Sv. Václave Klausi ml., oroduj za nás!

A nedej zahynout nám, ni budoucím, ať už jako premiér, nebo jako prezident, nebo jako prostě svatý Václav Klaus ml.!

            Velká a prostorná síň, vzdáleně připomínající síň jednoho kostnického domu, v němž byl odsouzen Jan Hus, se postupně plnila delegáty ustavujícího sjezdu Trikolóry, kteří se do ní bezelstně trousili po dvojicích či trojících, držíce se kolem ramen a rozhlížejíce se kolem sebe s neskrývanou zvědavostí.

            Do zahájení sjezdu zbývalo ještě dobře patnáct minut, ale síň byla už určitě ze tří čtvrtin plná, třebaže v ní ještě panovalo nesmělé ticho, jako před každou očistnou bouří ve sklenici vody.

            V tu chvíli se naklonil Václav K. ml. k ženě, která seděla spolu s ním na vyvýšeném pódiu na docela obyčejných dřevěných židlí, a řekl jí tlumeným hlasem: „Zdá se, že bude plno, jsme na dobré cestě, kdepak, já vždy věděl, že to mám v hlavě srovnané jako nikdo!“

            Žena, jmenovala se Markéta Z.M. nadšeně přikývla: „Tolik voličů ODS a ANO, kteří chtějí jasně definovanou změnu, návrat ke kořenům pravicové politiky, jsem pohromadě ještě nikdy neviděla!

Dokázal jste velkou věc!

Teď je nás jen jedna středně velká síň, ale další a další se budou s narůstajícími preferencemi přidávat!

Vyhrajeme volby, sestavíme vládu a převezmeme odpovědnost!“

„Víte, co se mi na těch lidech líbí?“ řekl Václav K.ml, a ukázal hlavou na lidi v síni.

„Co?“ zeptala se žena.

„Líbí se mi na nich, že vypadají inteligentně. A to je dobře, protože můj projev, který se chystám zde přednést, je rovněž inteligentní.

Troufám si říct, že je to nejinteligentnější projev, který kdy zazněl v českých dějinách v tento, tak významný den. Ani táta, budiž mu politické nebe lehké, nepronesl nikdy, to mohu říct na svou čest, tak inteligentní projev, jaký dnes pronesu já,“ řekl ne bez skromnosti Václav K.ml.

„Ani nevíte, jak se na váš projev těším.

Doufám, že bude hodně dlouhý, protože co vaše slovo, to několikeré slastné zachvění, kterou mnou projede.

Kéž by byl jako oceán!“ vydechla žena.

„Je jako oceán!

Přísahám!

Psal jsem ho celé tři, hned po sobě jdoucí noci a dal jsem do něho všechno, co je ve mně dobré.

A není toho ve mně dobrého málo!“ řekl Václav K.ml.

„Nebýt vás, nebyla bych ani já dobrá!

Byla bych pořád poslankyní za ODS.

Ale teď jsem poslankyní za Trikolóru, teď už se o budoucnost naší země nebojím ani trochu, inteligentní lidé nemají jinou možnost, než volit nás!“ divže nevykřikla žena.

„Já vím.

Vím to už hodně dlouho. Byl jsem ještě kluk, vlastně capart, když už jsem to věděl, některé věci víte hned, a ni nemusíte chodit do školy a učit se,“ přikývl docela vážně Václav K. ml. a otočil se na muže, který mu uctivě zaklepal na rameno, „co si přejete, vážený pane?“

„Já se chci zeptat,“ začal muž směle a pokračoval, „jak to bude s těmi daněmi, totiž, jak jste říkal, že ti, co mají čtyři děti, nebudou platiti žádné daně.

To se mi moc líbí, proto jsem vlastně vstoupil do Trikolóry, protože to žádná jiná strana nemá.

Jenom bych chtěl vědět, jestli daně nebudou platit všichni lidé, kteří mají čtyři děti, nebo jen lidé, kteří mají čtyři děti s jedním mužem, nebo s jednou ženou a jsou ještě ke všemu manžely.

Víte, ptám se kvůli podpoře tradiční rodiny, protože mi přijde divné, kdyby nemuseli platit daně i ti, kteří mají, dejme tomu, čtyři děti se třemi ženami, protože takoví lidé jsou vlastně ještě horší než homosexuálové, kteří chtějí adoptovat děti, protože takoví lidé jsou vlastně skuteční rozbíječi tradičních rodin, jelikož homosexuálové vlastně ani žádnou tradiční rodinu nemohou rozbíjet, když žádnou nemají.

Jenže takoví lidé, o kterých teď mluvím, ukazují, že tradiční rodina pro ně nic neznamená, dávají ostatním špatný příklad, protože ukazují, že není nic lehčího a snadnějšího, než se rozvést a tak rozvrátit svazek, v němž by měly vyrůstat děti.

Jestli můžu, tak bych byl proto, aby daně neplatili jen ti, co mají čtyři děti s jednou ženou a jedním mužem a jsou navíc manžely.“

„Vaši otázku vám zodpovím ve svém projevu, nebojte, je to zásadní projev, ve kterém bude všechno. Pojmenuji v něm všechny problémy a načrtnu východiska, včetně toho, na co jste se mě ptal,“ uklidnil Václav K. ml.,muže, který si oddechl.

Ale to už byli všichni na svém místě, síň zaplnila se, jak Václav K. ml. předpověděl do posledního místa, některým dokonce nezbylo, než vzít zavděk lustry, ze kterých viseli hlavou dolů, jen aby pak mohli říct, že byli u toho, když to všechno začínalo.

Václav K. ml. mrkl na své hodinky, které zdobily zápěstí jeho pravé ruky.

Byl nejvyšší čas zahájit sjezd, jenž byl, jak se pak ukázalo, neméně tak významným milníkem v dějinách země, jakým bylo i zavraždění svatého Václava, k němuž došlo podle pamětníků v tentýž den, někdy krátce po obědě, který se měl ovšem tady na sjezdu podávat až ve dvě hodiny krátce po volbě předsedy, a který, jak se už od rána proslýchalo ve sjezdových kuloárech, měl být nečekaně skrovný, údajně takřka bezmasý, jako by nebylo třeba řešit nic důležitějšího.