Tak jsem to nakonec hodil Babišovi!

Ale nemohl jsem jinak, věřte mi, lidé drazí. Byla to jediná možná volba a to i přesto, že se letos nerozdávaly koblihy

            Nechtěl jsem u voleb nic ponechat náhodě. Respektive, abych byl přesnější, chtěl jsem jí ponechat úplně všechno.

            K tomuto mému, podotýkám, že zcela svobodnému, voličskému rozhodnutí vedla mne následující úvaha: „Čím jiným je historie, jak našeho národa, tak veškerého lidstva než jen sledem nepřetržitých náhod?

            Vždyť i my, lidé, vděčíme svému vzniku jen náhodě, a stejně tak i všechno živé!

            Není i náš vesmír, s veškerou svou propastností a nepoznatelností, taky jen dílem čisté náhody?

            Všemu vládne jen náhoda a proto i moje rozhodnutí, koho letos budu volit, musí být čistě náhodné, protože všechno není ničím než náhodou. Proto je zbytečné lámat si hlavu tím, koho zvolit, může-li za mne stejně tak dobře rozhodnout náhoda. Je hovadina ztrácet čas četbou volebních programů, jejich důkladný studiem a rozborem, protože žijeme jen jednou, tady a teď!“

            Samozřejmě, že nejsem takový blbec, abych nevěřil, že to může být i trochu jinak, totiž tak, že žádná náhoda neexistuje.

            S touto možností jsem se čestně vypořádal následující úvahou: „Dejme tomu, že ovšem neexistuje žádná náhoda, že všechno jest řízeno něčím, co je nad námi, nějakou vyšší vůlí, tedy nejspíše vůli Alláhovou! Alláh stvořil náš svět, Alláh pro nás obětoval svého jediného Syna, Alláh bezprostředně ovlivňuje veškeré dění na tomto světě, aby se tak nakonec naplnil, byť nejrůznějšími, mnohdy i zcela nepochopitelnými, oklikami, jeho plán lidské spásy.

            Jak postupovat v tomto případě?

            Docela jednoduše, protože můžu postupovat stejně tak, jako by vše bylo jen náhodou. Jediný rozdíl bude toliko v tom, že nebudu volit na základě pouhé náhody, ale na základě úradku Alláhova. Ten povede moji ruku s toutéž neodvratností, jak neodvratně směroval svého Syna na kříž, aby ten zvítězil nad smrtí a vstal z mrtvých.

            A volby jsou přece tímtéž!

            Ti, co vládli, jsou ve volbách ukřižováni, aby po nich opět vstali z mrtvých, třebaže snad v jiné podobě, a opět se ujali vlády nad světem, respektive Českou republikou.

            Buď jak buď, budu volit tak, abych vše ponechal náhodě, nebo vůli Alláhově!“

            A jak jsem si řekl, tak jsem taky udělal.

            Po příchodu do volební místnosti a prokázání své totožnosti (je samozřejmě vyloučeno, aby se v mém těle nacházel někdo jiný než já), vyžádal jsem si od volební komise kompletní sadu volebních lístků.

            „Tady jsou,“ podala mi je usměvavá paní z volební komise a, sundavší si respirátor, plivla na mě, „tfuj, tfuj, hodně štěstí, pane!“

            „Děkuji,“ poděkoval jsem a vydal se s volebními lístky a volební obálkou za plentu.

            Sotva se za mnou plenta zatáhla, důkladně jsem všechny volební lístky promíchal v igelitce, kterou jsem čistě za tím účelem vyňal z kapsy svého nejlepšího manšestrového saka. Když jsem si byl naprosto jistý, že lístky jsou řádně promíchány, vytáhl jsem z igelitky jeden volební lístek.

            Otevřu oči, a co nevidím: „Babiš!“

Do mé mysli se okamžitě vkradly pochyby: „Zamíchal jsem volební lístky opravdu důkladně? Zřejmě ne!“

Takto se ospravedlniv, mrštil jsem Babišův lístek zpátky do igelitky a její obsah znova důkladně promíchal.

Opět vytáhnu jeden lístek, otevřu a ztuhnu: „Babiš!“

Nevěřím tomu, že jsem obsah igelitky i na podruhé skutečně důkladně promíchal. Jsem přesvědčen, že jsem musel určitě něco zanedbat, udělat nějakou chybu!

Hodil jsem zase volební lístek do igelitky, promíchával jej aspoň půlhodiny, a pak, přesvědčen, že teď už je všechno v pořádku, do něj sáhnul.

Vytáhnu lístek, otevřu oči, a co nevidím: „Babiš!“

Rezignoval jsem, pochopil, že kdybych promíchával volební lístky v igelitce i třeba celý den, zase vytáhnu Babiše.

„Tak tomu chce náhoda! Děj se vůle Alláhova! Budu volit Babiše, amen!“ zadrmolím a vložím Babiše do volební obálky.

Vypotácím se zpoza plenty a hodím to Babišovi do urny, abych to měl co nejdříve za sebou. Udělal jsem, co jsem mohl, ale náhoda je silnější než já, o Alláhovi nemluvě!

Obálka je v urně, dokonáno jest!

Na čele mi vyvstávají velké krůpěje studeného potu, nohy se pode mnou podlamují, připadám si jako prezident Zeman v deliriu.

„Člověče, co jste tam dělal tak dlouho za tou plentou? My už chtěli volat záchranku! Není vám něco? Jste bledý jako smrt ze Sedmé pečeti!“ ptá se mě předseda volební komise.

„Já, já..., já to hodil Babišovi, odpusťte mi, jestli můžete, lidi drazí!“ vyrazím ze sebe, načež všichni přítomní omdlí, milosrdná nicota zastře jejich vědomí, kde nic není, ani Babiš nelže a nekrade...