Temné proroctví prezidenta Zemana

Předpovídá prezident Zeman svoji porážku v prezidentských volbách? Prognostik to byl přece vždy skvělý

            Na návštěvu Moravskoslezského kraje se prezident Eman velmi těšil a to nejen kvůli Bakalovi, ale i kvůli svému duševnímu zdraví.

            Tam, na Ostravsku vždy duševně pookřál, pocítil příliv nových sil do svého zchátralého těla, tam na Ostravsku ho napadaly jeho nejlepší bonmoty.

Ostatně vždyť právě tam, v kraji skutečné, hornické, elity porazil na hlavu v parlamentních volbách i Václava Klause, který se tehdy rozplakal jako malý chlapec, protože kvůli tomu musel uzavřít se sociální demokracií pro pravici tak potupnou mnichovskou oposmlouvu.

Prezident Ostravsko miloval.

Mezi lašskými cypy cítil se jako mezi svými a lašští cypové milovali prezidenta Emana neméně, než milovali prezidenta Gottwalda, samozřejmě ke zlosti pražské kavárny a neziskovek.

Není proto divu, že se návštěvy Ostravska nemohl prezident Eman dočkat.

Už se nejmíň desetkrát vzbudil a hrnul do svého superbu, aby se opět vydal na spanilou jízdu napříč republikou, tentokrát až na samotný její konec, tam, kde kdysi sirény na šachtách dávaly dobrou noc.

Nejméně desetkrát muselo prezidentovo okolí vracet nebohého starce zpět do jeho cely na Pražském hradě, kde stařec opět upadl do svého neklidného delirického spánku s hlavou zabořeného do popelníku plného vajglů.

I teď se stařec probudil, a bera hůl do své třesoucí se ruky, chtěl vyrazit na Ostravsko.

Ale neučinil ani tři kroky a prudce se zarazil. Jeho kalný pohled totiž padl na tiskového mluvčího, který plakal v koutku cely, celý se při tom třesoucí.

Ale nebyl to pláč radostný, takový, kterým pláčou ti, již vyhrají ve sportce třetí cenu. Stařec, jenžto byl náramně empatický, v tu chvíli zapomněl na milované Ostravsko a sklonil se nad plačícím mužem.

„Vy pláčete? Zklamal jste se v lásce zrovna tak, jako já kdysi v politice a proto politiku k smrti nenávidím tak, že nebýt této hole, kterou držím ve své ruce, už dávno bych byl zpátky na Vysočině, nebo ona jediná mne ještě v politice drží?“ zeptal se tiskového mluvčího.

Tiskový mluvčí pohlédl na prezidenta očima zarudlými div ne tak, jako trenky, které kdysi zavlály nad Hradem.

„Nezklamal jsem se v lásce. Pláču, protože je mi líto Ringo Čecha. Kandiduje totiž do sněmovny jako lídr Zemanovců a vy jste, pane prezidente, u příležitosti zahájení školního roku, řekl, že uklizečka bude víc než poslanec.

Chudák Ringo!

Bude míň než kdejaká uklizečka, až se dostane do sněmovny!“ kvílivě se rozplakal tiskový mluvčí.

„Kvůli tomu pláčeš? Kvůli mému proroctví?“ řekl prezident Zeman a pohladil mluvčího po hlavě, „jsi hodný hoch! Ale moje proroctví má ještě i druhou část.

Neřekl jsem ho jen proto, že jsem se zavázal, že nebudu dělat prezidentskou kampaň.

Celé moje proroctví zní: ,Nejen poslanec, ale i prezident bude míň než uklizečka!‘“

Uslyšev to, přestal mladý muž plakat a radostně vykřikl: „Hned to napíšu na twitter!“

A vskutku během několika sekund napsal tweet: „Tvárný kandidát na prezidenta pražské kavárny a neziskovek je míň než uklizečka!“

Mezitím však už prezident stačil dojít ke svému prezidentskému superbu, a kdyby mu v tom jeho poradce na poslední chvíli nezabránil, už by si do něj sedl a usnul v něm se zapálenou cigaretou.

„Ďjó, proč tady není Ostravsko?“ vzdychal stařec, když ho, z jedné strany poradce, z druhé kancléř, už nejméně pojedenácté odváděli zpátky.

Ale nakonec se přece jen dočkal.

Příštího rána ho naložili do auta, odvezli na nádraží, posadili do Pendolina.

A než stačil vypít třetí flašku becherovky, byl stařec konečně v Ostravě, kterou tak miloval, a která tak milovala jeho, že i proslulí porubští vrabci, ta nezvedená a nezkrotná, svobodomyslná cháska, si dávali náramný pozor, aby prezidentovi nesrali na jeho hlavu, což je pocta, které se v Ostravě dostává málokomu.