Světoznámý antivaxer Větvička volí Babiše! To nevymyslíš!

Není to tak dávno, co i zde autor zakázané knihy o koronapodfucku horlivě brojil proti fašistické vládě, která u nás zavedla covidový apartheid. No, a teď bude předsedu této fašistické vlády volit za prezidenta....

Ladik úspěšně absolvoval celý Bidrmanův proces. Nebylo to vždy lehké, ale nakonec se povedlo.

Ladik se skrze nejrůznější manipulace (Nový světový řád, Covid, nekonečné vlaky s tanky směřující na Ukarajinu) postupně stal naprosto poslušným a zcela ztratil svůj vlastní názor a chápaní sebe sama. Bylo to psychologické programování na poslušného červíčka, doslova zrnko písku, které jen čeká, až mu jeho páníčkové prostřednictví řetězových e-mailů a pravdivých odhalení světového spiknutí něco dalšího přikáží.

Ladik už tak věřil všemu, co mu bylo předkládáno jako skrývaná pravda, a takto pomáhal vytvářet nový, nacistický stát, ve kterém bude nakonec, a my všichni s ním, blaženě žít, protože bude věřit tomu, že zná skutečnou pravdu, zatímco skuteční vládci jím budou manipulovat dle své libosti.

Na závěr celého Bidrmanova procesu dostal Ladik úředně ověřené osvědčení o jeho úspěšném absolvování.

Toho přivedli do takové kanceláře, kde seděla za stolem velmi příjemná blondýnka, tak příjemná a sympatická, že i Ladik, který obecně blondýnky nenáviděl, cítil příjemný pocit kdesi v hloubi svého podbřišku.

„Tak, pane Ladiku, gratuluji vám k úspěšnému absolvování celého Bidrmanova procesu,“ začala blondýnka a přehodiv si nohu přes nohy (Ladik si přitom všiml, že nemá kalhotky), pokračovala, „dnes je ještě snadné odporovat, ale pro naše děti to bude o hodně horší, pokud to dopustíme.

Abych byla na závěr vašeho přerodu v zrnko písku pozitivní a nepomáhala propadat beznaději a skepsi, ptám se: ,Co tedy můžeme dělat?'

Ta arogance a nenávist proti všemu, co neodpovídá vámi poznané pravdě, kterou jsme vám tady zjevili, nebo třeba jen vaše nenávist vůči blondýnám, např. Čaputové, nebo Nerudové, to je málo, to nestačí.

Ano, musíte všechno nenávidět, to je základ, který ovládáte velmi dobře, ale tady jde i o něco víc než jen o nenávist, kterou se nám podařilo ve vás, díky bohu, nastartovat.

PROBLÉM JE V TOM, ŽE LIDÉ NEZNAJÍ SVOJI SKUTEČNOU MOC!

Je na čase se postavit těmto psychopatickým, komunistickým metodám věznitelů z Prahy.

Je potřeba v sobě najít odvahu a vůli žít jako svobodný člověk

Jediný, kdo to vše dokáže změnit, jsme MY.

ŘEKNEME UŽ KONEČNĚ JASNÉ DOST! UŽ NE! STAČILO!

Tady máte osvědčení o úspěšném absolvování celého Bidrmanova procesu. Toto osvědčení je dokladem toho, že říkáte jasné dost, že jste v sobě našel odvahu a vůli žít jako svobodný člověk.

K jeho aktivování stačí, když jej hodíte do volební urny, o všechno ostatní se postaráme my.“

Blondýna podala Ladikovi Babišův volební lístek.

Ladik jej vzal a, smeknuv svoji čepičku, poděkoval: „Děkuji pěkně! Bašta nedostal ani půlku toho, co mu proklamovaly pseudoagentury!

Proto budu volit toho pražského nadsamce, který vlastní média, všecky zdroje, protože jsem, díky vám, prohlédl tu špinavou markentigovou hru a proto dostanu Babiše, který udělal v covidovém apartheidu ze čtyři miliónů občanů České republiky občany II. kategorie, na Hrad!“

„I já vám děkuji, pane Ladiku. Kéž by byli všichni takoví jako vy, a věřili všemu, co jim zjevíme. Máte pěkný knírek. To je váš vlastní?“ usmála se blondýny a dotkla se Ladikova knírku.

„Ano, můj,“ přikývl Ladika a jemně se usmál.

„Povězte mi ještě jednu věc, a pak můžete jít, kdo za tím stojí?“ zeptala se blondýna a dál hladila Ladikovi jeho knírek.
Ladik přivřel oči, ale jemný úsměv na tváři zůstal.

„Pokud jste mě dobře poslouchala, pak byste to už přece měla vědět. Za vším stojí ti, kterým už dnes patří celý svět. A nyní si přišli pro zbytek, pro ten malinkatý zbytek, který jim ještě, když nepočítáme Rusko, chybí,“ odpověděl Ladik tajemně.
Ale blondýna se zatvářila, jako by jí to nedávalo žádnou logiku.
„Pro jaký zbytek, když jim už dnes patří celý svět?“ zeptala se.

Asi se zeptala příliš hloupě, protože Ladik prudce otevřel oči, zadíval se kdesi za ni, tam, kde, právě vycházelo Slunce nad Ostravou,vybudovanou evropskými Židy, Rothschildy a i jeho sotva znatelný úsměv zmizel.

„Přišli si pro nás, Čechy, pro celý národ, kromě těch, kteří jim už dávno slouží!“ odpověděl naštvaně Ladik.

„V pořádku. To jsem chtěla slyšet. Můžete jít. A nezapomeňte si aktivovat své osvědčení. Stačí jej hodit do urny. Hodně štěstí, v nové, svobodné republice. Budeme potřebovat takové lidi, jako jste vy, kteří něco umějí,“ pohladila blondýna Ladika po tváři.

Ladik si sebral osvědčení a šel, tento lidský červíček, to zrnko písku, mačkalo svoje osvědčení o absolvování Bidrmanova procesu jako kdyby to byl ten nejvzácnější poklad, takový, jaký nemá ani Rothschild…

Slyšel jsem, že po prezidentských volbách, když vyhraje Pavel, bude u nás vytvořen apartheid, kdy jedna skupina osob,lišící se jen tím, že ho volili, bude mít jiná práva než druhá, volící Babiše.

Pražské kavárně nezbývá teď mnoho času, protože ona teď musí jednat rychle, než to lidem dojde a vzbouří se.

Buď Babiš a nebo válka, otroctví a nevědomost…!