U některých lidí bych emisní povolenky na děti klidně zavedl

Správně to píše paní Šichtařová ve svém článku. Pořádně potřepat hlavou a pak to snad některým lidem začne konečně rozumně myslet

            Jsou prázdniny.

Horko a dusno jako blázen, všude lidí jak nasraných, na D1 by ani toho největšího blba nevyhnal, sedím tedy raději doma a nikam se necpu. Ale to, že jsem o prázdninách doma, neznamená, že se nudím.

Naopak, nenudím, se protože píšu dopisy na všechny strany.

Třeba teď píšu tento dopis:

„Milá Markéto,

už když jsem bral třesoucí se rukou Tvůj dopis ze schránky, něco mi říkalo, že se moje radostná předtucha vyplní.

A opravdu, hned v prvním řádku jsi mi sdělila, že jsi zase těhotná!

,Wow!’ vykřikl jsem a běžel se hned sdílet tuto obrovskou radost se všemi ostatními.

Nebylo nikoho, kdo by se z toho neradoval, a večer jsme na počest tvého dalšího těhotenství zapíchli i sele, i když je teď vepřové, kvůli Letům, drahé jako čert, ale vezmi to čert!

Nedovedu ani vypsat, jak se těším na tvé další těhotenské a pak i kojící fotky!

Vždyť děti jsou dnes ta největší pýcha rodičů, čím už se taky pyšnit a chlubit na sociálních sítích než dětmi?

Snad už jen postaveným barákem.

Proto je správné, že děti dnes mají všechno, aby se jimi rodiče mohli chlubit na sociálních sítích. Ostatně já sám jsem teď objevil úplně nový svět. Jak jistě víš, neboť jsem Ti to mnohokrát psal, mám náramnou zálibu v pozorování aut, příležitostí pro to je teď všude spousta.

A jak tak pozoruju ta auta, všimnu si najednou, že v těch autech sedí děti!

Myslel jsem si totiž, že děti už neexistují, ale ony existují, jen jsou teď zavřené v autech. My jsme ještě běhali po venku, pásli krávy mezi paneláky, a jediné, co jsme z toho měli, bylo to, že jsme byli pořád nemocní, takže jsme chyběli ve škole, což se podepsalo na našem vzdělání.

Ale nynější děti, jsou díky bohu, toho ušetřeny!

Jsou hezky zavřené v autě a nic jim nehrozí!

Co my se jen nachodili do školy a do obchodu, kde jsme museli počítat peníze, aby nás v obchodě neošidili, tenkrát se šidilo všude. Dnešní děti nemusí už nikam chodit pěšky, ani nemusí nic počítat, do obchodů je hezky vozí rodiče,  a pro děti je velký nákup vždy velký svátek!

Mít dnes dítě a nemít auto je nemožné. Chtějí-li si lidé pořídit dítě, musí si nejdříve pořídit auto, a až pak dítě.

A tak je to správné!

Rodičům, kteří nemají auto, bych děti okamžitě odebral.

A stejně tak rodičům, kteří se na sociálních sítích nechlubí tím, co dětem všechno koupili a kde s nimi všude byli!

Jsem za ty všechny děti v autech nesmírně rád, protože jen tak si svoje dětství pořádně užijí!

Ostatně pozoroval jsem teď několikrát výjev, který mne obzvláště potěšil.

Šel jsem po jakési polní cestě, sám nevím, jak jsem se tam dostal a myslel jsem na bůhví co.

V tom se proti mně objevilo velké terénní auto.

,Ejhle, člověk!’ vykřikl jsem radostně z toho, že i na prašné polní cestě potkávám člověka v autě.

A moje radost se zvýšila ještě víc, když se auto přiblížilo. Řídil jej totiž malý, asi čtyřletý chlapec, který seděl na klíně svého otce.

,Podívejte, můj syn řídí auto!’ zářila, ovšem pochopitelnou, pýchou tvář otce, o nadšeném výrazu tohoto dítěte, ani nemluvím.

Tento výjev, spatřený již několikrát na různých místech, mi vlil naději do žil, neboť je jisté, že všichni ti chlapci nevylezou z auta po celý svůj příští život, že jim auto bude celoživotním přítelem.

A o to jde!

Vychovat z dětí nesamostatné osoby, které budou zcela odkázány na auta, na informační technologie, protože jen tak lze zajistit, jak jistě jako ekonomka víš, prosperitu a hospodářský růst.

Tyto děti sice můžou protestovat proti klimatické změně, ale ve skutečnosti budou zatěžovat planetu ještě víc než jejich rodiče, protože k tomu tak byli vychováni, takže ty jejich protesty, které mě serou, stejně jako tebe, to je jen taková kamufláž, aby mladí měli pocit, že za něco bojují.

Ostatně celá ta klimatická habaďůra je strašlivá pitomost, stejně jako strašení nějakým kolapsem civilizace.

Vezmi si třeba takového profesora Jem Bendella a jeho studii ,Deep Adaptation: A Map for Navigating Climate Tragedy’.

Větší blbost jsem nikdy nečetl!

Pan profesor asi dostal grant, tak napsal, co po něm chtěli.

No, a co, že se koncentrace oxidu uhličitého zvyšuje, i kvůli tomu, že rodiče vozí všude děti autem, protože se je bojí pustit ven do ulic, které jsou plné aut, v nichž rodiče vozí svoje děti, protože se je bojí pustit do ulic plných aut?

No, a co, že rostou teploty?

No, a co, že tání ledovců ovlivní mořské proudy, no, a co, že se z rozmrzlého permafrostu uvolňuje další skleníkový plyn metan?

Máš pravdu, žádná katastrofa nebude, a basta!

Ale největší blbost je myšlenka, ale jakápak myšlenka, když je to taková blbost, J. Lovelocka, podle kterého spalování uhlí, dobytek a řetězové pily nejvíc přispívají k vychylování gainského systému na stranu oteplování.

Přiznám se, že z té jeho poslední knížky, jmenuje se to pitomě Novacén, jsem nepřečetl víc jak pět stránek.

Proč jen nejsou všichni lidí, a hlavně muži, tak rozumní, jako ty, Markéto!

To by se pak nebylo čeho bát, to by nám pak nic nehrozilo, nebyly by žádné katastrofy, nebo snad jen ty způsobené ČNB.

Znám jen jednoho muže, který je skoro tak chytrý jako ty, když nepočítám Pikoru, samozřejmě, a je to Petr Hannig.

Škoda, že ho ještě nikam nezvolili!

Musí to být nádhera, když sedíte celá rodina v autě, ty, i se svým břichem, za volantem, vedle Tebe Pikora, a za vámi ta nádherná spousta dětí s mobily v ruce.

Jen dej pozor na šakaly. Přebíhají teď přes silnice jako diví, v celých smečkách, u mě tady celou noc zavile vyli na Měsíc, to víš, blíží se úplněk. A taky si dej pozor na stromy, schnou teď taky jako divé, a nezřídka padají na cestu po celých větvích, v obci Ti radím raději jet jen osmdesátkou.

Těším se na další Tvůj dopis a pozdravuj Pikoru.

Tvůj Karel

P.S. Už jsi byla na ultrazvuku?

Neviděl jsem na sociálních sítích ještě žádné fotky mimča z Tvého bříška.“

Tak a teď půjdu hodit dopis na Českou poštu, jistě mě tam čeká plno zážitků, o kterých tajně sním, jakápak nuda o prázdninách!