proč jsem to udělal?

            Udělal jsem to jednoduše proto, že jsem největší náš žijící básník a básníci jsou, jak známo, špatným svědomím národa.

            To platilo za komunistů a dnes to, když zase žijeme v nesvobodě, když se mluví o válce, místo, aby se mluvilo o míru, to platí dvojnásob.

            Byl jsem špatným svědomím národa tehdy, a proto jsem tehdy udával, jsem špatným svědomím národa nyní, a proto udávám i teď. To je už úděl nás, našich největších básníků, udávat a nic nemění na tom ani ten fakt, že píšu pod Trčálkovým jménem.

            Napsal jsem proto adminům udání na pana Filipczyka, v němž jsem napsal něco v tom duchu, že vtip pana Filipczyky uráží explicitně nejen slepice, když se o nich v tom vtipu říká, že jsou kurvy, ale že uráží implicitně i Poláky, protože naznačuje, že Poláci jsou taky kurvy, schopné prodávat třeba  i popel z Osvětimi.

            Abych svému udání dal větší váhu, tak jsem ještě napsal, že tento vtip uráží Poláky ještě víc, než Poláky uráží Dostojevskij ve všech svých románech dohromady.

            A Dostojevskij zabral (Dostojevskij vždy zabere) a admini tento vtip urážející Poláky skutečně smazali.

            Mám se za to, že jsem udavač stydět?

            Nestyděl jsem za to, že jsem udavač, za komunistů, nestydím se za to ani teď, protože mi šlo vždy především o písně a o nic jiného. To, že jsem jako náš největší básník špatným svědomím národa, neznamená, že musím mít špatné svědomí i já, vlastně se tyto dvě věci vylučují, měl bych špatné svědomí, kdybych jako špatné svědomí národa neudával, ostatně ne nadarmo zpívám, že dokud se udává, ještě se neumřelo!