Tomio Okamura, náš malý český Putin

Je příjemné vědět, že navzdory, vládou Petra Fialy takřka již k nepříčetnosti vybičované, válečné hysterii má náš národ naštěstí k dispozici stejně tak velkého mírotvorce, jako je sám V. V. Putin

            Tomiovi ještě zcela nezmizely zpod očí těžké černé kruhy, které zdobily jeho tvář hrdiny bitvy o pandemický zákon, kdy hlasivky jednoho jediného člověka (Tomia) dokázaly po celé dlouhé hodiny paralyzovat covidofašistický parlament, ale z jeho tváře, pokryté sympatickým strništěm, už opět vyzařovala nesmírná radost.

            „Nuž ledy se hnuly, starý brachu!

Tak dlouho kolaborantská vláda Petry Fialy a tajné služby USA a dalších zemí NATO podněcovaly konflikt Ruska s Ukrajinou, až Rusko osvobodilo Donbas. Současné dění na Ukrajině je důsledkem tlaku zpravodajských služeb pod taktovkou USA, Velké Británie a některých států NATO, například především Slovenska, které se snažily, rozpoutat válečný konflikt mezi Ruskou federací a Ukrajinou. Ale teď mají po ptákách, protože mírové jednotky na Donbase žádnou válku mezi Ukrajinou a Ruskem zkrátka nepřipustí,“ výskl jsem radostí.

Bylo vidět, že mír na Ukrajině udělal Tomiovi radost. Ale pak se jeho tvář zachmuřila, a již tak černé kruhy pod očima potemněly ještě víc.

„Vyhráli jsme první bitvu u Sokolova, ale ještě ne celou válku. Když nemůže Ukrajina zaútočit na Rusko, zaútočí na nás. Přímo před námi, u našeho nosu, se bude odehrávat humanitární katastrofa, reálná genocida. Smířit se s tím nelze! Nemůžeme přihlížet, jako budou ukrajinští neonacisté trápit a mučit naše občany s tichým souhlasem loutkové proukrajinské vlády Petra Fialy a tajné služby USA,“ varoval Tomio před ukrajinskou invazí.

„Snad ještě není nic ztraceno, senátoři, ovšem ne ti naši, ale ruští, schválili Putinovu žádost o souhlas s nasazením ruských vojsk v cizině. A pak že je Putin diktátor, když mu žádost schválili jednomyslně! Naděje na mír, ještě žije! Sláva ruských senátorům, že nepodlehli tlaku vlády Petra Fialy!“ zadoufal jsem v mír.

„Ano, naděje na mír žije. Naše země byly vždy součástí Ruska, svatá Ludmila se narodila v Kyjevě. Já sám, když slyším balajku, mám chuť tančit kozáčka. Proto je neodkladné, aby byla uznána svrchovanost České lidové republiky, protože ti, kdo nastoupili cestu krveprolití, násilí a bezpráví, myslím tím vládu Petra Fialy, neuznávali a neuznávají žádné jiné urovnání konfliktu nejen na Donbasu, ale i u nás, kromě vojenského.

Proto jsem, abych zachránil mír, podepsal jako vůdce České lidové republiky dohodu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi RF a naší lidovou republikou. Uznání naší republiky dnes projedná Rada federace RF na uzavřeném zasedání,“ oznámil mi Tomio radostnou novinu, která mi vehnala slzy do očí.

„Ty seš sekáč, prostě frajer, Tomio! Zachránil jsi mír, kam se na tě hrabe Chamberlain! Vždyť ty, jsi, člověče zlatá, zásadně snížil možnost globálního světového konfliktu!

Ukrajina, podněcovaná vládou Petra Fialy, evidentně neskrývala ambici vojensky zaútočit na naše území České lidové republiky, kterou vyhlásili naši vlastenci morálně udržovaní při životě myšlenkami na Rusko.

Bylo to lákavé, respektive, bylo to více než lákavé! Vítězství početné ukrajinské armády bylo téměř na dosah, jen se přesně nevědělo, jak by zareagovala Moskva.

Ale po tvém podpisu smlouvy o vzájemné pomoci se nejistota vypařila. Rusko nám zajistí, s tvou pomocí ovšemže, mír. Teď si Ukrajinci, na nás, pokud se úplně nezblázní, netroufnou!

Hrozící globální válečný konflikt byl, díky tobě, Tomio, zažehnán!“ tiskl jsem Tomia a div ho neumačkal.

Tomio jen skromně mávl rukou.

„Ale to nestojí za řeč, jsem přece vlastenec, to by na mém místě lídra České lidové republiky udělal každý,“ nenaparoval se Tomio.

„Tady ten krám mi už naštěstí k ničemu není, dal mi ho sám Džeržinskij na smrtelné posteli,“ vytáhl jsem z kapsy svůj věrný nagant a vyhodil ho z okna Tomiova bytu, „když je mír, kvérů už netřeba. Poslouchej, Tomio, je to pravda, že máš černý pásek v džudu, stejně jako Putin?“

„Jo, mám, získal jsem ho v deseti letech. Ale už o tom nemluvme,“ odbyl to Tomio pousmáním a podal mi tlustý šanon, „tyto lidi je potřeba co nejdříve pozatýkat, jsou to fašisté, nepřátelé přímé demokracie, zahraniční agenti, protinárodní živly, které se odkopaly. Zvládneš to?“

„Zvládnu, Tomio! Jak bych to nezvládl, je přece mír, máme klid na práci!“ popadl jsem šanon a vyběhl ven na ulici, abych tam popadl svůj nagant a pustil se s chutí do práce.