Účelem masívního odhalování prsních bradavek je skrývání nepohodlné pravdy

Zatímco se bradavky odhalují víc a víc, tak nepohodlná pravda, a nejen o válce na Ukrajině, se před námi skrývá víc a víc, až to vypadá, že nejúčinnějším nástrojem na skrývání nepohodlné pravdy jsou právě odhalené bradavky

Jaklův příběh je opravdu smutný, posuďte sami.

Jakl jako každý den pracoval v Institutu Václava Klauna, to znamená, že jako každý den lepil papírové pytlíky, které tvořily hlavní zdroj příjmů Institutu Václava Klauna, protože byly recyklovatelné a na to lidi dnes slyší, a krom toho se jimi taky dobře podpalovalo v kamnech, což je v dnešních válečných časech, kdy se lidé pokorně a bez reptání vracejí k tuhým palivům, vlastnost docela neocenitelná.

Institutu Václava Klauna se zkrátka a dobře podařilo najít s těmi pytlíky díru na trhu a jejich výrobu měl na starosti právě Jakl. A tak zatímco v Institutu Václava Klauna ostatní museli jen jalově a neplodně přemýšlet, Jakl měl to štěstí, že mohl dělat něco opravdového a skutečně užitečného, prostě papírové pytlíky.

Jakl tedy jako každý den lepil své milované papírové pytlíky, kdežto ostatní museli jen přemýšlet, a lepit papírové pytlíky, nebo jen přemýšlet, to je, jak už jsme si řekli, přece jen kurevský rozdíl!

Proto Jakl nebyl rád, když ho někdo vytrhával od jeho milované práce, nehledě na to, že čím více papírových pytlíku slepil, tím více penízků za ně Institut Václava Klauna na volném trhu utržil.

Ale tentokrát nebylo zbytí, Jakl musel svou práci přerušit, protože za ním přišel Vajgl, který mu položil svou mozolnatou ruku na rameno a řekl: „Máš jít za starým.“

„A co moje pytlíky!?“ zvolal lítostivě Jakl.

„To počká. Starý je víc než papírové pytlíky,“ řekl Vajgl.

A tak se Jakl zvedl a šel za starým.

„To jste vy? Zavolal jsem si vás kvůli pytlíkům,“ řekl prof. Václav Klaun, když za ním přišel Jakl, „už je nemusíte dělat tak velké. Rozhodl jsem se, že už je nebudu používat, ať všichni vidí moje bradavky.

Líbí se vám?

Jakubisko je obsadil do všech svých filmů, všechny bradavky, které jsou v nich vidět jsou moje. Jestli chcete, tak si na ně sáhněte.“

Ale Jakl si bradavky prof. Václava Klauna nesáhl, protože ho to zasáhlo na nejcitlivějším místě. Byl na své papírové pytlíky patřičně hrdý, krom jiného, i proto, že byly velké. Hodně velké.

A teď je měl zmenšit jen proto, že se prof. Václav Klaun rozhodl, že bude ukazovat své bradavky?

Ne, to nemohlo dopadnout dobře a taky to dobře nedopadlo!

„Nechci se dotknout vašich bradavek. Ani jazykem se jich nechce dotknout!“ ožil v Jaklovi jeho starý rebelský duch.

To zase zasáhlo na nejcitlivějším místě prof. Václava Klauna.

Ještě se mu nestalo, aby se někdo nechtěl dotknout jeho bradavek a to ani jazykem!

„Chcete říct, že Angelina Jolie má krásnější bradavky než já?“ div se nerozplakal prof. Václav Klaun.

„Ano. Angelina Jolie má krásnější bradavky než vy!“ vzpurně prohlásil Jakl.

Byl by zázrak, kdyby Jakl po těchto svých slovech nedostal padáka.

Ale zázrak se nestal. Jakl se nebál mluvit, vybočil, třebaže poprvé a taky i naposled, z řady a tak za to musel zaplatit.

Už nikdy nebude lepit své milované papírové pytlíky, protože ho na hodinu vyhodili z Institutu Václava Klauna pro jeho názory!

Ale Jakl se nedal!

Hned jak ho vyhodili z Institutu Václava Klauna, běžel na Hrad, kde už celých deset let nebyl na protest proti tomu, že prof. Václav Klaun už nebyl prezidentem.

Pomsta to byla sladká, to ano. Ale zároveň to je na celém příběhu i to nejsmutnější, protože vidět Jakla na Hradě je vždy smutné, protože když je na Hradě, tak nemůže lepit ty své pytlíky a Jaklovy pytlíky jsou opravdu umělecké kousky, vždyť i Jolie Angelina si do nich balí své silikony a velmi si je chválí, za jiné by už neměnila...