U naháče to začíná, blbostí to končí

V kostce jde o sousedské spory. Proto jsou kostky vrženy. Vrhněme se tedy i my. Do propasti ničím neohraničené blbosti

Byl jsem nedávno docela zmaten, měl jsem v tom docela hokej!

Měl jsem totiž jednu sousedku, říkejme jí třeba paní Markéta.

Tato paní Markéta se ráda promenádovala po své zahradě docela nahá.

Ano, nahá!

Tak vám například v pět hodin ráno jde obracet na svoji zahradu senu a nemá na sobě vůbec nic!

To se ví, že se budím ve už ve tři hodiny ráno a už neusnu, převaluji se na posteli sem a tam.

Jak by taky ne, když je paní Markéta takový výstavní kus?

V pět hodin ozve se od sousedů: „Byla krásná, byla milá, byla chytrá, zkrátka fajn, na zahrádce něco ryla, říkali ji Klementajn!“

Vyskočím z postele a běžím k oknu.

Paní Markéta obrací nahá seno a zpívá si u toho.

Jsem chlap a musím se dívat, nemůžu spát.

Problém je ale v tom, že jsem pak docela nevyspaný a usínám přes den ve chvílích, kdy se mi to vůbec nehodí, jsem otupělý, nedokážu vůbec rozumně myslet, atd.

Zašel jsem tedy za manželem paní Markéty, který se mi vždy zdál slušným člověkem, i když se při každých svých narozeninách ožere tak, že by se z toho jeden vážně pozvracel.

Jdu tedy za ním a řeknu mu: „Tak a tak, vaše paní se producíruje nahá po zahradě, nemohu kvůli tomu spát, nezlobte se, ale je to zasahování do mé domovní svobody.“

Reakce toho na pohled slušného člověka mne poněkud překvapila.

„Když nemůžeš chrápat, tak nestrkej svůj rypák do cizího majetku, prasáku!

Někdo tě nutí, aby ses díval ze svého okna, jak se moje stará producíruje nahá!

Jestli nechápeš základní principy vlastnictví a s ním spojených práv, tak ti to vysvětlím ručně a stručně!“ řekl mi ten slušně vypadající člověk a v jeho rukou se objevilo velké kladivo.

Co mi zbývalo než paní Markétu nabonzovat?

„Tady, tady to je. Vidíte ji, to je ona! Je úplně nahá!“ ukázal jsem policajtům nahou paní Markétu z okna.

„Safraporte!“, řekli policajti a posunuli si své čepice do týla, „tak to vám vůbec nezávidíme, s takovou ztíženou možností soustředění jsme se ještě nesetkali.

Ale dokud si rejdí jen na své zahradě, tak nám do toho nic není, vlastně bychom vás ještě mohli sebrat za šmírování.

Jediné, co vám můžeme ze své praxe poradit, pokud kvůli tomu nechcete mít opletačky, je rákosová zástěna. Ta je takřka neprůhledná, můžete se jí dokonale opevnit.“

„Ale to si pak budu připadat jak ve vězení, v žaláři,“ namítl jsem.

„Nic lepšího vám poradit nemůžeme,“ pokrčili policajti svými širokými rameny.

Už jsem se smiřoval s tím, že si budu připadat doma jako v uprchlickém lágru.

Ale pak jsem naštěstí potkal jednu moudrou ženu, prostitutku.

Ta mi řekla: „Nedělejme si o paní Markétě iluze. Když nechápou základní pravidla v Evropě, jak by je mohla chápat ona?

Rákosové zábrany jsou blbost.

Začněte chodit po své zahradě taky nahý.“

Uposlechl jsem oné rady a skutečně, do týdne se paní Markéta i s manželem odstěhovala, kdo ví kam, doslova uprchla.

Tak pardon, ale není to moje vina.

Kdyby to paní Markéta chápala, hleděl bych si sám sebe a nemusel to doslova strkat přes plot!