Svobodná diskuze o vystoupení z EU nesmí být žádné tabu!

Kdykoliv se objeví názor, že by bylo lepší vystoupit z EU, objeví se spousta odmítavých reakcí. Tomu se musí učinit přítrž!

Káťa, jindy tak nepřístupná, mě pozvala na procházku, i když dobře ví, že procházky nesnáším, protože všude jezdím mnohem raději autem, je to mnohem pohodlnější a také je auto symbole moci. Když sedíte v autě, je to něco jiného, než když se ploužíte pěšky.

Když sedíte v autě, hned se lidé na vás dívají jinak, než když šoupete nohama.

Proto jsem taky Káti odpověděl: „Promiň, ale nechce se mi.“

Ale Káťa se nenechala jen tak odbýt, je to vytrvalá a houževnatá žena!

„Jen pojď, bude se ti líbit, slibuji!“ naléhala na mě.

„Tak jo,“ souhlasil jsem nakonec.

A teď jsem se procházel s Káťou po prašné cestě lemované podivuhodnou alejí. Ta alej byla tvořena kůly, na kterých byli nabodnutí nějací lidé.

„Tady pro toho taky nebyla diskuze o vystoupení z EU tabu a pořád trval na tom, že vystoupení z EU je nesmysl?“ zeptal jsem se Káťi, když jsme se zastavili u jednoho z těch kůlů.

„Ano, chtěl, abychom z EU nevystupovali,“ usmála se triumfálně Káťa.

„Blbec. Jak blbě žil, tak blbě i žil, a to ještě může mluvit o štěstí, že neumrzl...“ odtušil jsem a opět vykročil po té prašné cestě, která se končila tam, kde vychází Slunce bez něhož by nebylo žádného lidského ani zvířecího života v naší euroasijské domovině...