Totální bezohlednost, největší ctnost dnešní doby

Jako dřív člověka ctila jeho například moudrost či neokázalá skromnost, ctí dnes lidskou havěť naprostá a totální bezohlednost, čím více jsi bezohlednější, tím více jsi člověkem

            Rád se s lidmi přu a hádám, zaujímám zcela protichůdné stanovisko k jejich názoru, ať už je ten jakýkoliv, abych si je pak namazal na chleba a dokázal jim, jak se, na rozdíl ode mne, mýlí. Ne jinak tomu bylo i v tomto případě.

            Byl jeden z těch letních dusných dní, kdy je všechno, hlavně ve městech, dvojnásob otravné, tedy především lidé. Ovšem, když je dusno, neposkytne vám úlevu ani stín stromů, proto jsem se jej ani nesnažil najít, stoupl jsem si rovnou do středu kruhové křižovatky, v jejímž jádru, to jest dokonale bludném kruhu, neustále jezdila auta, na každém příjezdu k ní (byly celkem čtyři) se tvořily dlouhé, nijak se nezkracují kolony, které do bludného kruhu, v němž se dnes lidé točí, nepřetržitě vysílaly další a další lidské bytosti.

            Do středu kruhové křižovatky, takového malého travnatého (pokud za trávu považujeme centimetr vysokou mrtvou organickou hmotu světle hnědé barvy) ostrůvku jsem si ale stoupl nejen proto, že bylo v takovém dusnu zbytečné hledat nějaký stín, ale i proto, abych si procvičil paměť tím, že se pokusím zapamatovat si SPZ všech aut, která se ocitnou v bludném kruhu během jedné hodiny (což je cca 2000 SPZ), zkrátka a dobře, chtěl jsem spojit příjemné s užitečným.

            Tento můj bohulibý záměr se mi ale nepodařilo uskutečnit, protože uprostřed bludného kruhu jsem nebyl sám, byl tam už člověk, o němž jsem si ale myslel, že mne nebude obtěžovat, že si bude hledět svého, že mne nechá, abych si mohl zapamatovat SPZ, ale opak byl pravdou.

            Jen co jsem se prosmýkl skrze auta do středu bludného kruhu, hned se dal se mnou do konverzace.

            „Žijeme v těžké době.

            Ptáte se proč?“ zeptal se a sám si odpověděl, „protože nikdy nebylo těžší být bezohledným, jak je to těžké dnes!“

            Dle výrazu tváře mi bylo hned jasné, že ze SPZ nic nebude, ale zato jsem zavětřil příležitost přít se s ním, třeba i do krve.

            „Opravdu?

            Já si to nemyslím!“ řekl jsem.

            „Opravdu!“ vykřikl onen člověk a pustil se do argumentace, „nikdy nebylo těžší být bezohledným, jako je to dnes!

            Dřív, pokud jste chtěl být bezohledným, stačilo opravdu málo.

            Mohl jste jet třeba sedmdesát kilometrů přes obec a mohlo vám být srdečně jedno, že někoho srazíte, protože vy jste seděl v autě a nic by se vám nestalo, auto vám dodávalo pocit moci a zároveň vás dokonale izolovalo od světa, k němuž jste se měl chovat ohleduplně.

            Přejet ježka, když sedíte v autě, není přece žádný problém, natož malé dítě!

            Ano, dřív jste se mohl chovat v autě bezohledně kdykoliv a kdekoliv vás napadlo, mohl jste v ním vjíždět tam, kde nemají auta vůbec co dělat, mohl jste si vychutnávat bezohlednost plnými doušky.

            Ale jak chcete být bezohledný dnes, když dnes tak jezdí v autě všichni, když dnes všichni neberou, sedíce v autě, na nikoho a na nic ohled?

            Dřív jste si mohl říct, že budete bezohledný a budete jezdit všude autem, ale dnes už si to říct nemůžete, protože všichni všude jezdí jenom auty!

            Ano, je to tak, jak říkám!

            Dřív jste si mohl bezohledně pustit mobil a obtěžovat své okolí těmi největšími pičovinami, mohl jste mít doma u baráku puštěné rádio, co nejhlasitěji, abyste byl bezohledný, dřív jste nemusel brát na nic ohled a sekat motorovou sekačkou, kdy vás napadlo, mohl jste dlouho do noci hulákat a dělat bordel a radovat se ze své bezohlednosti, ale teď?

            Teď řvou mobily všude, všude je hluk, všude lidé sekají trávu, všude mají puštěná nahlas rádia, všude dělají lidé bordel, jak chcete být bezohledný a hlavně ke komu, když jsou všichni bezohlední?

            Věřte mi, já vím, o čem mluvím!

            Nebylo dřív nic snazšího, než bezohledně zničit nějaké pěkné místo tím, že jste si tam postavili barák, udělali k němu asfaltku, prostě proměnili to místo k obrazu svému, pokud možno co nejvíc hovadskému.

            Ale dnes!

            Dnes všichni všude staví svoje baráky, tak jakápak bezohlednost, když si postavíte barák tam, kde byla předtím zemědělská půda, nebo nějaké pěkné zákoutí?

            Jakápak bezohlednost, když všude, kam se podíváte, vidíte jen novou hovadskou sídelní kaši?

            Ne, v dnešní době už nelze být bezohledný!“

            „Dovolte, abych se zasmál, haha!“ oponoval jsem hned tomu člověku, směje, „nikdy nebylo lehčí, abyste byl bezohledný než dnes, haha!

            Chcete být bezohledný za každou cenu, haha?

            Tak se dožadujte ticha a klidu, protože není nic dnes bezohlednějšího než se dožadovat klidu a ticha, protože dožadovat se dnes ticha a klidu, znamená omezovat lidi, kteří si již docela uvykli, že se nemusejí omezovat nijak , haha!
            Chtějte po lidech, aby nejezdili pořád v autech jako hovada, protože vy máte rád ticho a klid, jehož je nesmyslný každodenní pohyb miliard aut dokonalým popřením!

            Chtějte po lidech, aby nikam nelétali, protože vás sere věčný hluk letadel, a budete bezohledný, budete terorista, protože je chcete omezovat!

            Chtějte po lidech, aby všude něco neřvalo, aby nesekali pořád trávu, chtějte po nich, aby bylo ticho a klid, chtějte po nich, aby seděli v klidu doma, a radovali se z toho, že sedí v klidu doma, a budete pro ně ten největší hajzl na světě!

            Chtějte po lidech, aby všechno nekurvili, aby neničili krajinu svými hovadskými baráky, nebo dálnicemi, a garantuji vám, že budete tak bezohledný, až vám budou naskakovat boule za ušima!

            Ano, chcete-li být bezohledný, vezměte prostě samopal, a začněte střílet tady do těch aut a pak tvrďte, že jste to udělal proto, aby bylo konečně ticho.

            Uvidíte sám, jakého z vás vyrobí bezohledného psychopata, ano, bezohledný a psychopat budete vy, který chcete ticho, a ne lidi, kteří nesmyslně jezdí v autech, kteří už z tohoto auta nedokážou vylézt, haha!“

            Bylo mi jasné, že jsem tohoto člověka v diskuzi porazil, že jsem jasně dokázal, že dnes je velmi lehké být bezohledný.

            Ale on namítl: „Sám jste řekl, že kdybych to udělal, kdybych začal střílet do aut, aby bylo ticho, aby se konečně zastavil ten nesmyslný pohyb miliard tun hmoty, tak bych byl blázen, to přece nemá s bezohledností nic společného.“

            „Tak u toho zařvěte Allahu akbar a nikdo vás pak nebude mít za blázna, který střílel do aut kvůli tichu,“ mávl jsem rukou a, nevěnuje tomu člověku už dál sebemenší pozornost, pustil se do procvičování paměti „2SX 6871, 9AY3922, 7BZ4793, ILOVESUN…“